V okamžicích nedůvěry občanů ve stát, a éra covidu byla v tomto smyslu extrémním případem, taková, na první pohled vzdálená věc jako státní rozpočet nikoho nezajímá. Občan necítí, že je to jeho rozpočet, což je ovšem tragický omyl. Je to jeho rozpočet, a protože rozpočet s deficitem znamená dluh, je to i jeho dluh.[1]

V srpnu 2021 jsme v IVK vydali sborník s názvem Volby21 – budou o něčem?. Na straně 27 byla už tehdy má věta: „inflace hrozí … je to strašlivě podceňováno. Lidé vidí, že ceny rostou, ale mají pocit, že izolovaně rostou jen jednotlivé ceny. Že je to zdražování, nikoli inflace. To je veliký omyl.“ Tenkrát se to někteří politici a ekonomové snažili interpretovat jako zdražování. Už tehdy to však byla inflace.

Dva dny před volbami (6. 10. 2021) jsem v MF Dnes publikoval článek: „Dnešní hrozbu inflace strašlivě podceňujeme“ a v prosinci ve stejném deníku další, s názvem „Souboj s inflací vyžaduje rozpočtové škrty“ (29. 12. 2021). Že inflace vyžaduje škrty, bylo jasné hned od počátku. V prvních dnech února 2022 vyšla má kniha „Návrat inflace - kluzká cesta bezstarostného zadlužování“. Pak následovala celá řada článků s názvy jako např. „Teď už konečně vážně o inflaci“. Poslední z nich – v časopise Euro (16. 4. 2023) připomínal, že „Naše inflační epizoda ještě ani zdaleka nekončí“.

V nich uváděné argumenty teď nemá smysl opakovat. Jistou roli hrály, ale dnešní vláda se tím, i když je už 20 měsíců po volbách, vážně nezabývá. Pojďme dále.

1. Odlišnost malé a velké inflace

Inflace let 2021, 2022, 2023 a roku letošního, největší v našich moderních dějinách, výrazně změnila naše životy, nebo, snad přesněji, stala se jedním z nejvýznamnějších faktorů, které je mění. V těchto čtyřech letech se samozřejmě udály i některé jiné věci, a ti, kteří jsou za naši dnešní inflaci zodpovědní, na ně budou neustále poukazovat. Živí se nadějí, že bude díky jim na jejich vlastní zodpovědnost zapomenuto.