Ve čtvrtek 22. ledna 2015 v dopoledních hodinách se v sídle Institutu Václava Klause konal seminář o důsledcích intervenčního kroku České národní banky z listopadu 2013. Semináře se zúčastnilo zhruba dvacet ekonomů zabývajících se českou ekonomikou a měnovou politikou, byla zastoupena jak ČNB, tak privátní bankovní sektor, profesoři a docenti z pražské VŠE, lidé z praxe (jak s oblibou říká vedení ČNB „z trhu“), ale i interní zaměstnanci IVK.

Na pozvánce jsme kromě nadpisu uvedli následující text, který byl dovysvětlením toho, o co nám šlo: „Pomohlo oslabení koruny ekonomice nebo ji naopak destabilizuje? Je použití kurzu jako nástroje měnové politiky odůvodněné? Jsou opodstatněné obavy z deflace? Čeká eurozónu a s ní i českou ekonomiku japonský scénář? Nepřinese levná ropa místo deflace spíše oživení ekonomiky?“. Motivací k  uspořádání tohoto semináře právě v tuto chvíli bylo na straně jedné další oslabování kurzu české koruny v posledních týdnech, na straně druhé již relativně dostatečný odstup – téměř rok a čtvrt – od původního zásahu ČNB.

Zásadním závěrem z dvou a půl hodinového setkání bylo, že rozpor (a spor), který byl zcela zřejmý již v listopadu 2013, zůstal v podstatě beze změny i v lednu 2015! Žádná strana neudělala žádný posun či úkrok. Stále jsou zřetelné dva odlišné pohledy, nejen na ono konkrétní opatření ČNB, ale i na ekonomiku jako celek a na to, jak má stát (i jeho centrální banka) do ekonomiky zasahovat. Je to spor věcný, spor odborný, spor ideový, ale i spor metodologický.

Odpůrci zásahu ČNB zdůrazňovali zhruba toto:

- za chybu považovali nejen vyvolané znehodnocení kurzu koruny, ale i změnu kurzového režimu a přechod k aktivismu ČNB;

- všímali si nejen bezprostředních efektů tohoto opatření, ale i efektů dlouhodobých, a hlavně efektů nečekaných a nezamýšlených;

- nevěřili a nevěří motivům původního manévru ČNB, zejména jeho „deflačnímu zdůvodnění“;

- polemizují s relevantností použití termínu deflace jako adekvátního popisu naší ekonomické situace. Polemizují s přesností statistického měření inflace či deflace a důrazně odlišují deflaci jako vážnou ekonomickou poruchu (což nebyl náš případ) a deflaci, mírný pokles cen v řádu desetin procenta, jako statistický fenomén (se vší sporností jeho výpočtu včetně toho, které všechny ceny do toho či onoho cenového indexu zahrnovat);

- polemizují obecně s vhodností tzv. inflačního cílování, ale i konkrétně s volbou cíle cílování v naší zemi na úrovni 2 % inflace.

Druhá strana jasně ukázala, že se pořád bojí deflace a že důvěřuje nejen svému cíli (tedy jeho konkrétní hodnotě), ale i cílování inflace jako metodě měnové politiky. Je zřejmé, že si ČNB klade ambiciózní cíle, že chce ekonomiku řídit, regulovat, ovlivňovat, podporovat, že se nechce spokojit s úlohou garanta přiměřeně stabilního fungování měnového systému a přiměřené stability cen. Jeden z účastníků to přirovnal k myšlení generálů – když už máme armádu, tak si aspoň musíme vystřelit.

Zdá se, že jsme zase – jako tolikrát nebo dokonce jako téměř vždy v ekonomii – v polemice o úloze státu a trhu, v polemice o spoléhání se na trh a o respekt vůči němu nebo o víru v moudrý centrální orgán, který bude defekty trhu úspěšně napravovat. Mezi těmito dvěma pohledy na svět je komunikace obtížná a věcné i technické diskuse jsou tím nesmírně ovlivněny.

Byla vznesena i řada varovných otázek:

- byl zásah ČNB vůbec zásahem prorůstovým? Nebo spíše zásahem destabilizačním?

- čekala ČNB větší efekt svého opatření?

- bude dnešní ekonomický vývoj a všechna dosud použitá rétorika ČNB tlačit naši centrální banku k dalšímu oslabovaní koruny?

- byl před zásahem ČNB kurz české koruny rovnovážný? Jestli ano, je dnešní kurz nerovnovážný? Jaké budou důsledky tzv. exitu, neboli opuštění dnešní politiky ČNB (à la Švýcarsko)? Mnohým se zdál být měnový kurz před listopadem 2013 významnou stabilní kotvou české ekonomiky – je likvidace této kotvy plusem nebo mínusem pro naši ekonomiku?

- je údajná podpora exportu (při mimořádně vysoké dovozní náročnosti exportu v české ekonomice) posílením nebo oslabením ekonomiky jako celku?

- je vývoj kurzu české měny v posledních týdnech signálem oslabování české ekonomiky nebo je pouhou racionální reakcí subjektů na trhu, které tím naznačují, že očekávají další zásah ČNB?

Aktivismus centrálních bank, který samozřejmě není specifičností České republiky, byl řadou účastníků považován za snahu centrálních bank o zvýšení jejich role ve společnosti a ekonomice, což má nutně negativní vliv na sílu demokracie v zemi. Jednoznačná shoda mezi všemi účastníky panovala v tom, že existují fatální defekty dnešních evropských ekonomických systémů – přeregulovanost ekonomiky a její přetížení sociálním a environmentálním břemenem a bylo argumentováno, že se to nedá řešit extenzí měnové politiky. Vznikla i debata o tom, zda není důvod předefinovat zákon o ČNB, neboli její mandát, co má či nemá v ekonomice dělat. Nedůvěra v náš současný parlamentní systém však okamžitě vedla k názoru, že je lepší, aby žádné takové pokusy politici vůbec nezkoušeli.

Shrnout debatu, která byla věcná a vážná (a v každém případě naprosto přátelská), je obtížné. Věřím, že tento pokus o shrnutí jistý základní „flavour“ naší diskuse vystihl. Taková diskuse už měla dávno probíhat a nejen jednostranné monology z té či oné strany. Doufáme, že se nám účastníky podařilo motivovat k tomu, aby své příspěvky rozvinuli do krátkých textů, které bychom vydali jako specifickou publikaci IVK.

P. S.: Je půvabné, že ve chvíli mého dokončení diktování tohoto textu přišla zpráva, že Evropská centrální banka – v boji proti deflaci – zahajuje masové nákupy státních dluhopisů. Je vidět, že nás neposlouchala.

Václav Klaus, 22. ledna 2015.