Na počátku každého nového roku se všechno teprve rozbíhá, a proto nemá smysl právě teď začít útočit na to, co naše vlády na nás chystají. To množné číslo není omylem, myslím tím jak naši vládu Petra Fialy, tak naši vládu Ursuly von Leyenové. Lidé pořád to existující dvouvládí nedoceňují. A je-li dvouvládí, vždy se jedna z vlád může vymlouvat na tu druhou. To je nejhorší z možných řešení. Celé naše tzv. předsednictví EU toho bylo důkazem.

Nicméně, na první pohled klidné úterní vyprávění ministra financí Stanjury na tiskové konferenci o loňském deficitu státního rozpočtu ve výši 360 miliard Kč bylo v mých očích naprosto skandální. Že jsou obří deficity státního rozpočtu hlavním motorem ničivé inflace, nemůže být sebemenších pochyb. Stanjurův tón hlasu tomu však nenasvědčoval. Vláda dnešní inflaci stále zkouší svádět na okolnosti, které nemůže ovlivnit. Je to záměrná lež.

Blíží se prezidentské volby. Těm jsem se v tomto svém pravidelném komentáři věnoval už v polovině prosince. Zopakovat musím jen to, že jsou tyto volby zásadně znehodnoceny přechodem na přímou volbu prezidenta a že tím ztrácejí původní smysl. Je to pořád málo chápáno. Prokazují to i spekulace v médiích i výroky kandidátů na tuto funkci. Dnes jsem byl vyzván jedním diskusním klubem, abych tam vystoupil s tématem „Nejdůležitější úkol budoucího prezidenta“. Prezident nemá žádný konkrétní úkol, resp. nemá žádný konkrétní úkol z těch, které jsou mu obvykle připisovány. Určitě nemůže „zatočit s inflací“, určitě nemůže snížit ceny energií, určitě nemůže vyřešit deficit státního rozpočtu, atd. Má být důstojným reprezentantem naší země, má občas usměrňovat naši politickou scénu, má chápat zájmy naší země a našeho národa a má je striktně odlišovat od zájmů zemí jiných i od ambicí nadnárodních organizací.

Ne všichni naši špičkoví politici si toho jsou vědomi. V posledních dnech vyvolaly velký nesouhlas výroky předsedy Ústavního soudu Rychetského. Většinou bylo diskutováno to, že se cítí především občanem Evropské unie, nikoli občanem „malé České republiky“. To rozzlobilo řadu lidí. Mne se dotkla i jeho další slova. Udržování české koruny je pro něho „neprozíravé a hloupé“ a znamená to nejen „separaci od evropského společenství“, ale i „český izolacionismus“. Přiznává, že se v těchto věcech cítí být laikem, ale přesto tyto silné soudy provádí. Ty jsou politickým útokem na vládu a centrální banku, které jsou za správu české měny zodpovědné. Vláda a banka každý rok předkládají parlamentu zprávu o připravenosti České republiky na přijetí společné evropské měny. Měl by si tyto zprávy přečíst. Ve svém rozhovoru pro týdeník Echo sděluje, že „nemá pocit, že by byla v České republice svoboda slova nějakým způsobem omezována“. Tím se liší od většinového názoru.

Ve čtvrtek tohoto týdne jsme si někteří připomněli smutné výročí – 100 let, které uplynuly od atentátu na prvního ministra financí po vzniku našeho moderního státu Aloise Rašína. Jeho osoba by neměla být zapomenuta. Byl jedním z tvůrců našeho moderního státu a zasloužil se o to, že u nás nenastala tak ničivá inflace jako v Německu nebo v Rakousku. Dnešní politici a finančníci by ho měli mít za vzor.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause