Začal druhý měsíc prázdnin, je vedro, dokonce i vláda si bere dva týdny dovolené (za mne měla vláda dovolenou maximálně týden). Nabízí se komentovat zahraniční události, ale to by člověk musel být politicky nekorektní, tak radši ne.

Je a bude inflace, všichni jsme proto zvědaví na data za červenec. Cena ropy začala klesat, snad už o kousek i ceny benzínu. Ceny potravin však dále výrazně rostou, i když je světová cena pšenice na úrovni jako před válkou na Ukrajině. Od května cena pšenice na světových trzích klesla o 60 %, a to se ještě právě teď začíná vyvážet pšenice i z Ukrajiny. S našimi cenami pečiva a mouky se však nic pozitivního neděje. To je pro mne důkaz, že je naše inflace poptávková a ne nabídková (nákladová). Známý levičácký prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza píše, že ceny diktují čeští agrobaroni. Nedělají to také zpracovatelé, dopravci, obchodní řetězce a hlavně rostoucí ceny energií? Prostě všichni. I „ovečky“ pana Prouzy a jeho Svazu obchodu. Při inflační nerovnováze rostou všechny ceny.

Je-li inflace poptávková, musí vláda snižovat deficit státního rozpočtu. To měla dělat už dávno. Ale nějak se to nikdy nehodí, vždy jsou před námi nějaké volby. Teď vláda udělala pár zcela nepodstatných škrtů a škrtla i miliardu Ministerstvu kultury. Hned je tady reakce, že je to krátkozraké. Škrty v jiných rezortech krátkozraké nejsou? Kultura má mít výjimku? Veronika Bednářová se ptá, jak dlouho to český film ještě vydrží? Z těch desítek filmů ročně natočí o jeden méně, důchodci – jako příjemci fixních příjmů největší oběť inflace – po dramatickém růstu cen nemohou „natočit o jeden film méně“. Znamená to, jak píše Marek Gregor, že ministerstvo kultury bude „ministerstvem likvidace“? Nepřijímejme elitářství.

P.S.: V 90. letech jsem udělal stovky, ne-li tisíce veřejných mítinků. Vím, že tam občas někdo rušil, protože nepřišel poslouchat, přišel mítink ničit. Rozsah toho byl omezený, většinou stačilo říci tomuto člověku nějakou vlídnou větu. To, co se dnes děje – s jakýmsi podivným souhlasem nebo aspoň neprotestováním veřejnosti – na Babišových mítincích, je ukázkou degradace, která ve společnosti v průběhu posledních tří desetiletí nastala. Ti, kteří si tuto degradaci nepřejí, by aspoň měli protestovat.

P.P.S.: Původně jsem chtěl psát něco o dlouho očekávaném zasedání bankovní rady s novým guvernérem. Jejich nezásah do úrokových sazeb prozradil jednu jedinou věc: máme nejvíce provládní bankovní radu v historii.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause