„ Zprávy jasné a spolehlivé“ ujišťují nás půvabné hlasatelky. Tomu skoro nic nelze vytknout – jen obsahu těch zpráv téměř všechno.

Často může mít divák dojem, že jde o zprávy, jež by mohly mít podtitul „Sdělení našim zákazníkům“. Dovídáme se o zkažených potravinách, o důsledných zásazích obchodní inspekce proti obchodům, které takové potraviny beze studu dávají do oběhu. Pak nastane kolaps registru motorových vozidel a víc než týden se můžeme dovídat, jak k tomu došlo a že to stále trvá a že se to prý brzy odstraní… Průběžně jsme informováni o kolísajících cenách pohonných hmot, a kde je zatím možné v zahraničí nakoupit lacinější benzín. Vítanou příležitostí k nezákaznické dramatizaci zpravodajského pořadu je únos romské holčičky, takže denně jsme informování jak a co se s novorozencem děje – jen s výjimkou, jak sami němečtí policisté dítě i přebalují a krmí.

Nebýt pořadu „kalouskoviny“ a „rathoviny“, šlo by téměř vesměs o zprávy typu „co je nového za naší kadibudkou“. Protože znovu a znovu následují lány nezměrné nudy: maturity, zdravotnický registr a dál a dál.

Samozřejmě že Česká televize není Al-Džazíra ani BBC, které sledují pravděpodobně stamiliony diváků, vedených zájmem o globální kontexty důležitých událostí. Ale i méně prestižní stanice začínají své pořady většinou uvedením nejdůležitějších zahraničních událostí. Provinciální úroveň České televize zaručuje, že se děním na dramaticky se měnící planetě nemusíme znepokojovat: v naší chaloupce je teploučko a bezpečně.

Evropská unie, hlavně ať dodává eura na výstavbu dětských hřišť a jinak si nás nevšímá – naše zahraniční politika rýsovaná hradním expertem směřuje velkoryse pokud možno ven z tísnivého evropského prostředí, nejraději do Ruska či do Chile, tam jsou nejlacinější drahé propisovačky. Proto zprávy o dění v Evropě jsou pro Českou televizi vítané, jen pokud selhávají jednání o zachování společné měny – tón výpovědí paní Hrnčířové o podobných tématech je vždy nepřejícně střízlivý. Občas kritický vztah k Rusku pak spíše vypadá jako zastírací manévr, aby se nezdálo, že Putinovi držíme palce.

Lze se pak už jen domnívat, že jde o promyšlenou hru s veřejným míněním, jehož kritičtější část má být ujištěna, že postoje naší politické reprezentace jsou v zásadě prozápadní či proevropské.

Co se asi skrývá za touto banalizací běhu světa, redukovaného na informaci o plesnivých salámech? Je příliš mnoho lokálních zpravodajů, kteří musí dostat místo ve zpravodajství? Nebo je to nedostatek peněz na placení šotů o zahraničních událostech, a na zřejmě vysoké počty zaměstnanců televize by pak zbylo málo? Nebo je to jen výraz zpravodajského neumětelství, které vyplňuje zbytečně dlouhý čas večerních práv nudnými banalitami, které nakonec ve veřejnosti vytváření dojem, že žijeme v kdovíjak klidném světě, zatímco pravda je jiná?

Vypadá to pak také tak, že jde o záměrné omezování přístupu veřejnosti k podstatným informacím s cílem vychovávat diváka ve stejném duchu, v jakém to činila televize v totalitních časech. „Jen abychom lidi zbytečně neznepokojovali,“ zněla zřejmá deviza televizního – a vůbec zpravodajského neinformování společnosti o světě.

Jako v případě odhalovaných nových a nových korupčních afér, tak i pokud jde o televizní zprávy ČT 1 je kritický divák bezmocný: nemůže ovlivnit kliky, které zvnějšku i zevnitř ovládají státní televizi, o jejichž politických vazbách, případně i navenek, se nelze nic dozvědět. O východním vlivu, který se tu může uplatňovat prostřednictvím vazeb zanechaných čtyřicetiletým působením totalitního orientu, se nemusí jen spekulovat. Televize tak nenápadně, zejména za podpory i vysokých státních představitelů, může uplatňovat zpravodajskou politiku, která je v rozporu se smýšlením oněch 80 procent občanů, kteří nevolí Komunistickou stranu Čech a Moravy.

Třebaže zpravodajství i komentáře a diskuse na ČT 24 členům bývalé státostrany poskytují přejícně široký prostor. Jak se zdá, je tato politika v plném souladu i s názorem Televizní rady České televize. Neboť kritického na adresu jejího zpravodajství z této strany jsme dosud neslyšeli nic, ačkoliv naopak kritických hlasů mezi televizními diváky je slyšet dost. Znamená to tedy, že Rada je jen poslušným vykonavatelem vůle zmíněných klik, které ve skutečnosti Českou televizi, nebo alespoň její zpravodajství ovládají?

Na závěr přehled zpráv německé stanice Phoenix z 22. července ve 20 hodin: vzpomínkový akt na čin norského masového vraha Breivika, masakr v kině v Coloradu, vývoj situace v Sýrii, Mezinárodní měnový fond a krize řeckého rozpočtu, varšavská vzpomínka na likvidaci tamního ghetta, volba nového indického prezidenta, světová konference o boji proti AIDS. My máme ovšem vlastních starostí dost – Rath, Nečas versus Kalousek, Lessy, Bárta a hlavně salámy a salámy…

Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty