Vážený pane doktore, velmi pozorně, spolu s námi, sledujete trestní věc, dnes již odsouzeného Petra Kramného. Ve světle všech a zejména nových skutečností, dovolte pár otázek:

1. V jakých případech a za jakých podmínek lze podat návrh na obnovu pravomocně skončeného trestního řízení?
Odpověď dává přímo zákon, takže jej budu jen parafrázovat. Návrh na obnovu řízení by měl obsahovat nový důkaz, jehož závažnost je tak vysoká, že by sám o sobě nebo i ve spojení s důkazy už provedenými mohl zpochybnit, ne-li přímo změnit, výsledek dosavadního řízení.

2. Kolik obnov řízení jste jako soudce za svoji praxi povolil vy?
Nepamatuji si na žádnou, zřejmě jsem soudil tak dobře, že to nemělo chybu, a nikdo nenašel žádný nový důkaz, který by mé dílo byť jen zpochybnil.

3. Proč nejsou obnovy řízení povolovány častěji a proč se soudy k těmto návrhům staví převážně odmítavě?
Na tuto otázku nemůže být odpověď jednoznačná. Na jedné straně je proces nastaven tak, že jde o pokračování procesu, které povede soudce, který už vedl řízení, které skončilo odsuzujícím rozsudkem. Má to logiku v tom směru, že už je s trestní věcí seznámen a nemusí znovu všechno studovat. Na druhé straně by neměl být zatížen tím, že už jednou rozhodl, a že nebude toto rozhodnutí měnit. Rozhodl totiž na základě důkazů, které zřejmě nebyly úplné, protože návrh na obnovu obsahuje důkazy nové, které dříve neznal. Tak zní nepodjatost, realita je ovšem jiná a soudce už ze ctižádosti bývá při obnově řízení, respektive už při jejím povolení, neobjektivní. Za tohoto stavu lze připustit, aby věc soudil někdo jiný, ale tam je zase na závadu to, co jsem uvedl úvodem. Prodleva, a často značná, spojená se studiem obsáhlého spisu.

4. Systém je nastaven tak, že návrh na obnovu řízení posuzuje a rozhoduje o něm předseda senátu nalézacího soudu. Nemělo by právě a především u návrhu na obnovu řízení, který je jedním z (mimořádných) opravných prostředků platit, že by je měl posuzovat jiný soudce, kvůli možné osobní podjatosti - jeho vztahu k projednávané věci, kdy soudce nemá zájem připustit, že jeho předchozí pravomocné rozhodnutí bylo možná chybné?
Protože zřejmě i u jiných soudců platí to, co jsem uvedl o sobě na otázku č.3, i když odpověď na tyto dvě poslední otázky může znít jako lehkovážná, ale skutečnost je taková, že po důsledném shromáždění důkazů a jejich provedení se jen těžko hledá něco, co nebylo dříve známé. A pokud se něco najde, respektive se s něčím novým přijde, je to nevěrohodné na první pohled. Jako příklad můžu uvést třeba pokus o obnovu řízení Jiřího Kajínka, kdy jako důvod pro obnovu mělo jít o svědectví odsouzeného člověka, který si po deseti letech vzpomněl na to, co z oken Borské věznice viděl.

5. Součástí návrhu na obnovu řízení je i námitka podjatosti předsedkyně Gilové, myslíte si, že by se měla z řízení vyloučit?
Námitka podjatosti předsedkyně senátu Gilové směřuje k jejímu vyloučení z případného projednání obnovy řízení a z hlediska výsledku předchozího řízení je pochopitelná, a bylo na místě se o její vyloučení pokusit. Na druhé straně však mám za to, že tento pokus úspěšný nebude, protože výsledek řízení v podstatě ztvrdily všechny nadřízené soudy, aniž by nalézacímu soudu, jemuž předsedala Gilová, něco vytkly.

6. V případě Petra Kramného vyšlo v roce 2018, tedy až po skončení procesu najevo, že jeden z pilířů řetězce nepřímých důkazů - přepisy odposlechů, příslušník Policie ČR kpt. Alois Kubiena zčásti upravil a zčásti zcela zfalšoval. Zažil jste za svou kariéru soudce někdy případ, kdy přepisy odposlechů policista takto svévolně pozměnil a zfalšoval?
To je o něčem jiném. V odpovědi na předchozí otázku jsem rekapituloval stav, který byl dán z důkazů provedených a hodnocených do pravomocného rozhodnutí. V případě uvedeném v této otázce jde o něco nového, co vyšlo najevo až po tomto rozhodnutí. Sám jsem nic podobného nezažil, protože odposlechům, a tím spíše i přepisům, nebyl přikládán takový důkazní význam jako v současnosti. Odposlechy sloužily především k zjištění dříve neznámých důkazů, a procesní formou mohly být tyto důkazy potom provedeny.

7. Je důkazem i přepis odposlechu nebo jen vlastní odposlech - zvukový záznam? Je nutné tento důkaz provést jeho přehráním a poslechem při hlavním líčení?
Důkazem by měl být jen vlastní zvukový záznam odposlechů. Protože se ale nahrává všechno a zvukové záznamy trvají často mnoho a mnoho hodin, začalo se využívat jejich přepisů. Pokud obžalovaný, respektive jejich obhájci, znají obsah vlastních odposlechů a nevidí mezi nimi a jejich přepisy rozpor, není to problém. Pokud však rozpory existují, je to problém a Vy na tento problém správně poukazujete.

8. Jaký máte názor na skutečnost, že zfalšované věty z přepisu odposlechů opsali do svých rozhodnutí soudci nejen Vrchního soudu v Olomouci, ale i Nejvyššího soudu, a to aniž byly vůbec odposlechy provedeny jako důkaz při hlavním líčení?
Jde v podstatě o prohloubení toho problému, protože se v tomto případě soudci neseznámili s odposlechy, ale jen s jejich přepisy, a to je podle mě špatně.

9. Až po pravomocných odsuzujících rozhodnutí krajského a vrchního soudu vznikly nové znalecké posudky řady erudovaných odborníků v oblasti patologie, soudního lékařství, biomechaniky, elektrotechniky, kteří nezávisle na sobě zásadně zpochybňují skutkový stav, ze kterého soudy vycházely a na základě kterého byl Petr Kramný odsouzen - tedy vraždu elektrickým proudem. Myslíte si, že by měli být autoři těchto nových posudků v řízení o obnově řízení soudem vyslechnuti?

10. Má podle Vašeho názoru Petr Kramný šanci s návrhem o obnovu řízení uspět?
K otázkám 9 a 10. Nové znalecké posudky, případně odborná vyjádření erudovaných osob, jsou nesporně důkazy dříve neznámé, které by mohly vést soudy k jiným závěrům. Na druhé straně, a v tom směru by mělo znít jádro obhajoby, případné povolení obnovy není ještě rozhodnutím o vině, ale jen povolením pokračování řízení, kde teprve tyto nové důkazy budou procesně provedeny, a po jejich hodnocení ve spojení s hodnocením již důkazů provedených bude teprve znovu rozhodnuto. Takže minimálně při povolení obnovy řízení by měl Petr Kramný uspět. Děkujeme za odpovědi.

Václav Peričevič
místopředseda Spolku Šalamoun

JUDr. Pavel Kučera promoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1967 a ve stejném roce nastoupil jako advokátní čekatel do Advokátní poradny v Kladně. Po složení advokátní zkoušky v roce 1969 působil v této poradně jako advokát do roku 1972. V roce 1972 se stal soudcem Okresního soudu v Kladně a od roku 1977 do roku 1990 byl soudcem Krajského soudu v Praze. V roce 1981 složil doktorskou rigorozní zkoušku. Jako soudce Okresního soudu v Kladně i Krajského soudu v Praze vyřizoval trestní agendu. V roce 1990 a v prvních měsících roku 1991 pracoval jako zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. V květnu 1991 byl zvolen Federálním shromážděním soudcem Nejvyššího soudu ČSFR a od 1.1.1993 byl soudcem Nejvyššího soudu ČR. Jako soudce Nejvyššího soudu ČSFR zastával funkci předsedy trestního kolegia, jako soudce Nejvyššího soudu ČR zastával funkci místopředsedy soudu. Od roku 1993 se podílel na přípravě nového Trestního zákona a Trestního řádu jako člen rekodifikační komise. Jako předseda redakční rady odborného časopisu Trestní právo pravidelně publikuje v tomto časopise. Od roku 2004 je místopředsedou Rady Justiční akademie. Nikdy nebyl členem žádné politické strany.