Disidenti ovšem nepředstavovali nejpočetnější skupinu v nových zákonodárných sborech. Tu představovali lidé, kteří z nejrůznějších důvodů nebyli spokojeni s minulým režimem, ovšem báli se dát nesouhlas veřejně najevo. Představa, že by komunisté, kteří byli zodpovědni za jejich ponižování v minulém režimu, měli mít bez dalšího stejná práva jako nová politická reprezentace, jim byla bytostně cizí.
Pragmatici věděli, jak toho využít. Josef Zieleniec mi tenkrát řekl: Vy jste pitomci. My se teď trochu povozíme na komunistech a vás to smete. Lustrace se prodávaly jako "vyrovnání s minulostí" a ochrana nového demokratického režimu. Ve skutečnosti šlo o kartu v mocenském zápase. Volební preference Občanského hnutí po odmítnutí přijetí lustračního zákona klesly z 12 % na hranici volitelnosti. Kdepak respekt k ústavě. Vždyť si nikdo neuvědomoval, že vyrovnáním s minulostí není lustrační zákon, ale Listina základních práv a svobod.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz