Svoboda slova nebyla tak nedotknutelná, jako je dnes. Postupným vývojem se poslanecká imunita omezovala na nezbytně nutnou míru, takže dnes v Evropě doživotní imunitu v žádné zemi nenajdeme.  

Pro práci policie a státního zastupitelství přináší archaický princip imunity nemalé problémy. Představme si, co by se stalo, kdyby Poslanecká sněmovna Vlastu Parkanovou nevydala. Pak by se trestní stíhání navždy zastavilo. Bez souhlasu Poslanecké sněmovny s jejím trestním stíháním by policie nemohla vyšetřovat ani její podřízené. Pokud by se totiž podřízení vymlouvali na to, že ty a ty záležitosti konzultovali s ministryní, policie by to nemohla ověřit.  

V případě vyšetřování nákupu letadel CASA je policie v úplně jiném ústavním postavení, než byla v případě aféry poslance Ratha. Poslanec byl chycen při činu, takže policie mohla se souhlasem předsedkyně sněmovny okamžitě zahájit trestní stíhání. V případě CASA jde o starý případ a policie nesmí vést trestní stíhání bez předchozího souhlasu Poslanecké sněmovny. Proto bylo tak důležité, aby Poslanecká sněmovna Vlastu Parkanovou vydala. Jedině tak existuje naděje, že se zjistí, co se v případě této zakázky, která vzbudila pochybnosti i Nejvyššího kontrolního úřadu, na ministerstvu dělo.  

Nemá snad ani cenu vyjmenovávat všechny skandály, které se kolem armádních zakázek vyskytovaly. Jsou dostatečně veřejně známé. Chtěl bych upozornit na jinou věc. Při nominaci Vlasty Parkanové na post ministryně národní obrany muselo být evidentní, že právnička Parkanová nemůžeme mít o armádních zakázkách ani tušení. Do ministerského křesla usedla osoba, která se s vysokou pravděpodobností na manipulaci se zakázkami sama nepodílela, ovšem také jim nezabránila.   

To vytváří pro policii problém. O co má žádat? Policie může být přesvědčena, že s konkrétní zakázkou byl spojen trestný čin, ale aby ho mohla vyšetřit, musí napřed dosáhnout toho, že příslušná parlamentní komora politika k trestnímu stíhání vydá. Ovšem pokud politik hrál spíš roli, kterou údajně Lenin přisuzoval intelektuálům, v tu dobu nemusí mít k dispozici dostatečně pádné důvody, aby ji o tom přesvědčila. Diletantismus sám o sobě není trestný.  

Zdůrazňuji, že jsem trestní spis neviděl. Trestní zákon dává v paragrafu o porušování povinností při správě cizího majetku dostatečný prostor pro to, aby bylo možné stíhat i škody vyplývající ze zanedbání. Nevím, proč ho policie nepoužila. Sporem o potřebu posudku se kauza zamlžuje. Pak někteří politici mají prostor, aby policii napadali kvůli podjatosti.  

To všechno bychom si ušetřili, kdyby se poslanecká imunita vztahovala pouze na projevy ve sněmovně. Není přece větší absurdity, než když strany vládní koalice chrání svoje poslance před zásahy vlastní výkonné moci.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele