Nedávno se rozebírala proteroristická a protižidovská kázání v mešitách v Brně a v Praze. Vznikla otázka potrestání viníků zákonnými prostředky. Toto potrestání, jak plyne z následujícího, je skutečně možné.

PSP ČR konstatovala : „Stát však  může zákonným způsobem  zasáhnout do projevu (tj.  vnější formy) tohoto přesvědčení či vyznání. V rámci  nezasahování  a  ochrany  uvedené  svobody (náboženské)  je navíc stát povinen mimo jiné chránit práva a svobody jiných.“.

Náboženská svoboda je v ČR obsažena v LZPS, čl. 16., odst. 1). Existuje v LZPS, čl. 16 i odst. 4) , který říká „Výkon těchto  práv může být omezen zákonem,  jde-li o opatření v demokratické   společnosti   nezbytná    pro   ochranu   veřejné bezpečnosti  a  pořádku,  zdraví  a  mravnosti  nebo práv a svobod druhých“. (odst.  4). Jak již Ústavní  soud vyslovil v minulosti, na rozdíl od  svobody svědomí a  náboženského vyznání, u  níž Listina výslovně  nestanoví žádné  možné  podmínky  pro její  omezení, lze svobodu  výkonu náboženství  nebo víry  omezit zákonem z uvedených důvodů. Jde zde však přitom  o možnost omezení výkonu těchto práv, nikoliv jejich úpravu státem (usnesení  z 8.10.1998 sp. zn. IV. ÚS 171/97, Ústavní soud : Sbírka nálezů  a usnesení, sv. 12, str. 457 a násl.).

Z toho,  co   bylo  uvedeno,  rovněž   přímo  vyplývá  zásada autonomie církví a  náboženských společností spočívající především v tom, že stát do činnosti církví a náboženských společností nesmí zasahovat a pokud se aktivita  církví omezí na vnitřní záležitosti (zejména  na organizační  členění). Přednášející v mešitách v Praze, Brně, Teplicích ale volají po destrukci mimo islám, mimo skupinu muslimů. Tito přednášející volají po terorismu vůči kulturám a lidem ve světě, nabádají k rušení demokracie v ČR, antisemitismu. Toto již nelze považovat za vnitřní záležitosti církve/islámu a je nutný zásah státu, který je i oprávněný.

Má zde místo i vyjádření MKu ČR k návrhu Senátorů ČR. Citujme „K principům právního státu patří svrchovanost zákona vůči všem subjektům a žádný subjekt nemůže odmítat svrchovanost zákona s odůvodněním, že je vázán jinou soustavou norem, než představují zákony státu, jak navrhovatelé požadují. Podle ustanovení čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je stát založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii ani náboženské vyznání.“. Opět je jasné, k jakému rozporu mezi islámem, muslimskými přednášejícími, Muslimskými obcemi v Praze a Brně a demokracií na straně druhé došlo a dochází a pokud stát nezasáhne i docházet bude. Dále MKu ČR konstatuje „Stát však nemůže rezignovat zcela na úpravu činností jakýchkoli organizací, které působí na jeho území nebo sdružují jeho občany. Pozbyl by tak základní funkce, které ho zavazují, aby zaručoval rovnost všech lidí před zákonem a bezpečnost občanů.“. Podle konstatování MKu ČR lze odvodit, že zásah státu vůči náboženské společnosti, církvi je oprávněný  přes garantovanou náboženskou svobodu. Tento zásah je oprávněný, neboť princip demokracie a svobod stojí prioritně nad všemi ostatními náležitostmi LZPS.

Cituji „Pokud tedy někdejší Federální shromáždění do Listiny vložilo také ustanovení čl. 16 odst. 2, podle něhož „církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech“, neplnilo tím nějaký mezinárodní závazek tehdejší ČSFR, protože mezinárodní dokumenty o lidských právech správu vnitřních záležitostí církví neupravují a podmínky pro zřizování církevních institucí nestanoví. Přitom i toto  právo církví a náboženských společností, resp. jeho výkon, může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné nejenom pro ochranu  veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti, ale také pro ochranu práv a svobod druhých. Také vzhledem k těmto okolnostem nemůže být ustanovení čl. 16 odst. 2 Listiny vykládáno extenzívně, jak se o to navrhovatelé snaží.“.

Cituji „Výsad, které jsou církvím a náboženským společnostem zaručeny v ustanovení čl. 16 odst. 2 Listiny, tedy lze použít jen za podmínky, že jejich použití slouží výkonu práva na svobodu náboženského vyznání a práva svobodně projevovat své náboženství nebo víru (čl. 15 odst. 1, čl. 16 odst. 1 Listiny) formou a způsobem taxativně vymezenými čl. 16 odst. 1 Listiny, popř. čl. 9 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“. Z analýzy plyne, že náboženská svoboda a kázání proteroristická, antisemitská, protidemokratická absolutně nesouvisejí s právem na svobodu náb. vyznání a práva svobodně projevovat své náboženství či víru. Je tedy ospravedlnitelný zásah státu proti přednášejícím, Muslimským obcím v Praze a v Brně, proti islámu.

K společensky nebezpečným církvím a náboženským uskupením MKu ČR konstatuje „Na základě názoru navrhovatelů (senátorů) by v ČR mohla legálně působila všechna nebezpečná náboženská uskupení, která např. neuznávají demokratické základy státu, jsou hrozbou jeho suverenity, nezávislosti a územní celistvosti, jejichž činnost je v rozporu s ochranou veřejné mravnosti, veřejného pořádku, principy lidskosti a snášenlivosti, svým učením popírají osobní, politická nebo jiná práva fyzických osob pro jejich národnost a rasu, tedy jejichž učení a činnost naplňuje všechny znaky § 5 napadeného zákona. Že taková nebezpečná náboženská uskupení existují a že jejich činnost vede k individuálním i kolektivním tragediím, je všeobecně známé. Proto názor, že by stát vůči nim nemohl nikterak zasáhnout, ale naopak byl pouze povinen jim umožnit hlásat jejich učení a vyvíjet jejich nebezpečnou činnost, je třeba nejen razantně odmítnout, ale též před jeho důsledky důrazně varovat. „. Vzhledem k předloženým důkazům lze za „nebezpečné náboženství“, jak ho zminuje MKu ČR, považovat islám, Muslimské obce v Praze a v Brně, Ústředí muslimských obcí. V současnosti tedy může stát zasáhnout proti „nebezpečným náboženství“ a jako takové se díky kázáním v mešitách v ČR islám a Muslimské obce projevily.

Cituji „Závěrem lze konstatovat, že nikoli napadeným zákonem, ale naopak realizací některých názorů a návrhů skupiny senátorů by mohlo dojít k porušení ústavního pořádku ČR zejména v tom, že by byl porušen princip svrchovanosti státu na jeho území a byly by též ohroženy demokratické základy našeho státu. „ . Z uvedeného konstatování plyne právní závěr, že stát má nejen právo ale i povinnost zasáhnout proti islámu, Muslimským obcím, Ústředí muslimských obcí i vůči konkrétním přednášejícím, protože došlo k porušení demokratických principů v ČR včetně porušení LZPS, Trest. zákona.

Ing. Valentin Kusák
Předseda AntiMešita o.s. a AntiMešita-Envi o.s.
www.antimesita.eu