Armádě podle tohoto průzkumu důvěřuje 65 % občanů, a naopak nedůvěřuje 27 % občanů, a je tak pro Čechy nejdůvěryhodnější institucí, přestože její důvěryhodnost od posledního zjišťování v dubnu 2016 mírně klesla.

Nejméně důvěryhodnou institucí jsou v očích Čechů již dlouhá léta církve, kterým nyní důvěřuje pouze 22 % občanů, a naopak nedůvěřuje 69 % občanů. To pro církve absolutně není dobrý výsledek. Odráží se v něm jednak fakt, že Česká republika je jednou z nejateističtějších zemí světa, ale také skutečnost, že církve zřejmě nedělají mnoho dobré práce pro potřebné, jak by se od nich očekávalo.

Česká katolická církev sice v rámci restitucí získává majetky i finanční prostředky v obrovských hodnotách – ovšem v médiích se v souvislosti s konáním české katolické církve a restitucí dočítáme pouze o tom, co vše je ještě třeba získat, případně která lidská obydlí je třeba zbourat, aby mohl na jejich místě vyrůst „barokní park“. Hlava české katolické církve D. Duka by se možná měl nad výsledky takovýchto průzkumů zamyslet a snažit se českou katolickou církev ukázat také jinak, než jako instituci bažící po majetku za každou cenu.

Podobně špatně jako církve ovšem dopadají také média, zejména pak tisk a televize. Tisku důvěřuje pouze 33 % občanů, a naopak mu nedůvěřuje 63 %. Televizi pak důvěřuje 34 % občanů, a naopak nedůvěřuje 62 %. O něco lépe jsou na tom internet a rádio. Informacím z rádia věří 44 % občanů, a nedůvěřuje jim 49 % občanů, informacím z internetu věří podle průzkumu CVVM 41 % lidí, a nevěří jim 46 % dotázaných.

Pokud se na důvěru v média podíváme v delším časovém horizontu, vidíme, že důvěra v ně (bez výrazných rozdílů) souvisle klesá už mnoho let.

V nedůvěře občanů médiím se odráží špatná práce médií, která často před reálným pohledem na události dávají přednost pohledu toho, kdo je platí. Lidé si však musí uvědomit, že tato poučka neplatí pouze u tisku a televize, ale samozřejmě také u internetu, který se přeci jen v očích občanů těší větší důvěryhodnosti.

Nízká důvěra lidí v média, a samozřejmě výzkum reflektuje hlavně důvěru v mainstreamová média, dává šanci prosadit se také menším, ať už tištěným médiím nebo zejména internetových serverům. Jejich čtenáři si však musí uvědomit, že i v jejich případě je třeba informace podrobovat pečlivému ověřování a nespokojit se s tím, že co je psáno, to je dáno – a když to není v mainstreamových médiích, tak to musí být pravda… Nicméně tato situace je pro menší, z finančních důvodů zejména internetové servery, velkou šancí, jak se dostat do podvědomí občanů.

V České republice je situace taková, že většina největších tištěných médií je v rukou nejbohatších Čechů – Z. Bakala vlastní vydavatelství Economia, které vydává například týdeník Respekt či Ekonom a deník Hospodářské noviny, A. Babiš vlastní vydavatelství Mafra, které krom provozu rádia Impulz také vydává deníky Mladá Fronta Dnes, Lidové Noviny či Metro, D. Křetínský má pod palcem deníky Blesk a Sport a také týdeník Reflex a miliardář P. Savov vlastní vydavatelství Mladá fronta (některé tituly Savov ovšem prodává), které vydává například deník E15 a týdeník Euro… Takové ovzduší zkrátka nezávislé žurnalistice příliš nepřeje a lidé to samozřejmě vidí a vnímají…

Vaše věc

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.