Část ODS si například myslí, že ztrácí voliče kvůli tomu, že nedodržela ve vládách, které vedla od roku 2006, svůj program. Pravda je to jen částečně. Hlavním důvodem je letitá nesoudržnost občanských demokratů, veřejností naprosto odmítaný vliv některých „politických podnikatelů“ (Dalík, Janoušek, Rittig, Oulický, Dlouhý, Jurečko) na některé její regiony a poslední vůdcové, z nichž jeden rychleji mluvil, než myslel (Mirek Topolánek) a druhý měl stále slabší vliv na chod strany (Petr Nečas). Vyvrcholilo to tím, že vůdce (vůdkyni) teď ODS nemá žádného. To pak můžete mít program, jaký chcete.

TOP O9 sice působí kompaktněji, ale boj proti excesům Miloše Zemana mohl fungovat v přímé prezidentské volbě, ne při dělení mandátů v hlasování o Poslaneckou sněmovnu.

Existuje i několik témat, které pravice tolik nezdůrazňuje, přitom jsou to věci, jež přitahují voliče. Například nejrůznější problémy týkající se životního prostředí, které nelze přenechat jako doménu zeleným. Nejpočetnější a pečlivou voličskou skupinou (vzhledem k demografickému vývoji bude počet jejich členů neustále narůstat) jsou senioři. Pravicové strany se ovšem tváří, že jsou tady hlavně pro mladé, úspěšné, pro ty moderní na Facebooku a Twitteru. Jistě, jsou tady i pro ně, ale je strategickou a taktickou chybou „posouvat“ starší voliče k levici. Důvod pro to není vůbec žádný. Vždyť vše, co se bude týkat seniorů, bude „byznysem“ 21. století a starší lidé budou stále více rozhodovat o výsledcích voleb.

Zatvrzelé tvrzení všech pravicových stran, že s ČSSD nikdy vládnout nebudou a nechtějí, pak žene socialisty do náruče komunistů a Zemanovců. Vede to pak k takovým nesmyslům, že prezident Zeman dokonce „zakazuje“ ČSSD a TOP 09 uvažovat o vládní spolupráci.

Připomeňme si i někdejší varování Václava Klause, které současná pravice moc nevnímá. Jde o to, že menší strany, které se dostanou do vlády, mají silný vyděračský potenciál. Ten postupně vede k nepřekonatelným rozporům a problémům. Viděli jsme to u lidovců, ODA, Strany zelených a naposledy u Věcí veřejných. Podobné subjekty jsou také nestabilní (například Unie svobody), rozpadají se, není na ně spolehnutí. Pravice si to od listopadu 1989 vyzkoušela několikrát a vždy to dopadlo špatně. Nejinak tomu bude v příštích letech. Čeká to ale podle všeho na sociální demokracii, pokud půjde do koalice s takovými stranami jako je Babišovo ANO, Okamurův Úsvit, Bobošíkové Hlavu vzhůru či Zemanovci prezidenta Zemana. Logicky silnější jsou koalice velkých stran, podobné sestavy jsou u nás ale tradičně odmítány.

Pravice by se proto měla více otevřít dalším voličským skupinám a „objevit“ i nová témata. Jinak může být její postavení ve společnosti marginalizováno na dlouhé roky. V říjnových volbách se to už ale nestihne. Před námi jsou ovšem v příštím roce volby do Evropského parlamentu, boj o Prahu i hlasování do zastupitelstev obcí.