Rusko přišlo s myšlenkou „sdílené odpovědnosti za mír“, jinými slovy poskytnutím mírové garance ze strany zúčastněných světových i regionálních mocností na jim svěřených územích. Jsem přesvědčen o tom, že Izrael by byl schopen garantovat mír na celém území Země zaslíbené, stručně řečeno - od Nilu po Eufrat. Reálné to není, protože dalšími spojenci Izraele v současné protiteroristické alianci jsou Egypt, Jordánsko, Katar, Jordánsko a Saudská Arábie, jejichž území se Země zaslíbená dotýká či se s nimi překrývá.

Reálnější a mezinárodně průchodnější je garantovat mír pouze na územích přímo sousedících s Izraelem, tedy v Palestinské autonomii, Libanonu, Sýrii a Jordánsku. Pracovně si toto území můžeme označit jako The Extended Israel. Dělo by se tak pod americkým patronátem.

Zásadně proti jakémukoliv rozšíření vlivu Izraele, budou zejména Peršané (Irán), kteří by chtěli v těchto zemích nastolit vládu šíitské teokracie. Afghánský test největší nejaderné bomby GBU-43 je varováním nejen pro Severní Koreu, ale hlavně Iránu, že USA mají zbraň schopnou zničit jejich podzemní jaderné laboratoře a zároveň doklad, že jsou odhodlány ji použít. Peršané mají dost politických i historických zkušeností na to, aby se konfliktu s Izraelem a USA raději vyhnuli. Konfliktu, jenž by zřejmě probíhal podle Trumpova osvědčeného vzorce: „nejprve shodím na nepřítele bombu a pak mu nabídnu mír“, což pro Peršany není nijak lákavá perspektiva. Rusové, hlavní spojenci Peršanů, zase nemají tolik volných finančních prostředků, aby si mohli dovolit vést jednu či dvě dlouhodobé války ve vzdáleném zahraničí a zároveň sami stavebně obnovili byť i jen samotnou Sýrii.

Souhrnně řečeno: je velice pravděpodobné, že nakonec The Extended Israel skutečně vznikne, takže laskavé čtenáře zvu do prosperujícího a mírumilovného Damašku a Bejrútu.