Prezidentu Wilsonovi potažmo vděčíme i za vznik Československa. Historie ale nestojí na místě. Jak říká klasik, „časy se mění a my se měníme s nimi". Jsou to tedy stále tytéž příkladné USA, na jejichž území se přísahá na Bibli „pravda a nic než pravda"? Nebo jsou současní Američané už úplně jinými Američany, kteří zmátli i George Bushe mladšího. Tehdejší prezident se na ně ve svých popletených projevech obrátil jednou jako na své milé „Arménce", druhdy z Ameriky udělal největší kardiostimulátor na světě (místo peacemaker-mírotvůrce řekl pacemaker-kardiostimulátor), nebo se světu omlouval za holokaust.

Koncem devadesátých let v Rusku (1999) a o rok dříve v USA (1998) málem proběhl jeden paralelní jev. Odborně je znám jako „impeachment" – odvolání prezidenta ústavní cestou. Zatímco prezident Boris Jelcin rezignoval raději sám, než aby riskoval ještě větší veřejnou hanbu (tento Západem uznávaný demokrat nařídil palbu z tanků do ruského parlamentu přezdívaného „Bílý dům"), americký prezident Bil Clinton, manžel současné adeptky na nejvyšší post v Bílém domě, zvolil jinou taktiku. Jako by byl seznámen s radami doktora Miroslava Plzáka. Poté co byl Bill Clinton obviněn ze sexuálního harašení v oválné místnosti Bílého domu (nyní neoficiálně proslavené jako „orální"), prezident Clinton proti své přísaze před americkou a světovou veřejností zatloukal, zatloukal a zase zatloukal. Zatímco Boris Jelcin na Nový rok na prahu dalšího milénia „dobrovolně" odešel, prezident Clinton se omezil poměrně lakonickým „promiňte", načež popřál obyvatelům Bělehradu hezký pěkný „bombar dan" (hezký bombový den) – a oboje mu prošlo.

Zájemcům o angličtinu jen napovíme, že sloveso „to clinton" bude asi pravidelné: to clinton – clintoned – clintoned (zapírat – zapíral – zapírán). Vzhledem k etymologii a prezidentské avantýře se stážistkou M. Lewinskou (a dalšími stážistkami) by připadala i sémanticky posunutá nepravidelná varianta: to clinton – clit – clit, již raději nebudeme v dobré společnosti nahlas překládat, leda že by nám s tím pomohl Miloš Zeman. Ale ironii stranou. Mohl-li lhát prezident USA, mohl-li lhát exministr zahraničních věcí generál ve výslužbě Colin Powel, mávaje lahvičkou rádoby antraxu před Radou bezpečnosti Organizace spojených národů. Dokázali-li Američané vyvolat válku proti Iráku na základě falešného obvinění, aby tímto manévrem odvedli pozornost od sexuální aféry Billa Clintona, je zcela legitimní chtít vědět, zda jsou Američané tím, za koho se spasitelsky vydávají. Jsou to stále tytéž Spojené státy s jejich původními hodnotami?