Prezidentu Wilsonovi potažmo vděčíme i za vznik Československa. Historie ale nestojí na místě. Jak říká klasik, „časy se mění a my se měníme s nimi". Jsou to tedy stále tytéž příkladné USA, na jejichž území se přísahá na Bibli „pravda a nic než pravda"? Nebo jsou současní Američané už úplně jinými Američany, kteří zmátli i George Bushe mladšího. Tehdejší prezident se na ně ve svých popletených projevech obrátil jednou jako na své milé „Arménce", druhdy z Ameriky udělal největší kardiostimulátor na světě (místo peacemaker-mírotvůrce řekl pacemaker-kardiostimulátor), nebo se světu omlouval za holokaust.

Koncem devadesátých let v Rusku (1999) a o rok dříve v USA (1998) málem proběhl jeden paralelní jev. Odborně je znám jako „impeachment" – odvolání prezidenta ústavní cestou. Zatímco prezident Boris Jelcin rezignoval raději sám, než aby riskoval ještě větší veřejnou hanbu (tento Západem uznávaný demokrat nařídil palbu z tanků do ruského parlamentu přezdívaného „Bílý dům"), americký prezident Bil Clinton, manžel současné adeptky na nejvyšší post v Bílém domě, zvolil jinou taktiku. Jako by byl seznámen s radami doktora Miroslava Plzáka. Poté co byl Bill Clinton obviněn ze sexuálního harašení v oválné místnosti Bílého domu (nyní neoficiálně proslavené jako „orální"), prezident Clinton proti své přísaze před americkou a světovou veřejností zatloukal, zatloukal a zase zatloukal. Zatímco Boris Jelcin na Nový rok na prahu dalšího milénia „dobrovolně" odešel, prezident Clinton se omezil poměrně lakonickým „promiňte", načež popřál obyvatelům Bělehradu hezký pěkný „bombar dan" (hezký bombový den) – a oboje mu prošlo.

Zájemcům o angličtinu jen napovíme, že sloveso „to clinton" bude asi pravidelné: to clinton – clintoned – clintoned (zapírat – zapíral – zapírán). Vzhledem k etymologii a prezidentské avantýře se stážistkou M. Lewinskou (a dalšími stážistkami) by připadala i sémanticky posunutá nepravidelná varianta: to clinton – clit – clit, již raději nebudeme v dobré společnosti nahlas překládat, leda že by nám s tím pomohl Miloš Zeman. Ale ironii stranou. Mohl-li lhát prezident USA, mohl-li lhát exministr zahraničních věcí generál ve výslužbě Colin Powel, mávaje lahvičkou rádoby antraxu před Radou bezpečnosti Organizace spojených národů. Dokázali-li Američané vyvolat válku proti Iráku na základě falešného obvinění, aby tímto manévrem odvedli pozornost od sexuální aféry Billa Clintona, je zcela legitimní chtít vědět, zda jsou Američané tím, za koho se spasitelsky vydávají. Jsou to stále tytéž Spojené státy s jejich původními hodnotami?

Vše nové čpí naftalínem a má parádní navoskovaný knír: Není válka? Vymyslíme ji!

„Nic nového pod sluncem" ozve se znovu klasik, jemuž paměť zatím slouží. Dobře, dejme tomu. Kdo by se dnes příliš díval například do 19. století. Vidíte, a přece. Američané už i tehdy na základě lži vyvolali španělsko-americkou válku. Významnou úlohu v tom sehrál mediální magnát William Randolph Hearst a jeho bulvární noviny Morning Journal's daily, které v dané věci doslova mystifikovaly a zprávy nadepisovaly nepřehlédnutelnými titulky. Výsledkem byla plnohodnotná válka. Proto když dnes čteme v médiích o agresi Ruska („PUTINOVY RAKETY", „VLADIMIR PUTIN JE ROBOT", „PREMIÉR, PREZIDENT, CAR", „PUTIN vs. SVĚT", „RUSOVÉ PŘICHÁZEJÍ"...), měli bychom mít na paměti, že slovo dá slovo a zítra tu máme „válku světů" nejen v přímém přenosu, nýbrž na vlastní oči, „na dosah předpažené ruky Angely Merkel".

Tak jako v Rusku umírali novináři a politici z důvodů souvisejících snad s jejich prací (Vladislav Lisťjev, Anna Politkovská, Boris Němcov...), totéž se nevyhnulo anglosaskému světu. Vojenské kampani proti Iráku předcházelo odborné šetření, kdy do země byli vpuštěni experti na zbraně hromadného ničení (WMD – Weapons of Mass Destruction), aby prověřili přítomnost těchto superzbraní na území Iráku Saddáma Husajna. Inspektoři byli vpuštěni prakticky do všech objektů a místo chtěných zbraní našli tak maximálně sklenice s marmeládou. Skepticismus na konto dnes, jak víme, neexistujících zbraní vyslovil zaměstnanec britského ministerstva obrany David Kelly (1944-2003), zbrojní specialista delegovaný OSN. Za rozhovor poskytnutý novináři BBC Andrewovi Gilliganovi byl popotahován před zvláštní komisi britského parlamentu. Krátce nato byl nalezen mrtvý nedaleko svého bydliště. Pitva dr. Kellyho nebyla provedena a věc se kvalifikovala jako sebevražda (portál zvedavec.org uvádí zajímavý materiál nazvaný Smrt Davida Kellyho – zavražděn na příkaz vlády Jejího veličenstva? Cituje se zde materiál z Global Research Television).

V roce 2001, krátce po útoku na newyorská dvojčata (WTC), se stal Americký novinář Robert K. Stevens jednou z obětí „antraxových balíčků" (vdechnutí antraxu vyvolává sněť slezinnou). Otrávené balíčky (dopisy) byly rozeslány na vytipované adresy v USA. Nejprve se mělo za to, že za biologickým útokem stojí teroristická skupina Al-Káida. Ukázalo se nicméně, že antrax pocházel z vojenských laboratoří na východě USA ve státě Maryland. Setvens byl zabit formou sofistikovaného antraxu v práškovém stavu, který i z tohoto důvodu ukazoval na armádní původ. Za poznámku stojí, že prodej antibiotik v USA, kterými lze léčit antraxovou nákazu, se tenkrát významně znásobil.

Nejlepší Američané žijí v Americe, neomezme to na jediný stát, i když nás to bude něco stát!

Hrozba terorismu způsobila, že se Američané rozhodli znovu operovat tzv. „americkým zájmem". Národní bezpečnost USA umožňuje této zemi unášet lidi z různých koutů světa a předvádět je před americké soudy (ruský pilot Konstanin Jarošenko byl násilně deportován z Libérie do USA, tam odsouzen newyorským soudem – přitom zákon o extradici by předpokládal nejprve odsoudit pilota v Libérii). Spojené státy si povolily fyzicky likvidovat nepohodlné osoby z automatických létajících dronů – vyjádření soudu k tomu netřeba. USA si také osobují právo internovat „kohokoli" v detenčním táboře Guantánamo; díky americkému Centru pro politiku a výzkum od roku 2006 víme, že jen část zde umístěných jsou reální teroristé. Na Guantánamu byly popraveny (předtím mučeny) již stovky lidí, proti některým nebylo vzneseno přitom žádné obvinění. Kdyby ve všech uvedených možnostech došlo „občas" k justičnímu omylu, bývalý prezident Clinton již zavedl precedens, co v takové situaci dělat. Stačí říci slušné „promiňte". Tento stav je morálně neudržitelný, protože je v rozporu s obecně přijímanou morálkou západního světa.

Od roku 2006 proto existuje nezisková organizace WikiLeaks, která uveřejňuje ty vládní a korporátní materiály, které jsou označeny za (přísně) tajné. Nepohodlným se WikiLeaks stala, když se jala uveřejňovat videa o zabitých či mučených iráckých civilistech ze strany americké armády. Abychom si vše zrekapitulovali. Svět se změnil 11. září 1990, kdy George Bush starší vystoupil s proslovem před Kongresem, že nyní planeta uvidí zcela jiný světový pořádek:"...My jsme Američané, část něčeho většího, než jsme my sami... Ve hře není jen jeden stát, nýbrž nové světové uspořádání: různé státy světa splynou, aby se sjednotily v univerzální ambici celé civilizace." Další změnu přinesl útok NATO na Jugoslávii v roce 1999. Od té doby přestalo platit mezinárodní právo, tak, jak jsme jej od časů skončení druhé světové války do tohoto okamžiku znali. Svět se destabilizoval. Mezi známé osobnosti, v Americe označované za „whistleblowers" („foukači do píšťalky" – tedy informátoři), kteří započali veřejně ukazovat, co se vlastně v mezinárodní politice děje, patří Julian Assange, zakladatel WikiLeaks. Svoboda slova má v euroatlantickém světě takovou váhu, že se nyní musí tento aktivista ukrývat na Ambasádě Ekvádoru v Londýně. Další osobností je bývalý zaměstnanec CIA Edward Snowden, nyní se jeho stopa ztrácí kdesi v Rusku. Někteří američtí politici včetně Donalda Trumpa vyzývají k dopadení informátorů, k jejich odsouzení a popravě jakožto zrádců. Snowden odhalil světu kolosální rozsah šmírování projektu Echelon (globální radioelektronické šmírování vojenské, komerční a soukromé komunikace), kterému USA vystavují celý zbytek světa, jehož existenci USA donedávna zatloukaly a zatloukaly. Hlavním motivem a univerzální omluvou Echelonu je „hrozba terorismu".

Zápas o křeslo amerického prezidenta se blíží do cílové rovinky a není to nikdo menší než kandidát na post prvního muže USA, který tvrdí, že teroristy z ISIS vytvořila současná Obamova americká vláda společně s Hillary Clintonovou (viz internetová verze Daily Mail). Tato slova Trump deklaroval v multifunkční Mississippi Coast Coliseum - aréně pro 15 000 diváků ve městě Biloxi v Harrisonově okrese federálního státu Mississippi. Že se svět „zbláznil", o tom svědčí fakt, že se Hillary Clintonová pracovně i soukromě přátelí s Humou Abedinovou (má na starosti prezidentskou kampaň Hillary a proslýchá se, že přímo či nepřímo souvisí s panislámským hnutím Muslimské bratrstvo) dále fakt, že ruské občanství vedle Gérarda Depardieua či amerického boxera Roy Jonese mladšího získal americký akční herec Steven Seagal. Reagují snad tito pánové na řeč Vladimira Putina, kterou pronesl 28. září 2015 na 70. valném shromáždění OSN v New Yorku? Putin se dotázal z tribuny představitelů USA a jejich spojenců: „Uvědomujete si vůbec, co jste to natropili (narážka na oranžové revoluce a skrytou podporu terorismu)?" Bylo by zajímavé, co by tomu všemu řekl bývalý americký prezident Ronald Reagan, kdyby viděl do budoucnosti. Měl by chuť se tomu všemu zasmát a vyslovit nějaký ze svých bonmotů poté, co by popravil své rádce-hvězdopravce? Nebo by se pochlapil a uslyšeli bychom v budoucnu často omílané „promiňte". Vladimir Putin dále konstatoval, že jestli se vůdci světa nevzpamatují, bude to Rusko, kdo převezme iniciativu. Literárně řečeno: Bude to snad nakonec zvuk ruské píšťalky, který vyvede krysy z města?

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami