Signifikantní je, že dále interpretovaná pasáž zprávy Centrály je zařazena v části „3.2. Sekce terorismu a extremismu NCOZ SKPV, 3.2.1 Problematika terorismu a extremismu“, za text o skupině osob z ČR, která podporovala teroristickou organizaci na území Sýrie. Podle Centrály tedy jsou tzv. alternativní média, čili všechna, která nejsou mainstreamovými sdělovacími prostředky, potenciálně nebo aktuálně extrémistická či dokonce teroristická. Takové hodnocení je politicky militantní, nepravdivé.

Na s. 25 zprávy Centrála uvádí: Do budoucna byla jako hrozba vyhodnocena činnost tzv. alternativních médií, která mohou výrazně podporovat vyhraněnost a radikální názory svých adresátů. Velmi často je patrná určitá míra synergie mezi alternativními médii a populistickými subjekty, které vzájemně sdílejí stejná témata i názorové postoje. Obsah obvykle tvoří různé domněnky, které jsou prezentovány jako fakta či konspirační teorie. Často se rovněž objevují i příspěvky balancující na hranici trestněprávní odpovědnosti ve smyslu šíření poplašných zpráv, podněcování k nenávisti, hanobení nebo popírání holocaustu. Řada těchto alternativních médií neskrývá svůj nekritický postoj vůči Ruské federaci, konfliktu na Ukrajině a anexi Krymu. Obdobně je tomu i v oblasti politického extremismu v souvislosti se vznikem a působením radikalizovaných jednotlivců a skupin, u nichž se mohou projevovat násilné tendence.

Zaprvé: Alternativní média, tedy sdělovací prostředky působící ve veřejném informačním prostoru svobodně, tedy bez dohledu různých politických stran, hnutí a nátlakových organizací, jsou podstatnou součástí utváření svobodných názorů občanů. Je pochopitelné, že tyto tzv. alternativní sdělovací prostředky, zpravidla svobodné weby působící ve svobodném informačním prostoru, dělají současným politickým totalizátorům velmi těžkou hlavu – političtí totalizátoři uznávají jenom jednu pravdu, tu svoji, a názory jiné považují za útok na svoji politickou svrchovanost. Proto se političtí totalizátoři snaží svobodné projevy svobodných názorů, kupř. na svobodných webech, ostrakizovat, denunciovat, politicky či byrokraticky umlčet. Je to součást širšího ideologického, politického a administrativního útoku proti svobodě projevu.

Zadruhé: Zpráva Centrály je na několika místech charakteristická bezobsažnou frázovitostí; její autoři používají fráze, do nichž si čtenář může vložit jakýkoli obsah, protože nejde o pojmy, nýbrž vyprázdněná slova. V tomto případě je to fráze „populismus“. Zpráva proto neuvádí, co za populismus“ považuje; používá ho jako zjednodušený odsudek vůči jiným názorům.

Tvrzení, že je určitá míra synergie mezi alternativními médii a populistickými subjekty, které vzájemně sdílejí stejná témata i názorové postoje je hloupá – ve společnosti vždy existují určitá obecně rezonující, šířeji přítomná témata, která jsou různými subjekty různě probírána; taková synergie témat existuje mezi politickými stranami i jinými subjekty, a sdílení nebo naopak nesdílení názorů na takto synergická témata je také zcela běžné. Z uvedených skutečností lze dělat závěry pouze ideologicky pokřivené.

Zatřetí: Pokud obsah tzv. alternativních médií tvoří různé domněnky, které jsou prezentovány jako fakta či konspirační teorie, pak platí, že ve veřejném informačním prostoru existuje dost pravdivých informací a interpretací, které takové domněnky a konspirativní teorie uvádějí na pravou míru. Většina starších spoluobčanů jimi manipulována není; manipulovatelní jsou spíše generace mladší. Pokud jde o příspěvky balancující na hranici trestněprávní odpovědnosti ve smyslu šíření poplašných zpráv, podněcování k nenávisti, hanobení nebo popírání holocaustu, pak mají konat příslušné orgány.

Avšak podstatné a zavádějící ve zprávě Centrály je, že se zabývá pouze tzv. alternativními médii. Přitom hlavními dezinformátory, jak je i vědecky prokázáno (viz), jsou veřejnoprávní sdělovací prostředky, které mnohé skutečnosti zamlčují či překrucují.

Začtvrté: Tvrzením, že řada těchto alternativních médií neskrývá svůj nekritický postoj vůči Ruské federaci, konfliktu na Ukrajině a anexi Krymu se Centrála dostala mimo seriózní uvažování tím, že zaujímá výrazně zkreslený politický postoj. Čiší z něho její jednostranné politické zaměření. Ve sděleních v tzv. alternativních médiích jsem se s nekritickými postoji vůči Rusku nesetkal – Centrála za ně patrně považuje připomínky historických událostí, např. osvobození Československa v r. 1945 (což je důležité zejména v současnosti, kdy se naopak z mainstreamových sdělovadel dovídáme, že ČSR osvobodila armáda USA) apod. Názory na to, kdo byl kupř. aktérem případů sestřelení letadla nad Ukrajinou, novičok atp. je věcí názoru občana, na který má nárok (stejně se přesné údaje nedovíme). Názory občanů nelze politizovat a kriminalizovat. Podobně je to s rozdílnými názory nakonflikt na Ukrajině a anexi Krymu; pokud se občan domnívá, že k násilnému obsazení Krymu Ruskem došlo, nebo naopak že k žádné anexi nedošlo a Krym byl připojen k Ruské federaci zákonným způsobem referendem – vždy jde o svobodné názory svobodných občanů, které nelze za extrémistické či dokonce teroristické označit, a považovat je za hrozbu pro společnost.

Zřejmá je jednostrannost činnosti Centrály a tedy i její zprávy, stejně jako její správy − USA a další západní státy zde propagandu, alespoň podle NCOZ, ani prostřednictvím tzv. alternativních médií patrně nedělají, že ano. V mainstreamových sdělovacích prostředcích se neobjevují nekritické postoje k politice USA, k projevům fašismu na Ukrajině, ke zločinům banderovců, k působení sudetů apod., viďte − to však, dle NCOZ, pro veřejný informační prostor žádná nebezpečí nejsou; v takové politické orientaci se zračí kádrový přístup.

Zapáté: Pozorného čtenáře tematizované části zprávy Centrály hned zaujme, že pro doložení svých tvrzení uvádí jeden jediný případ; jde o pokácení stromů na regionálních železničních tratích na Mladoboleslavsku a šíření výhrůžných letáků s cílem vyvolat dojem, že se jedná o útok ze strany džihádistické militantní skupiny (r. 2018). Tento jediný ilustrativní příklad je hloupý: Izolovaná akce, podle mého názoru zřetelně pomateného občana, nemůže být kladena za vinu skupině určitým způsobem politicky se profilujících osob, účastných v konkrétní politické straně (je jí míněna SPD, Strana přímé demokracie). Obecné tvrzení ve zprávě, že pohnutky a motivy pachatele potvrzují skryté hrozby a rizika spojená s šířením dezinformací, vč. mobilizačních kampaní některých politických hnutí, které jsou založeny na vytváření atmosféry strachu, hrozeb z určitých skupin obyvatel a šíření nenávisti, v tomto konkrétním případě prokázat nelze.

Přitom je zřejmé, že pro validitu tvrzení, obsažených ve zprávě, by bylo nejvhodnější a též nejjednodušší ilustrativní příklady uvádět; nestalo se, patrně neexistují.

Výroční zprávu Národní centrály proti organizovanému zločinu najdete ZDE.

Poznámka: Čučkaření, čučkaři – použil jsem ve smyslu nekvalifikované činnosti, a osoby, takovou činnost vykonávající.