Fialova cesta za obchodní spoluprací do metropolí vzdálených států je spíše zoufalství, které vzniklo špatnou politikou celé Evropské unie, ale především naší vlády, až do stavu, kdy chybí léky a důležité průmyslové komponenty. Vinou sankcí, neuvěřitelně naivních směrnic Zeleného údělu a avanturismu naší vlády se rozvíjí stále větší propad státního rozpočtu do neúměrných čísel a zadlužování narůstá nejvíc v Evropě. Babiš sice rozdával v covidové době peníze lidem celkem nezaslouženě, ale tyto peníze dnes lidé mají, a proto není jejich situace tak katastrofální. Jak dlouho to ovšem vydrží zvláště vzhledem k inflaci?

Proč to všechno vzniklo? Původní průmyslové státy Západu se postupně během období neoliberalismu staly zeměmi s obrovskou spotřebou a neuvěřitelně vysokým podílem služeb, ale průmysl postupně přešel do jiných zemí světa, většinou zaostalých s levnou pracovní silou. Snad jedině zbraně jako ucelená komodita zůstaly na území Západu. Západ dnes většinu průmyslového zboží dováží. Svět se naprosto změnil, situace se obrátila a průmysl, hlavní zbraň Západu, dostaly do rukou jiné země (kromě výjimek, jako jsou automobilky). Z bývalých průmyslových zón se staly „rezavé pásy“. Vidíme to i u nás. Každý z nás jistě ví, kolik bývalých průmyslových závodů v okolí zaniklo, aniž bychom pocítili, že se něco děje, žijeme si stále nad světový průměr dobře. Vytvořilo se stabilní prostředí obchodních styků, které nelze snadno změnit, protože časem se vždy ustálí ta nejproduktivnější vazba. My jsme se uplatnili v automobilovém průmyslu. Všechna jednání vedla vždy k utužení obchodní spolupráce a prohloubení specializace. Tato situace vytvořila politické klima, v kterém bylo nutno přehlížet alespoň do určité míry vnitřní poměry některých států, které nebyly v souladu s evropskými představami o lidských právech, a možná vznikla i určitá relativizace a přehlížení pro nás nepřijatelných politických praktik. Ale vždy to bylo v jakési míře vyhodnoceno jako přijatelné. Ovšem je nutno si uvědomit, že Evropa, pokud má existovat, nemá jinou možnost, než relativizaci alespoň přijatelného zla. Nemůže dnes striktně vydat sankce na všechny, kdo se nějak odlišují v pojetí morálky, a přerušit obchod.

Obnovit někdejší průmyslovou výrobu v USA se snažil už Trump, ale vidíme, jaké problémy nastaly. Nedovedu si představit dnes někdejší průmyslovou práci u nás. Myslím si, že už ani nejsou lidé. V takové situaci je zapotřebí mlčet a dobře se chovat, zvláště u takového malého státu, jako jsme my, a být rádi, že se máme dobře a vše funguje.

V klidném období globálního obchodu bylo možno v Evropě pomalu vytěsňovat znečišťující zdroje a postupně hledat na vlastním území náhradu fosilních paliv už vzhledem k snížení závislosti na dovozech surovin z jiných, zvláště riskantních zemí. Taková činnost je zdlouhavá, protože není příliš produktivní, ale je nutná. Vyžadovat ovšem Zelený úděl v současné době sankcí, propadů státních rozpočtů, obrovských dluhů a směřování k bídě je nezodpovědné a ubohé.

Nová garnitura českých globalistů, reprezentovaná skupinou, která je dnes u vlády, stála na prvním místě v rozvracení obchodů s Čínou, její politická reprezentace, jakmile se postupně dostávala k moci, udělala provokace proti Číně a Rusku takového charakteru, kterých se báli i jiní politici EU. Dozvíme se snad někdy, v čím zájmu to bylo? Na první pohled to nevypadá, že by měl vůbec někdo takový zájem. Bylo to úsilí jen škodit našim národním zájmům? Jiný důvod vyjma neuvěřitelné hlouposti si nelze představit. Řeči o lidských právech jsou, jak víme, pokrytecké. Osočovány jsou účelově některé země, jiné nikoliv. Útlak Tibeťanů je velmi propagován, o genocidě Srbů v Kosovu se mlčí a o diskriminaci ruské menšiny na Ukrajině od roku 2014 se téměř nesmí promluvit. K tureckému útlaku Kurdů se přikyvuje. Vadí jen ten, kdo musí vadit.

Válka na Ukrajině vyžadovala určité výdaje v oblasti pomoci utečencům, které byly sice nadnesené, nicméně směřovaly k lidem, a nebyly tedy zbytečné, nakonec se vrátily do systému nákupem věcí. Podpora zbraněmi byla sice pochopitelná v prvním období, kdy se nevědělo, jak se vojenská situace vyvine, ovšem ve chvíli poziční války, která už téměř půl roku probíhá na východě Ukrajiny, jsou další a další zbraně jen hromaděním mrtvol. Je jasné, že Rusové vždy nějak svoje síly vyrovnají, a myslím, že lidských rezerv mají více než Ukrajinci. Bude se tedy bojovat do posledního Ukrajince, a na polích Donbasu zahyne jedna generace (ostatní se vystěhují)? Není lepší naléhat na mírová jednání? Někteří světoví politici tak činí nebo se alespoň snaží, vidíme to v případě Macrona a čínských představitelů. Naši snad chtějí Rusko zničit, rozložit na malé státečky a vymazat z mapy? Nenávist je tak velká a zatemňuje mozek, že ani možnost rozpoutání jaderné války je neodradí. Nemluvě o tom, že čínský prezident se vyjádřil, že Rusko padnout nenechá. Pokračováním konfliktu tedy může dojít k světové válce. My ovšem máme ve vládní garnituře takové lidi, kterým se asi dobré bydlo zajídá a chtěli by se proměnit v hromádky radioaktivního prachu (Rumburak se kdysi proměnil v lesní vůni, takže byl alespoň nějak užitečný).

Je to vina fanatických postojů naší vlády a jejích poslušných trabantů, že veškeré umírňující postoje v ukrajinské válce nazývali nepřátelskými a Putinovi sloužícími, i když se jednalo pouze o upřesňující a skutečnosti pravdivě vykládající teze. Dnes tedy chybí diplomaticky použitelné argumenty ve smyslu mírových jednání. Na druhé straně se Macron zabýval takovými argumenty téměř v celé své politické epoše a dnes je připraven tak, aby i on sám přinesl své zemi něco pozitivního. V západních sdělovacích prostředcích se svobodně uvažuje o alternativách mírových jednání a o ukrajinských reáliích, u nás by něco takového bylo na obžalobu ze schvalování trestného činu. Naše vláda není schopna přinést nic než nepoužitelné ideologické bláboly a podporuje metody, jak vyšité z bolševických dob (cenzuru, skandalizace oponentů, lživé kampaně).

Totéž platí pro jednání s Čínou. Macron jede na spanilou jízdu do Číny domlouvat obchody a investice, jako jezdil kdysi Zeman (příležitosti našich podniků, kdysi domluvené, jsou dávno přebrány někým jiným). Fiala jede na dálný Východ domlouvat náhradu čínských výrobků a nedostatkové komodity, hlavně léky, v nevýhodném postavení prosebníka, kterého všichni dobří obchodníci vždy oberou vysokými cenami. To si opravdu myslel, že je tak jednoduché a bezeztrátové rozejít se politicky se světovou velmocí (Čínou) s nezodpovědným avanturismem a nahradit obchody s ní obchodem s druhořadými nebo malými zeměmi? Podívejme se do prodejen a spočítejme si, kolik je tam čínských výrobků! To vše je možno nějak nahradit (některé léky už nejsou)? Takovou chybu přece neudělá ani malé dítě! Nebo je to záměr z nás udělat chudáky a zemřít na nedostatek léků (konečně dokonalá důchodová reforma)?

Vláda rozhazuje za všechno možné, zaručila se za dluhy Ukrajiny, kupuje drahou zbrojní výbavu, zvyšuje platy politikům a vytváří nové instituce, vzápětí ohlásí snížení valorizace důchodů a chce zvýšit daně. To si snad myslí, že to lidé nevidí? Že jí to nespočítají?

Dnes vláda neví, jak z bryndy. Řešit problémy může jen na úkor občanů a jejich životní úrovně. Aby to ustála, musí lidem tuto nutnost vysvětlit. Ale jak vysvětlí 80 miliard na Ukrajinu, jak vysvětlí zbytečný rozvrat obchodů s Čínou, jak vysvětlí, že se musí takto masivně zbrojit zrovna nyní? Jak vysvětlí nahrávání světovým korporacím při zastropování cen energetických komodit. To nemůže nikdo pochopit jako nutné. Lidé se budou cítit okradeni. Vláda bude muset používat stále více represivních prostředků, což v naší zemi bylo naposledy 17. listopadu 1989. Vláda navíc provokuje obyvatelstvo různými signály. Proč musí být vyvěšeny ukrajinské vlajky? Proč jsou trestáni ti, kteří je nechtějí, nikoliv že by byli Putinovi agenti, ale protože se to neslučuje s ústavou? Proč neustále straší válkou a nesnaží se ji ukončit, když většina lidí chce vidět snahu o ukončení války?

Lidé pochopí svoje snížení životní úrovně jen tenkrát, když se jim pravdivě vysvětlí, že jsou to okolnosti nezaviněné vládou, že reakce na události nevyužívají zahraniční korporace a jednotlivci ve svém zájmu. K tomu musí občané vládě věřit. Současné vládě ovšem věří podle průzkumu okolo 20 procent respondentů, spíše tedy jen lidé s vládou spojení. Kvůli klidu a zachování demokracie je nutno vládu vyměnit, nejlépe mimořádnými volbami. Taková vláda, které budou občané věřit a která je nebude trestat pro jejich státnické myšlení, ale naopak vyžadovat, může potom zahájit nutné kroky k ozdravění státních financí. Vláda, která provokuje, viditelně neslouží zájmům státu a lidu, postupně likviduje demokracii, si vždy mohla dovolit ledacos jen tenkrát, když lidu podmazávala vysokou životní úrovní. Taková příležitost není.