Každá civilizace ve svém zrodu a růstu nese zárodky svého zániku. Jsou to zpočátku nepoznatelné věci, které se vlastně rodí nevčasnou reakcí na okolní změny, zabedněností a neschopností vidět realitu. Někdy reagovat ani není možno, protože by se civilizace vzdávala podstatných věcí, na kterých stojí.

Západní civilizace vyrostla na svobodné kreativitě nesvázané přísně ideologickými pravidly, začala se rozvíjet tehdy, když evangelické křesťanství vysvětlilo na základě Bible, že světské bohatství je Boží přízeň a práce byla prohlášena za askezi. Ale výsledky se mohly dostavit jen tenkrát, když Evropané ovládli svět a začali využívat jeho bohatství. Zároveň přebytkem obyvatelstva zaplavovali neosídlené kontinenty, jejichž domácí obyvatelstvo to v mnohých případech nepřežilo. Staré civilizace v Asii neměly takové technické prostředky, aby mohly vzdorovat evropské nadvládě, a podřídily se v nějakém módu. Všimněme si, že Čína nebo Indie žádné kolonie v Africe nebo Americe nevytvořily. Jednak to neměly v jejich morálním kódu a jednak by ani toho neuměly nějak využít, protože neměly tenkrát přebytek obyvatelstva ani průmysl, který by potřeboval suroviny.

Proč civilizace, jako třeba čínská, ještě ve středověku vyspělejší než Evropa, zaostala, je otázka právě oné nespoutanosti evropských způsobů získávání prospěchu, protože všechny civilizace měly vždy určitou morálku a kázeň, ale Evropané to postupně ztratili tváří v tvář obrovským příležitostem, které se nabízely vyspělejšími technickými prostředky. Všimněme si jednání španělského královského páru ke Kryštofu Kolumbovi, který byl obviněn, že nejedná s domorodci v nově objevených zemích křesťansky. Král se snažil zavést v Americe pravidla platná v Evropě. Nakonec toho musel nechat, protože příležitostí zbohatnout pro dobrodruhy bylo tolik, že to prostě nešlo. To se opakovalo v ostatních oblastech Ameriky. Najednou se objevily metody dávno zaniklé, třeba otrokářství. Vraždění domorodců bylo normální. Evropa dělala, že to nevidí, Jezuité pokřtěné domorodce bránili, ale marně.

Protože k ovládání světa bylo zapotřebí vyspělé techniky, zapojily se do procesu bohatnutí i ostatní národy Evropy, které neměly kolonie, ale vybudovaly průmysl. Protože však byly až v druhém sledu, vznikla první světová válka, která byla motivována německou a italskou snahou o získání kolonií. Japonsko mělo tytéž důvody. Pro mnohé státy Afriky a Asie status kolonie znamenal pokrok využitím evropských způsobů práce a převzetí technologií. Koloniální velmoci sice potřebovaly do nějaké míry pokrok v koloniích, ale tak, aby nad nimi neztratily kontrolu. Jejich kontrola se ovšem postupně vytrácela, ale pokrok už zůstal. To platí především pro Čínu, jejíž pokrok si bez západních technologií nelze představit.