České úrokové sazby znovu prudce vyskočily vzhůru a už to skoro nemá cenu komentovat. Vzniká však naděje, že to končí. Tiskem kolují zaručené zprávy, že odcházejícího Jiřího Rusnoka vystřídá ve funkci guvernéra ČNB ekonom Aleš Michl, který hlasoval v bankovní radě spolu s Oldřichem Dědkem proti zvyšování sazeb. Rusnokovo funkční období končí v červnu a Michl byl v minulých dnech na návštěvě u prezidenta Miloše Zemana, který má jmenování guvernéra ČNB ve výlučné kompetenci. Pokud se zprávy o Michlově jmenování nestanou polibkem smrti, jako guvernér se tedy ocitne v nepřátelském prostředí.

Úkol je jasný, česká ekonomika potřebuje podpořit, ne dorazit. Pokud to nezvládneme, zemi čeká bezpříkladná hospodářská krize, protože protiruské sankce dopadají na Evropu tíživěji než na Rusko. Dále se nabalují na rozpad globalizačních vazeb z pandemie a neberou ohled na to, že značnou část světa postihne nedostatek energií a potravin. Ústup od fosilních paliv je samozřejmě v pořádku, ale nejde to udělat ze dne na den, jak varoval i průzkum mezi německými podnikateli, který podnikl vlivný Institut IFO. Zhruba třetina odpověděla, že si s tím ekonomicky nebo technologicky nedokáže poradit. Ostatní si trochu víc věří, ale věřit není vědět. Zvláštností České republiky pak je, že její centrální banka aktivně přivolává krizi absurdním zvyšováním úrokových sazeb, které ty ostatní problémy jen vyhrocují.

Potkal jsem Aleše Michla před dávnými lety jako mladého talentovaného muže z týmu místopředsedy vlády pro ekonomiku Jiřího Havla za premiéra Jiřího Paroubka. Byly to časy, kdy ekonomové měli ve vládě slovo. Dalo se vyčíst i z bezprecedentního hospodářského růstu a prudkého posilování koruny. Když se to sečetlo či převedlo na dolary, byla to dvojciferná růstová tempa, jaká jsme znali z Číny. Stejný efekt byl patrný i na růstu mezd. Inflace prakticky nebyla, roku 2006 se propadla pod 2 procenta. Státní rozpočet byl potenciálně přebytkový, ale tehdejší předpisy dávaly přednost vytváření rozpočtových rezerv.