Energetická tsunami, která se teď prohání Českem, může být ještě více zničující než pandemie. Zatímco covid nás čas od času připraví o pár měsíců produkce a příjmů, děsivý nárůst cen energií, který je nad možnosti velké části domácností, může vyvolat epidemii celoživotního finančního otroctví. Stačí připomenout, že na dohled od hranice chudoby je podstatně více než těch 10 procent českých domácností, které už spadly pod ní. Kdo by se chtěl do tématu ponořit hlouběji, může se začíst do studie Zranitelný zákazník a energetická chudoba, která vznikla v březnu na podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze.

Pokusme se také o vlastní úvahu. Chudoba je relativní, definuje se jako podíl obyvatel, jejichž příjmy nedosahují umělé statistické hranice. Ta se odvozuje od 60 procent upraveného disponibilního středního příjmu. Tady je lepší číslo než definice: český osamělý jednotlivec je vykázán jako chudý, má-li méně než 14 tisíc korun měsíčně. Pro členy rodiny je to číslo nižší, protože si mohou rozpočítat sdílené náklady. Krach Bohemia Energy a nejspíš i spousty menších obchodníků s energií zasáhl milion domácností (asi 2,5 milionu obyvatel), a ty by teď měly platit zálohy dodavatelům poslední instance na úrovni celého takového minimálního příjmu. Nebudou to úplně ti samí lidé, ale je z toho zřejmé, jak to může dopadnout.

Podle mezinárodně uznávané statistiky Příjmy a životní podmínky domácností z roku 2020 žila čtvrtina českých domácností (2,7 milionu obyvatel) pod hranicí 80 procent středního příjmu čili nanejvýš krůček od chudoby, která je na těch 60 procentech. Roku 2020 byl střední čistý příjem asi 200 tisíc korun ročně, takže celkové čisté příjmy domácnosti do oněch 80 procent ležely v pásmu pod 160 tisíc korun ročně. Kolik jí zbylo po odečtu nákladů na bydlení?

Tyhle statistiky se uvádějí v násobcích životního minima. Životní minimum bylo asi 8 tisíc měsíčně pro domácnost dvou dospělých a jednoho dítěte, to je 100 tisíc ročně. Čtvrtina domácností je tedy maximálně na 1,6 násobku životního minima. Statistiky příjmů po odečtu nákladů na bydlení nemají moc jemné členění a uvádějí až počet domácností pod dvojnásobek životního minima, těm zbylo na všechno ostatní méně než 107 tisíc, tedy necelých 9 tisíc měsíčně. To jim tedy sebere vyšší účet za energie. Je jasné, že nebudou mít možnost takové částky platit dlouhodobě a nemají ani žádný jiný způsob, jak se bránit, například zateplením a pořízením vlastního zdroje.

Je tomu tak i proto, že Česko dlouhodobě nechce dovolit, aby se jeho občasné mohli vysokým cenám za energii bránit sami. Nesplnili jsme závazek, že do půli letošního roku převezmeme do českého práva evropské směrnice o komunitní energetice, založené na aktivních spotřebitelích, tedy těch, kteří vyrábějí pro sebe, poskytují druhým přebytky a případně si dokoupí část elektřiny ze sítě.