Návrh české vlády na zavedení digitální daně vyděsil spoustu domácích pozorovatelů, považují jej za konfrontační. Bojí se odplaty USA, pokud si dovolíme zatížit Google nebo Amazon nějakým minimálním zdaněním. Ve skutečnosti se nic hrozného neděje. Nejsme sami, komu se nelíbí, že nadnárodní korporace s obrovskou komerční činností neplatí daně z příjmu tam, kde vydělávají, ale kdesi v daňových rájích, pokud vůbec. Kdekdo by s tím rád pohnul, proč bychom tedy nemohli být jednou v první linii? Jsme tak malí, že nikomu neublížíme, a to je dobrá cena za vylepšení pověsti.

Celá Evropa si začíná uvědomovat, že musíme být na digitální obry přísnější – ale jen to by stejně nestačilo. Musíme se také zbavit současné podřízenosti. Musíme dosáhnout toho, aby Amazon či Google, stejně jako Huawei byli vystaveni životaschopné domácí, tedy evropské konkurenci. Proto Francie a Německo obnovily svůj zájem o budování evropských šampionů a snaží se pro to získat eurokomisařku pro hospodářskou soutěž Mergrethe Vestagerovou.

Těžko vydobytelné daně nadnárodních společností jsou tedy jen částí problému. Podchytit musíme i daňový dumping zemí, které se nadnárodním společnostem podbízejí. Přitom už dávno nejde jen o ekonomické dopady. Když rozpočet dlouhodobě vyhladovíte, lidé si všimnou, že na silnicích jsou díry nebo že zdravotnictví a školství už nejsou, co bývaly. Pokud neuvidí snahu něco s tím udělat, hodí to z rozčílení nějakým protestním šarlatánům, a pak už se nestačíme divit.