Spojené státy potřebují lepší digitální dolar, burcuje Kevin Warch, bývalý centrální bankéř Fed, na stránkách Wall Street Journal. Čína už má digitální yüan na bázi převratné nové technologie, a to je hrozba, přestože dolaru se momentálně daří skvěle a je nejsilnější od roku 2002. Ale nenechme se tím zmást, varuje.

Proč je nová digitální měna čínské centrální banky e-CNY, spuštěná v dubnu 2020, tak důležitá? Čínský e-CNY se stane technologickým základem pro většinu převodů mezi čínskou centrální bankou, finančními firmami a zahraničními institucemi. Pokud si zahraniční společnost bude chtít zachovat přístup na obrovský čínský trh, bude nucena používat tuto digitální měnu a její velkoobchodní platební síť. Po plné implementaci se e-CNY stane převládající formou také maloobchodního vypořádání. Čínští plánovači tak budou mít silný nástroj pro sledování transakcí a prosazování vládních záměrů.

Čína rozšiřuje sféru svého vlivu v Asii, Rusku a na Blízkém východě, pokračuje Kevin Warch. Čínské vedení spatřuje v e-CNY paralelní systém mezinárodních plateb a měny vedle toho západního. Pokud vznikne bipolární svět, mohla by být dominance dolaru podkopána. Odpoutávání dvou největších ekonomik světa se nebude omezovat pouze na oblast dovozu a investic. Může to zahrnout i vznik silné alternativní rezervní měny.

Čínské úřady se snaží využít tuto novou technologii k oslabení mezinárodního postavení Ameriky. Fed a ministerstvo financí se proto musí přestat loudat. Hlavní obchodní partneři Ameriky nebudou čekat, až americké úřady spustí nějaké postupné reformy.

Ve Washingtonu je teď populární úvaha, že USA by měly vytvořit dolarovou kopii toho, co Čína podniká se svým yüanem. Federální rezervní systém by převáděl velkoobchodní i maloobchodní platby, tedy včetně plateb amerických spotřebitelů. To je však v rozporu s americkým principem omezování vládních zásahů, obává se Warch. Vyhlídka vládního dohledu nad individuálními výdaji je nebezpečná. Interakce s občany by měla být ponechána na soukromém sektoru.

Zdá se, že Bidenova administrativa prosazuje další možnost – výsady státu poskytnout soukromě vlastněným stablecoins. „Pochybuji, že obrovská škála soukromých kryptoměn je dostatečně silná, aby byla životaschopnou náhradou za americký dolar. Také nevěřím, že nějaká forma bankovní regulace zajistí stabilitu soukromých stablecoins, pokud budou bez vládních garancí,“ píše Warch.

Wall Street Journal není jediný, kdo se tématu věnuje. Ve Foreign Affairs vyšla anonce na knihu analytičky Financial Times Rany Forooharové Návrat domů (Homecoming, vyd. Crown 2022), která vidí digitální měnu jako neoddělitelnou součást post-globalistické budoucnosti. A taky poukazuje na to, že Čína má předstih.

Byla to Čína, kdo vynalezl papírové peníze před tisíci lety, připomíná autorka. Nyní Peking povzbuzuje podnikatele, aby ve stále větší míře používali digitální řen-min-pi (e-CNY), kryptoměnu, která se opírá o stát a nabírá stále větší podíl jako nástroj obchodování zejména v čínském projektu Pás a stezka.

Také ona to vidí jako konkurenci dolaru. Jak je velká? Současný podíl čínské digitální měny na mezinárodním trhu je stále nepatrný, ale Forooharová odmítá pohrdlivé poznámky, že „nemůžete něco jentak nahradit ničím“. Je přesvědčena, že jde o reálnou příležitost uniknout z dolarové dominance, kterou uvítá nejen Čína, Rusko a další rostoucí ekonomiky, ale třeba i Německo, přestože (zatím) nejde o alternativu v dostatečném měřítku. Avšak stále častější využívání financí jako zbraně posiluje touhu velkých obchodních zemí po dosažení větší finanční nezávislosti.

Přesun do většího měřítka už probíhá. Autorka poukazuje třeba na oslabování vztahu mezi Spojenými státy a Saúdskou Arábií, které může podkopávat postavení dolaru. Nebo na evropské a americké sankce proti Rusku, které přesouvají vývoz ruských energetických surovin do Číny, a tam se platí čínskou měnou. Také Čína, která je v tlaku amerických omezení obchodu, může přesouvat svoji uvolněnou kapacitu jinam, třeba na Střední východ, kde by se také obchodovalo v čínských RMB.

Dolar si však může podtrhnout nohy i sám. Forooharová si klade otázku, zda důvěru globálních investorů v dolar nepodkope posledních čtyřicet let financializace a politik založených na dluhových nástrojích a burzovních operacích (na rozdíl od reálné ekonomické aktivity) v kombinaci se státním zadlužením, které vzešlo z pandemie a obrovských rozpočtových stimulů.

Poslední události jdou ještě dál, to už knížka nestačila zaznamenat. Ruská centrální banka začala pracovat na modelu, který by přestal používat dolar jako bázi pro oceňování kurzů cizích měn. Skupina zemí, která naznačuje ústup z dolarové zóny, zatím zkouší obchody v národních měnách, ať už čínské, ruské nebo jiné. Ale vzpomeňme si na pokus Johna Maynarda Keynese nabídnout jako světovou rezervní měnu nikoliv dolar, ale měnový koš z hlavních měn. Něco, co dnes používá okrajově Mezinárodní měnový fond ve svých operacích. Rusko tak hledá způsob, jak by země ohrožené dolarem účtovaly své obchody v dohodnutém kurzu bez dolaru.

A teď si zkusme představit – pokračuji v mé odbočce od výkladu Forooharové – že dolar snižuje svůj podíl v zahraničním obchodě, ale státní zadlužení USA stále roste a ocitá se v prostředí vysokých úrokových měr. Až dolar nebude univerzální rezervní měnou, nebude jej možné bezstarostně tisknout k pokrytí zahraničních závazků. Tyto závazky by se musely pokrýt přebytky v zahraničním obchodě. Jenže zahraniční obchod USA je chronicky – a rekordně – schodkový. Tady tiká měnová bomba.

Vraťme se k úvahám Forooharové o digitalizaci dolaru. Podle autorky není úniku, projdou tím všichni. Má za to, že to usnadní cílenou měnovou politiku. Přestanou se sypat peníze z helikoptéry na tu největší hromádku, ale „když se začne objevovat přehřátá poptávka nebo signály inflačních tlaků, Fed bude moci jednoduše zvednout (nebo snížit) sazby na občanských účtech. Ba co víc, může to dělat v různou dobu, na různých místech, podle toho, jak se bude různým geografickým oblastem dařit.“ Řekl bych, budete v rukou centrální banky jako v rukou božích.

Přirozeně, že znovu vzniká otázka, zda to bude spíš dobrý sluha, nebo zlý pán. „Můžeme si dovolit vpustit vládu tak intimně blízko k našimi digitálním datům bez obav, že Spojené státy vytvoří stát pod dohledem?“ připomíná autorka obavy z všudypřítomného ucha a oka Velkého bratra. Jenže „systém dohledu už v USA máme, jen je provozován soukromými společnostmi (Facebook a další – zf). Chceme se přesunout k systému, ve kterém jsou data použita ve prospěch občanů, spíše než k obohacování hrstky největších digitálních platforem.“

Autorka nabízí představu systému s přenosnými daty, o kterých občan sám rozhoduje, zda zabrání přístupu nebo budou jen anonymizovaná. Data také mohou být shromažďována do společných databází, do kterých budou mít soukromé subjekty přístup jen na základě souhlasu občanů (například pro potřeby zdravotnického výzkumu). Poukazuje na to, že v Evropě se už na takových systémech pracuje a mohou zahrnovat účast neutrálních nevládních regulátorů nebo správců (například odborů nebo neziskovek).

Knížka Rany Forooharové Návrat domů (Homecoming) není primárně věnována měně, ale celkovému procesu deglobalizace a odchodu od neoliberální ekonomiky, kterých už jsme svědky a které považuje za nevyhnutelné. V mnohém používá argumentaci, kterou u nás najdeme třeba v pracích Ilony Švihlíkové a rozšiřujícího se okruhu dalších autorů, které například shromáždil Petr Drulák do sborníku Svrchovanost (Dauphin 2022). Jen s tím rozdílem, že Forooharová hledá cesty, jak v měnícím se světě zachovat co nejvíc americké hegemonie, zatímco čeští autoři hledají způsob, jak se z ní vyprostit a hájit národní zájmy.

Velkým tématem Forooharové je lokalizace, resilience a soběstačnost, což je blízké oběma autorským okruhům. Přicházejí s výzvou k zásadním změnám vládní strategie, kde už nejde o růst a zisk, ale o přežití. Doufám, že to nezapadne.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.