Ropa je znovu na houpačce po oznámení Bílého domu, že uvolňuje na trh 50 milionů barelů ropy ze strategických zásob a postupuje ve spolupráci s Čínou, Japonskem, Indií, Británií a Jižní Koreou. Ve skutečnosti se uvolnění ropy ze strategických rezerv čekalo už několik týdnů, proto je teď cena ropy o deset dolarů za barel nižší, než když byla v říjnu na svém vrcholu.
Ve skutečnosti jde o kapku v moři, 50 milionů barelů je světová spotřeba za půl dne. Ale byly tu i další podpůrné prvky pro bezprostřední mírnou úlevu, třeba že americké zásoby ropy se znovu začaly zvyšovat, zatím o milion barelů za uplynulý týden.
Domácnostem jsou však burzy jedno, zajímají je ceny na jejich účtech, a ty mohou být zničující. Avšak neudržitelné jsou nejen pro domácnosti, které se ocitly ve smluvním vakuu a jsou zásobovány dodavatelem poslední instance ze spotového trhu. V podobné situaci jsou i chudší rozvojové státy, které se mohou za současné cenové úrovně nebezpoečně zadlužit a poslat nám vlnu dluhové a měnové krize. Zintenzivňují spory, kdo za to může.
Mezinárodní energetická agentura podezírá Saúdskou Arábii, Rusko a další státy ropného kartelu OPEC+, že vytvářejí umělé napětí na trhu, ale fakt je, že počet aktivních ropných studní je teď o 30 procent nižší než před pandemií, zatímco poptávka už se vrátila na předpandemickou úroveň. Obnova aktivity je obtížnější než její přerušení. OPEC+ snad nakonec bude chtít využít příznivé cenové hladiny a zvedne těžbu, pak by ceny mohly znovu poklesnout.
V této souvislosti je však namístě ohlédnutí do velice nedávné minulosti. Zatímco dnes je ropa nad 80 dolary za barel, loni na jaře, v době pandemického ochromení ekonomiky, se tato základní energetická surovina hluboce propadala v důsledku mizející poptávky a nadbytku zásob, který nakonec skoro nebylo kam uložit. V dubnu 2020 tak ropa Brent klesla na 22 dolarů za barel, na méně než třetinu průměrné hodnoty předchozích dvou let.
To zároveň zásadně změnilo finanční manažment ropných firem, kterým mizely příjmy, ale běžely náklady včetně úroků za minulé investiční úvěry. Proto se přestalo investovat do nové těžby a peníze byly přesměrovány na splácení dluhů a dividendy, aby si firmy zachovaly kapitálové zázemí.
Bankám se nechce ropu financovat, protože nemá budoucnost. Nejde jen o klima a emisní povolenky. Průmysl začíná stále častěji přistupovat k bezuhlíkatým technologiím jako ke generační příležitosti. A je to mnohem rychlejší, než jsme čekali. Ropné firmy pozorují s velkou nervozitou například nástup elektromobility. Tady má být příští rok tím rozhodujícím.
Podle BBC jsme uprostřed automobilové revoluce srovnatelné s rokem 1913, kdy Ford poprvé rozjel pásovou výrobu. A růst cen ropy přiblížil okamžik, kdy budou elektrická auta výhodnější. Jaguár chce prodávat jen elektrická auta už od roku 2025 (pravda, tolik jich zas nebude). Ale o něco masovější Volvo chce plně přejít na baterky roku 2030, a totálně masový Ford taky. Dokonce i VW chce mít tou dobou 70 procent nových prodaných aut na elektriku.
BBC to porovnává s nástupem internetu. Teď jsou e-cars zhruba jako internet roku 1990 (kdy o něm skoro nikdo nevěděl), nebo krátce po roce 2000, kdy už se s internetovým podnikáním dalo zkrachovat, ale většina uživatelů zívala nad vytáčeným připojením. Zakládal se Amazon a Google, burzy šílely, ale byla to pouhá zajímavost, nic významného. Jenže nástup, který následoval, byl explozívní.
A byl taky převratný, začal likvidovat tradiční maloobchod, profesionální služby, kongresovou turistiku a spoustu dalších podnikatelských aktivit, které se musely podřídit, nebo zmizet. Jak dlouho to je, kdy se objevil první iPhone? První chytrý mobil? Během deseti let najednou máme všichni internet v kapse spolu s obrovskou výpočetní kapacitou, schopnou tlumočit online z libovolného jazyka. Takže i slovníkářství dodýchává.
Pokud jde o elektrická auta, když s nimi GM začal před dvaceti lety a ukázal první EV1, měla ta lepší ještěrka dojezd 80 kilometrů. EV1 se prodalo asi tisíc kusů, pak toho nechali. Zato dnešní Tesla 3 má dojezd 480 kilometrů. Změnila se i cena baterek. Ještě před deseti lety stála kapacita jedné kilowatthodiny tisíc dolarů, teď je za stovku. Nastal čas vyrábět elektrická auta pro obyčejné lidi, s dojezdem, který stačí. Na dovolenou si něco půjčíme.
V Česku je zvykem mluvit o těchto změnách jako o zeleném bláznovství, ale nezapomínejme na slova básníkova, že kdo chvíli stál, už stojí opodál. Ve středu proběhl zajímavý webinář Svazu moderní energetiky o energetických samovýrobcích a energetických společenstvích. U nás nanejvýš debatní téma, v Rakousku, jehož zkušenosti naplnily první polovinu webináře, praktická realita. Co je důležité, současný prudký vzestup světových cen energie tam postihl podstatně méně lidí než u nás.
Rakousko už má ve své energetické bilanci 75 procent obnovitelných zdrojů, jistě, i díky velkému podílu vodní energie, jaký nemá v sousedství nikdo. Ale v této bilanci je také 9 procent větrné energie, zatímco u nás se vítr zaokrouhluje na nulu.
S pozoruhodnou informací pak přišel Pavel Řežábek, hlavní ekonom ČEZ. Největší vliv na růst cen elektřiny mají světové ceny plynu. Vliv drahých emisních povolenek je asi třikrát menší. Avšak přičítat růst velkoobchodních cen elektřiny růstu obnovitelných zdrojů je naprostý omyl, trhy fungují jinak. Na burze se shromáždí nabídka od nejnižší ceny po nejvyšší a nakupuje určitý objem. Cenu elektřiny tak určují provozní náklady poslední elektrárny nutné pro vyrovnání dané poptávky. Obnovitelné zdroje mají velmi nízké provozní náklady, čím víc jich tam je, tím je elektřina levnější.
Je tu i dlouhodobý efekt. To, že v Německu soustavně přibývá obnovitelných zdrojů energie, přináší každoroční snížení ceny elektřiny zhruba o jedno euro za MWh ve srovnání s tím, kdyby tam OZE nebyly.
Martina Krčová, radní Energetického regulačního úřadu, si proto myslí, že současné vysoké ceny energie urychlí zájem občanů o obnovitelné zdroje. Alois Míka z ČSOB vidí v klimatických změnách největší výzvu historie. Ale také obrovskou příležitost, kterou si průmysl začíná uvědomovat. Banka se musí podřídit: „Máme akcionáře, kteří to chtějí.“ Čeká proto legislativní smršť, aby se té příležitosti dalo plně využít.
O postoji občanů mluvil Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky. Podle sociologického výzkumu Evropské klimatické nadace 59 procent českých občanů by podpořilo budování fotovoltaiky, a jsou tomu nakloněni ještě víc, když to pomůže místní ekonomice. Výzkum byl evropský, zahraniční čísla byla vyšší, ale ani tohle není špatné. Stejné procento českých občanů by se zapojilo do komunitních energetických projektů, pokud by pro to byly vhodné legislativní podmínky.
Jen český výzkum prezentoval minulý týden CVVM, a také z tohoto průzkumu vzešel růst důvěry občanů v obnovitelné zdroje energie. Může v tom být i vliv okolí. Třeba v Polsku teď prožívají obrovský nástup fotovoltaiky na střechách a už letos tam chtějí mít milion střech s panely. Milionu domácností se tak nedotkne nebo skoro nedotkne současná energetická krize.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
