Rok po vzniku vlády už máme právo vyčítat Sobotkovu kabinetu, že chybí strategické vize, ke kterým by směřovaly jednotlivé politiky. Ale není to výtka absolutní, na strategiích se dělá. Šéfuje tomu z úřednického postu Vladimír Špidla a daří se mu budovat strukturu odborných komisí a výborů, do kterých přicházejí zajímaví lidé.

Při čekání na výsledky tripartity, která se měla zabývat prolomením uhelných limitů, bloumal jsem alespoň stránkami na Ministerstvu průmyslu a obchodu a narazil na poslední zápis z jednání Rady vlády pro energetickou a surovinovou strategii České republiky, které se konalo před pár týdny 27. listopadu. A tak jsem se dozvěděl, že „vznik navrhované ad hoc pracovní skupiny … ke sledování trendů německé energetické politiky je stále v řešení“ a měla být ustavena do konce roku 2014.

http://www.mpo.cz/kalendar/download/72402/priloha001.pdf

O samotném ustavení už zprávy nejsou, ale zůstávám v naději, že skupina ke sledování německých trendů prostě bude. Byť nejspíš až potom, co bude schválena Aktualizace Státní energetické koncepce ČR (ASEK), která míří zcela v protisměru německé Energiewende. Ale nejen mapy (jak zjistil Švejk), i koncepce se můžou mýlit, a když už se to jednou zjistí, je rozumné vyrazit jinudy. Tak snad příště.

Další nadějnou novinkou je fakt, že na stole je návrh Národního akčního plánu pro rozvoj chytrých sítí ČR (NAP SG), který zpracovávají všechny členské státy EU. Nyní vstupuje do připomínkového řízení. Podle předkládací zprávy, „úkol souvisí s jednou z priorit ASEK týkající se koncepce rozvoje síťové infrastruktury … při požadovaném rozvoji distribuované výroby elektřiny (zejména OZE) … /řešící/ řízení výroby, akumulace a spotřeby, s přihlédnutím k požadavku zvyšování energetické účinnosti.“

http://www.komora.cz/pro-podnikani/legislativa-a-normy/pripominkovani-legislativy/nove-materialy-k-pripominkam/221-14-narodni-akcni-plan-pro-chytre-site-nap-sg-t-17-12-2014.aspx

Popis problému je celkem rozumný, ale nabízený rámec je záludný – má to být ořezáno pod záminkou co nejnižší ceny elektřiny pro koncové zákazníky:

„Navrhované řešení SG, postupy realizace a doporučení musí splňovat podmínku technické realizovatelnosti, ale také ekonomické oprávněnosti, aby nedocházelo k dalšímu snižování konkurenceschopnosti ČR vlivem zdražení elektrické energie pro koncové zákazníky.“

Přitom k největším přírůstkům na účtech odběratelů elektrické energie byly stávající poplatky za distribuci – zatím bez stopy chytrosti. I s přispěním energetické burzy cena elektřiny vzrostla od roku 1991 na zhruba osminásobek, časově omezené dotace na obnovitelné zdroje činí jen deset procent tohoto přírůstku. Za distribuci dnes domácnosti platí víc než za silovou elektřinu.

Lepší chytrá síť má umožnit zapojení většího počtu solárních panelů na střeše, případně ucelených družstevních energetik v obcích či městských čtvrtích, které využijí pokračujícího prudkého poklesu cen technologií a brzy se obejdou bez státních dotací. S něčím takovým je rozhodně třeba počítat v časovém horizontu do roku 2040, pro který je uvedený akční plán vytvořen.

Odhadované celkové náklady výstavby chytré sítě mají dosáhnout až 155 miliard korun, takže se na tento strategický úkol počítá s poloviční částkou, než má spolknout dostavba Temelína. Z výše uvedeného citátu z návrhu akčního plánu je zřejmé, že jeho ambice brzdí obava ze „zdražení“ elektřiny, za kterou hledejme spíše obavu ze zmenšování trhu centrálních dodavatelů.

V Německu byla potřeba přizpůsobení sítě obrovskému přírůstku decentralizovaných obnovitelných zdrojů významným volebním tématem, takže známe i podrobné názory jednotlivých stzran.

http://www.germanenergyblog.de/?p=14170#more-14170

Bude zajímavé sledovat, zda česká obava ze „zdražení“ zazní také při zavádění garantované ceny pro jaderné elektrárny. Dnešní burzovní ceny silové elektřiny jsou na čtvrtině úrovně, za které se jaderná elektrárna vyplatí stavět. Trik, jak to obejít, možná dostane podobu výstavbu jaderky jako státního podniku. Pak by se s cenou na účtech za elektřinu nehnulo, ale rozdíl by se financoval z daní, které musí platit každý, bez ohledu na to, zda si elektřinu vyrábí sám, nebo kupuje ze sítě.

Temelína se tyká chystaný Akční plán rozvoje Jaderných elektráren. Zajímavý dotaz zazněl na zmíněném zasedání Rady vlády pro energetickou a surovinovou strategii ČR od ekologického aktivisty Jana Rovenského, který v této radě zastupuje nevládní a neziskové organizace (NNO). Podle zápisu Jan Rovenský (NNO) – doplnil informaci o Akčním plánu rozvoje JE procesní otázku, zda bude posouzen v rámci SEA a zda toto bylo řešeno s MŽP a zda MŽP s názorem MPO souhlasí.

SEA je povinné posouzení vlivu navrhované strategie na životní prostředí.

http://obcan.ecn.cz/index.shtml?w=u&x=1915930

Na to pozoruhodně náměstek ministra průmyslu a obchodu Pavel Šolc, že tento akční plán není považován za strategický dokument ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb., stejně tak jako řada dalších.

Až projekty konkrétních jaderných zdrojů by podléhaly procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), což je v souladu se stanoviskem SEA k ASEK. Prostý výčet kroků v akčním plánu není strategií. Lukáš Mašín (MPO) pak informoval, že proces SEA bude probíhat ke koncepci Surovinové politiky ČR a Politice druhotných surovin ČR. Aktualizace Státní energetické koncepce už SEA absolvovala.

Ministr Jan Mládek (předseda Rady vlády) doporučil proces SEA na I. část Surovinové politiky ČR (neenergetické suroviny). S tou energetickou částí je třeba počkat, při politických konzultacích k problematice prolomení limitů těžby na dole ČSA nezazněla z žádné strany jednoznačná odpověď.

Debata byla i k návrhu zdvojnásobit poplatky (úhrady státu) za hnědé uhlí vytěžené z povrchového dolu. Výmluvná poznámka Jana Rovenského (NNO):

Je třeba si uvědomit, že uhlí nebo vyhrazené nerosty jsou státní vlastnictví a stát se toho zbavuje ve prospěch těžebních společností. Na rozdíl od lesa a obilí nerost znovu nenaroste. Tudíž se nejedná o daň, ale stát surovinu prodává za poplatek těžební společnosti. Poplatek za hnědé uhlí ve výši 1,5% je absurdně nízký a zvýšení na 3% je málo. Spravedlivé by bylo dělení zisku na poloviny. Jak uvedl, ve výročních zprávách těžebních firem skupiny Pavla Tykače (Severní energetická a Vršanská uhelná) byly za roky 2009 až 2012 vyplaceny dividendy pro majitele ve výši 16,2 miliard Kč, zatímco stát dostal na úhradách z těžby necelých 400 milionů Kč.

Publikováno se souhlasem vydavatele