Nejzajímavějším programem sněmovny v tomto týdnu bude páteční svrhávání vlády kvůli telefonu ministra Rakušana. Ten byl šifrován tak, aby se s ním dalo volat jen v úzkém kruhu majitelů stejných telefonů, tedy osob, které jsou dnes v hledáčku policie, dílem ve vazbě, dílem na svobodě. Bude to příležitost jít do detailu metod, jak se v takovém prostředí pracuje, a poptat se koaličních partnerů STAN, zda nemají s jejich volným přístupem k zákonům a demokratickým institucím problém.

Další pecku představuje vládní konsolidační balíček, který tomu má předcházet. Konsolidace je totéž co upevnění, v daném případě upevnění dluhového hospodaření, které ani v příštím roce nemá klesnout pod čtvrt bilionu korun. Otevřenější měl být jen program úterní schůze se sedmi návrhy zákonů, ale úvod schůze umožňuje nabízet i další body programu, a to je příležitost pro opozici.

Poslanec Andrej Babiš požadoval, aby se sněmovna zabývala také americkými stíhačkami F-35, zvláště když nás mají zatáhnout do dlouhotrvající války s Ruskem, jak vyhrožuje ministryně obrany Černochová. Četl z jejího komentáře v Mladé frontě Dnes a prokládal to svými:

„Ne, to víte? Iluze míru končí. Je čas se připravit na dlouhou válku. A já se ptám proč? Proč se máme připravit na válku? Proč? Vždyť mě všichni školili a věřte mi, že já - a dostal jsem i v jedné předvolební debatě od pana prezidenta takový obraz toho článku pět. NATO je obranná aliance. Obranná aliance, ne? A samozřejmě když já jsem mluvil o míru, tak bylo zle. A já nechci válku.“

„Já si neumím představit, i když samozřejmě tady je stále názor, že Rusko by zaútočilo na nějaký stát NATO, a já jsem přesvědčen, že ti Američané by je vyhladili. To si neumím představit. Která armáda na světě dneska je funkční? Která v NATO? Kdo řídí NATO? Spojené státy! Spojené státy. To je jediná armáda, která je. Ano, naši také bojovali, spolubojovali, super. Ano, ale přece jsme v NATO, takže oni nás ochrání, tak já tomu nerozumím, proč česká obranná politika nemůže reagovat jinak než všestrannou přípravou na dlouhotrvající obrannou válku vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem, vybaveným jadernými zbraněmi. Tak já nevím. Já si to neumím představit, a pokud by se tohle stalo, tak je to zodpovědnost těch lídrů, těch světových lídrů! To se přece nemůže stát. To se přece nemůže stát! To přece není možné, aby v Evropě, kdy jsme měli - kolik je to už let? 80 nebo 70 a něco, takže já nevím, proč ten titulek. I pan prezident mluvil o iluzi míru. A já nechci mít iluzi míru. Já chci mít mír. Chci mít mír! Tak proto mě tohle děsí a vy mluvíte o tom odstrašení.“ (ZDE)

Babiš si to představit nedovede. Ale jak si to představuje paní ministryně? Svým vnitřním zrakem už zřím amazonku Černochovou, jak rozráží vzduch v čele našich stíhaček na tahu do dlouhodobé války, která má srazit Rusa na kolena.

Svým hrdinským potenciálem překonává i legendární Šárku z Dívčích válek na úsvitu našich dějin. Vždycky, když probíhám Šáreckým údolím pod Děvínem, vzpomenu, jak zametla se Ctiradem, kterému předtím předstírala náklonnost. Na českém ministerstvu obrany už mají tuto etapu za sebou, a míří dál. Jaké velké činy nás čekají? Inspiraci hledejme, kde jinde, ve Švejkovi. Tohle se povídalo ve vojenském vlaku, který se chystal utkat s Rusem za císaře pána:

„Včera prý večer vypravoval v kasině, jak se těší na front,“ informuje účetní šikovatel Vaněk o hejtmanu Ságnerovi, veliteli školy jednoročních dobrovolníků. „Že tam nechá celý maršbatalión, ale něco dokáže a dostane signum laudis, že Srbsko dostalo do nosu. Že buď padne s celým maršbataliónem, nebo bude jmenován obrstlajtnantem, ale maršbaták že musí zařvat. Já myslím, pane obrlajtnant, že takové riziko se týká i nás.“

Z vlády teď padají jenom zajímavé návrhy. Chápu tu zajímavost ve smyslu výkřiku ve fakultní nemocnici: „To je zajímavý nádor, pane docente, pojďte se podívat!“ Opozice na ně doráží, aby o tom uvažovali seriózněji.

Śéfka poslaneckého klubu ANO a bývalá ministryně financí Alena Schillerová chtěla, aby se jednalo o tom, že vládní úsporný baliček ve skutečnosti žádné úspory neobsahuje:

„Dovolte mi malou rekapitulaci. 51,5 miliardy korun stát ušetří přehozením financování energetické přenosové soustavy a distribuční sítě a financování obnovitelných zdrojů na firmy a domácnosti. Snížení rozpočtu Ministerstva školství o 6 miliard korun, ovšem nikoliv meziročně, ale oproti údajnému plánu, jak v České televizi potvrdil ministr školství. Snížení rozpočtu Ministerstva zemědělství na společnou zemědělskou politiku na rozvoj venkova a ekologii o 10 miliard korun. Ovšem opět nikoliv meziročně, ale oproti údajnému plánu, jak v České televizi potvrdil ministr zemědělství. Snížení dotace pro Státní fond dopravní infrastruktury o 4 miliardy korun, ovšem nikoliv reálně, ale pouze díky tomu, že SFDI bude financován mimorozpočtovou půjčkou, která nevstoupí do deficitu státního rozpočtu.

Snížení dotace pro SFDI o 2,9 miliardy korun, ovšem opět nikoliv reálně, ale pouze díky tomu, že SFDI získá tuto částku místo státního rozpočtu zvýšením mýtného dopravcům. Snížení prostředků pro kraje na financování silnic II. a III. tříd o 2 miliardy. Moc se těším na poslance hnutí STAN, jak budou kvůli tomu křičet. Ano, právě takto vypadá ten druhý pilíř údajných a tolik slibovaných úspor na národním dotačním byznysu. Nedodržený slib číslo dvě.

V řádech stovek milionů korun jsou pak tyto účetní machinace doplněny drobnými, převážně tupými škrty v následujících oblastech: dětské kroužky, školy, školky a družiny, dobrovolní hasiči, zoologické zahrady, domovy pro seniory, boj s kriminalitou, podpora válečných veteránů nebo opravy veřejných budov, náměstí a památek.“

Také „ daňový balíček byl místo úspor doplněn toliko dalším zvýšením daní a odvodů, a to nejméně o 51,5 miliardy korun za dražší energie," upozorňuje Schillerová. Takže můžeme všechny ty daně a pseudoúspory sečíst: "Ve výsledku se bavíme o tom, že vláda hodlá zvýšit daně ne o téměř 73 miliard korun, ale o 124 miliard korun ročně.“

K ekonomickému tématu se vyjádřil i předseda SPD Tomio Okamura. Je to nářez:

„Česká republika je jedinou zemí Evropské unie, která doposud nepřekonala úroveň hrubého domácího produktu z období před pandemií koronaviru. Pokračuje trend poklesu reálných peněžních příjmů českých domácností, kde reálné mzdy klesají již nepřetržitě dva roky. Stejně tak klesají reálné důchody, protože Fialova vláda svévolně a protiústavně snížila jejich valorizaci pod úroveň inflace.

Dalším tragickým selháním Fialovy vlády je to, že dopustila, aby byly v České republice ceny energií prakticky nejvyšší v celé Evropě, přestože jsme tradičními producenty a vývozci levné elektřiny. Tyto vysoké ceny energií se promítly do astronomického růstu cen všeho zboží a služeb a jsou klíčovou příčinou růstu inflace.

Zvyšuje se zadlužení České republiky, kdy jeho aktuální meziroční nárůst je druhý nejvyšší v Evropské unii. Dle aktuálních údajů Českého statistického úřadu maloobchodní tržby klesají již nepřetržitě rok a půl a jejich propad je nejvyšší v zemích EU. Tyto tržby se v reálném vyjádření propadly na úroveň roku 2018. Reálná spotřeba domácností na obyvatele meziročně poklesla o 7,3 %, přičemž v žádné jiné evropské zemi k tak dramatickému propadu spotřeby domácností nedošlo.

Fialova vláda tuto situaci, kterou způsobila, neumí a nechce řešit a její takzvaný konsolidační balíček povede jen k dalšímu a výraznějšímu zhoršení stavu. Plánované plošné zvýšení všech typů daní a pojistných odvodů totiž ještě dále sníží čisté příjmy našich domácností i reálnou kupní sílu všech občanů. To povede opět k dalšímu propadu maloobchodních tržeb a tudíž i k prodloužení poklesu celkového ekonomického výkonu. Jak jsem říkal, jediným rozumným řešením, respektive nutným předpokladem řešení, je proto konec vlády Petra Fialy.“

Andrej Babiš ve svém úvodním projevu zmínil i tragickou situaci s léky:

„Penicilin není. Ráno byla reportáž, byla tam lékárna, která tvrdí, že nemá Penicilin od června. Pan ministr postupně mění strategii. Nejdřív říkal, že máme obtelefonovat 100 lékáren, teď tvrdí, máme volat jenom do Maxu a do Benu, fajn. Vykládá, že tady bude nějaký nový zákon, který nám zařídí ty léky.“

Jedna novela zákona o léčivech byla zrovna téhož dne ve sněmovně ve druhém čtení. Nabídla velice plastický obrázek toho, co se teď odehrává na ministerstvu zdravotnictví. Poslanec Karel Farhan za ANO, lékař, kroutí hlavou nad chaosem, ve kterém předloha vznikala. Přišel návrh, a pak do druhého čtení neméně tlustý pozměňovací poslanecký návrh znovu od vládního předkladatele. Poslanec Farhan se proto diví, že to předkládá poslanec Petr Fifka za ODS, lékárník, nikoliv ministr, který to dával dohromady:

„Neměl by to představit předkladatel? Nebo co na to legislativa? Ještě teď jsem si to procházel v rychlosti, takže ten pozměňovák má 71 stran. Podle mého tím pozměňovacím návrhem, pane ministře, obcházíte legislativní proces. Neposlal jste to do připomínek, neprojednal jste to na výboru a vlastně předkládáte to, teď to řeknu na tvrďáka, ve druhém čtení. Ten pozměňovací návrh je skoro tak velký jako samostatná novela!“

A jeho obsah je nebezpečný. Jak poslanec Farhan zjišťuje, v hlubinách stránek tohoto pozměňovacího návrhu je schována past, která spočívá v možnosti zákon o léčivech obcházet, jako by vůbec nebyl. „Pandořina skříňka“ takových možností se skrývá pod nenápadným ustanovením paragrafu 112c bod 1. „Je to v těch sedmdesáti stránkách, takže většina z nás to asi nemá detailně nastudováno,“ varuje poslanec Fifka a upozorňuje na nenápadnou větu:

Ministerstvo zdravotnictví může při ohrožení dostupnosti humánního léčivého přípravku významného pro poskytování zdravotních služeb opatřením obecné povahy dočasně upravit podmínky pro jeho distribuci, předepisování nebo výdej.

Farhanovo vysvětlení:

„Znamená to, že Ministerstvo zdravotnictví jinými slovy může porušit zákon. Může říct, že nebude platit správná distribuční praxe nebo správná lékárenská praxe. Může se porušit vkladový řetězec. Můžou to převážet osoby, které k tomu nemají oprávnění. Může lék být předepisován nebo vydáván i osobami, které by neměly právo na to podle zákona. Jinými slovy ministerstvo si tam pro sebe připravuje generální pardon, který v podstatě vylučuje pravidla obsažená v samotném zákoně o léčivech.

Podle mého názoru jde o široké zmocnění, které dává ministerstvu téměř neomezené právo dělat s léky cokoliv, zacházet s nimi jakkoliv, a to i způsobem, který by byl jinak v rozporu se zákonem o léčivech. Teď se pokusím být aspoň trošku smířlivý. Možná to ministerstvo tímto generálním pardonem myslí dobře.“

Nebo taky ne. Zneužije se to v manipulaci s drogami? Kdo ví? Je v tom záměr, nebo jen chaotické jednání nějakého totálního neschopy?

Poslankyně Berenika Peštová za ANO, bývalá náměstkyně ministra životního prostředí, kroutí hlavou nad legislativním procesem, ve kterém tento návrh zákona vznikal. Ví, o čem mluví, osm let to bylo náplní její práce. Teď se pozastavuje nad tím, že pan ministr dá návrh do mezirezortního připomínkového řízení dřív než jej dal do toho vnitřního. Vynechá legislativní radu a rovnou jej předkládá na vládě. Má za to, že by se to nemělo lepit tímhletím způsobem:

„Ale toto není jeden zákon. Těch zákonů už je x. Takže teď mě jenom zajímá, k čemu tedy máme Legislativní radu vlády, která se k něčemu vyjadřuje a dává k tomu svoje stanoviska přes ty jednotlivé komise, na co tedy máme tu vládu, která tam nezafunguje jako ten poslední alarm a neřekne: Ministře, nezlob se na nás, ale tys nám předložil paskvil, předělej ho a udělej si to kolečko znovu?“

Je to parta patlalů? Jsou důvody k obavám stejně oprávněné, jako rafinovanost ruského špiona Josefa Švejka, jak ji svou vyšetřovací metodou, podobnou dnešním postupům BIS, zjistil putimský strážmistr Flanderka? „Hrůzy nezrozeného“, zařadil by to okultistický kuchař Jurajda.

Za jediný jednací den jsme tak přímo zavaleni doklady toho, proč by to měla vláda v pátek zabalit. A proč to musí opozice aspoň zkusit.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele