Zbyněk Fiala: Konference o budoucnosti Evropy

Podle původních představ Konference o budoucnosti Evropy, nevládní sektor měl mít přístup, ale jako nezávazné poradní fórum národní vlády. Zástupci občanských panelů měli být přizváni také do celoevropského plenárního zasedání, ale tam zase mělo platit jen to, co z debat shrne výkonná rada (řídící výbor). Avšak v napjatém procedurálním vyjednávání s vedením Evropského parlamentu, které skočilo až těsně před slavnostním zahájením, byla role plenárního zasedání přehodnocena: „Na základě diskusí a návrhů plenárního zasedání řídící výbor zpracuje zprávu, která bude konsensuální a vznikne zcela transparentně ve spolupráci s plénem.“

Výraz „konsensuální“ znamená, že nelze prosazovat něco, s čím by zástupci občanů nesouhlasili. „Debaty občanů nepůjde ignorovat,“ hodnotí to zpravodaj listu Politico a zaznamenává vyjádření člena výkonné rady Daniela Freunda, europoslance za německé Zelené: „Konference, která chce dát podnět k centrálním projektům reforem, nesmí dospět ke svým výsledkům někde za zavřenými dveřmi. O návrzích a jejich podpoře musí být rozhodnuto veřejně velkou demokratickou většinou.“

Vedle toho byla otevřena i digitální platforma, která je centrálním místem pro shromažďování návrhů, ale může tam vkládat své nápady kdokoliv. Platforma je vícejazyčná, můžete psát i česky. Funguje na adrese ZDE a už se to tam začíná pěkně hromadit. Má to třídit umělá inteligence, uvidíme, jestli zrovna v tom nebude nějaké čertovo kopýtko.

Podle listu Politico, Evropská rada (složená ze šéfů členských vlád a států) spolu s Evropskou komisí měly jasnou představu o tom, o čem by se mělo na konferenci jednat, a nestály o nějaké další vstupy. Dohoda o širší roli plenárního zasedání je zaskočila, ale je pozdě couvnout. Evropský parlament si od konference slibuje prolomení mocenského monopolu Evropské komise. Předseda EP David Sassoli využil příležitosti a připomněl zájem svého sboru, složeného z přímo volených zástupců členských zemí, o právo zákonodárné iniciativy. To má zatím jen Evropská komise.

Plenární zasedání konference se bude účastnit 433 pečlivě strukturovaných osob. Z centrálních orgánů EU tam bude 108 poslanců Evropského parlamentu, 54 zástupců Rady (dva z každého členského státu) a tři členové Evropské komise. Další část účastníků tvoří 108 zástupců ze všech národních parlamentů zemí EU a 108 občanů. Občané nebudou vybráni náhodně, ale půjde o 80 zástupců panelových diskusí evropských občanů, z nichž alespoň jedna třetina bude mladší 25 let, a k tomu 27 zástupců panelových diskusí jednotlivých členských států či akcí spojených s konferencí (z každí členské země jen jeden). Doplní to předseda Evropského fóra mládeže.

V plénu zasedne také 18 zástupců z Výboru regionů a Evropského hospodářského a sociálního výboru spolu. Poslední skupinku představuje 8 delegátů z řad občanské společnosti a sociálních partnerů. V případech, kdy se témata budou dotýkat úlohy EU na mezinárodní scéně, se připojí i vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Do diskuse mohou být přizváni také zástupci klíčových zúčastněných subjektů. Plenární zasedání konference bude genderově vyvážené, slibuje oficiální zpráva. (ZDE)

Diskuse budou tematicky strukturovány na základě doporučení z panelových diskusí evropských občanů a příspěvků získaných ze zmíněné vícejazyčné digitální platformy. Platforma je jediným místem, kde budou shromažďovány, analyzovány a zveřejňovány příspěvky ze všech akcí souvisejících s konferencí. Plénum předloží své návrhy výkonné radě (řídícímu výboru) konference, a ta vypracuje zprávu (jak už jsme uvedli) „v plné součinnosti a transparentnosti s plenárním zasedáním“. Také tato zpráva bude zveřejněna na digitální platformě konference.

Trojice vedoucích orgánů EU – Evropský parlament, Evropská rada a Evropská komise - následně nejdříve rozhodnou, jak v rámci svých pravomocí a v souladu se smlouvami EU navážou konkrétními opatřeními. Tolik zpráva z oficiálního zahájení.

Mezitím se však už hodně stalo. Panelové diskuse na národní úrovni už se rozeběhly, byť jen formou webinářů, a budou nyní informovat o prvních výstupech. Tvoří je sady otázek, jimiž se má rozproudit další debata. Účastnil jsem se panelu o životním prostředí. Ten byl ještě dále rozčleněn a já dal přednost okruhu klimatických změn.

Naším úkolem tedy bylo krátce shrnout okruhy nejnaléhavějších problémů kolem klimatu a debatu nasměrovat formou jasných otázek o možné roli a nevyužitých možnostech EU. Nakonec jsme to doplnili výčtem klíčových dokumentů, které stojí za to přečíst, aby se věci posouvaly kupředu a neplýtvalo se energií na vlamování do otevřených dveří. K čemu jsme dospěli? Další text berte jako názorný příklad postupů konference.

Start debaty o klimatu

Rostoucí koncentrace emisí skleníkových plynů v zemské atmosféře dosahují rekordních výšek a údaje a informace, které byly dříve zajímavé jen pro klimatology, jsou dnes projednávané v mezinárodních organizacích, národních parlamentech, na radnicích, mezi akcionáři i ve třídách škol.

Bezprecedentnost současné změny klimatu, která se projevuje prostřednictvím rostoucí průměrné globální teploty a lokálně jako extrémnější meteorologické jevy, dokazuje fakt, že období mezi roky 2010 a 2020 bylo celosvětově nejteplejším desetiletím od počátku měření. Navíc se za toto období „podařilo“ osmkrát překonat rekord nejteplejšího roku. Samotná Česká republika se otepluje dvakrát rychleji, než je celosvětový průměr. Lze očekávat, že tento trend bude pokračovat. A co více, dopady měnícího se klimatu se stále přibližují – jsou častější, intenzivnější a hmatatelnější. Ať už je tedy řeč přímo o vlnách veder, suchu, přívalových deštích nebo silnějších bouřkách, či o nepřímých vlivech změny klimatu decimujících stav biologické různorodosti, destabilizujících společnosti v různých koutech světa nebo narušujících spletité hodnotové řetězce spojující farmáře, nadnárodní firmy a spotřebitele, globální změna klimatu dnes už zasahuje do všech oblastí života. Vědci navíc již delší dobu varují, že pokud výrazně nezměníme přístup ke klimatické změně, překročíme více tzv. „bodů zlomu” a způsobíme nevratné změny.

Mezinárodní dohody podepsané na globální úrovni, které se snaží o zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se jejím očekávaným dopadům, nejsou dnes dostatečně naplňovány, a to ať už se jedná například o Pařížskou dohodu nebo Cíle udržitelného rozvoje. Evropská unie spolu se svými členskými státy je v tomto směru ambicióznější a dokazuje, že státy EU jsou schopné se dohodnout na zásadních klimatických politikách. V roce 2019 Evropská komise představila Zelenou dohodu pro Evropu, která nastoluje strategii prostupující různé oblasti politiky pro efektivnější využití přírodních zdrojů, aby státy EU dosáhly do roku 2050 čisté emisní bilance a dále již ke změně klimatu nepřispívaly. Rovněž se státy EU snaží o dosažení odolnosti vůči klimatickým otřesům, a to takovým způsobem, aby byla reflektována specifika států. V neposlední řadě se pomocí Společné zemědělské politiky EU, renovační vlny, jednotné taxonomie definující environmentálně udržitelnou hospodářskou činnost nebo rozdělování fondů vytváří cesta do klimaticky neutrální a klimaticky odolné budoucnosti. Do procesu jsou také vtaženi sami občané a občanská společnost – ať už například iniciativou Evropský klimatický pakt nebo kreativním interdisciplinárním novým evropským Bauhausem.

Environmentální problémy nejsou řešitelné bez ekonomických a společenských souvislostí. Současný převládající model vzdáleného vlastníka (globálního akcionáře), nevidící důsledky své činnosti v místě a odtržený od místních potřeb, brání účinné environmentální kontrole a vede ke znečištění a externalitám podrývajícím klimatické ambice.

Současná pandemie nesnižuje urgenci, se kterou je potřeba řešit destabilizaci klimatického systému, na kterém jsme existenčně závislí. Covidová krize naopak sype písek do globalizačního soukolí a zviditelňuje naši nepřipravenost na systémové šoky a také naši zranitelnost. Na základě unijní zkušenosti jsou nicméně zřejmé dvě skutečnosti – zaprvé, chceme-li si zachovat náš evropský způsob života, musíme změnu klimatu zpomalit, a zadruhé, řešení klimatické krize se neobejde bez spolupráce a koordinace, a to napříč společnostmi, městy, státy i mezi občany v souladu s mezigenerační spravedlností. K současné situaci musíme přistupovat s odpovědností vůči generacím budoucím – je potřeba zajistit příznivé životní podmínky i pro ně.

Otázky k debatě:

Jak promítnout klimatická opatření do zemědělství, lesního a vodního hospodářství, zdravotnictví, školství, zahraniční spolupráce, potravinové bezpečnosti, mezinárodního obchodu, dopravy či energetiky?
Jak efektivně využít finanční prostředky, které k nám směřují a které mají pomoci od závislosti na fosilních zdrojích energie? Jak má vypadat čistá, přírodu nedrancující energetika budoucnosti (a je vůbec možná)?
Znamená snižování emisí skleníkových plynů zároveň snižování HDP a je představitelný rozvoj bez ekonomického růstu? Jak vytvořit důstojný welfare pro všechny obyvatele a obyvatelky Evropy?
Bylo by řešením navýšit podíl finančních zdrojů z EU, o kterých přímo rozhodují regiony/obce, a podpořit tím komunitně vedený místní rozvoj? Je realistické vytvářet ekonomiku krátkých vzdáleností nebo podmiňovat rozdělení fondů partnerstvím veřejného a soukromého sektoru?
Jaká nová zaměstnání už můžeme dnes očekávat a jak docílit toho, aby byly před negativními dopady změny klimatu i transformace ekonomik spravedlivě chráněny různé skupiny obyvatel včetně budoucích generací?
Jak se změní náš životní styl? Co je to udržitelný životní styl? Lze si představit atraktivní životní styl, který snižuje spotřebu? Představuje udržitelný rozvoj z pohledu životního stylu udržitelnou spotřebu, nebo je nutné spotřebu omezit?
Lze si představit lokálně odpovědné evropanství? Evropanství, které je založené na ohleduplném lokálním životním stylu a na udržení našich nároků tak, aby nepřesáhly místní možnosti?
Jak do rozhodování o změně klimatu a spravedlivé transformaci zapojit mladé generace a jak do něj koncepčně zahrnout práva budoucích generací?
Jsou dnes (mezi)národní instituce způsobilé řešit dynamické strukturální otázky, mezi které patří i příčiny klimatické krize a její dopady?

Literatura:
Pařížská dohoda (Paris Agreement), přijatá smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v roce 2015. Dohoda formuluje dlouhodobý cíl ochrany klimatu, jímž je přispět k udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2°C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5°C. Česká republika se stala smluvní stranou Dohody dne 4. listopadu 2017, ZDE.
Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal), schválená v prosinci roku 2019. Jejím cílem je zajištění udržitelnosti hospodářství EU tím, že se ve všech oblastech politiky přemění klimatické a environmentální výzvy v příležitosti a zajistí se, aby byl tento přechod inkluzivní a spravedlivý pro všechny. Konkrétně nebudou do roku 2050 produkovány žádné čisté emise skleníkových plynů, hospodářský růst bude oddělen od využívání zdrojů a nebude přitom opomenut žádný jednotlivec ani region, ZDE.
Politika ochrany klimatu v ČR (2017), definuje hlavní cíle a opatření v oblasti ochrany klimatu na národní úrovni do roku 2030 s výhledem do roku 2050, ZDE.
Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (2015), představuje národní adaptační strategii ČR, která kromě zhodnocení pravděpodobných dopadů změny klimatu obsahuje návrhy konkrétních adaptačních opatření, legislativní a částečnou ekonomickou analýzu atd., ZDE.
Návrh Evropského klimatického zákona (European Climate Law Proposal) ZDE.
Adaptační strategie EU (EU Adaptation Strategy), ZDE.
Evropský klimatický pakt (European Climate Pact), ZDE.
Nový evropský Bauhaus (New European Bauhaus), ZDE.
Renovační vlna (Renovation Wave), ZDE.
Nařízení o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic (Regulation on the establishment of a framework to facilitate sustainable investment) ZDE.
Růst bez ekonomického růstu (Growth Without Economic Growth), Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), Kodaň, 2021, ZDE.
Evropské životní prostředí - stav a výhled 2020 (The European Environment - State and Outlook 2020: Knowledge for Transition to a Sustainable Europe, SOER 2020), Kodaň, 2020, ZDE.
Zpráva UNEP o nedostatečném úsilí při snižování emisí (UNEP Emissions Gap Report 2020), Nairobi, 2020, ZDE.
Zpráva UNEP o nedostatečném úsilí při přizpůsobování se dopadům změny klimatu (UNEP Adaptation Gap Report 2020), Nairobi, 2021, ZDE.