Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová se nepřidala k těm, kdo od ní čekali odsuzování údajné genocidy v Číně. Neváhala poukázat na obrovské úspěchy lidové republiky při potírání chudoby a rozvoji hospodářských práv a zdravotní péče.

Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová byla předtím prezidentkou Chile a vlastně teprve druhou ženou v této funkci v Latinské Americe (první byla argentinská prezidentka Perézová). A právě tato zkušenost ženy z krizemi sužovaného rozvojového světa byla patrná na širším pohledu na to, s čím se setkala během ze své šestidenní cesty po lidové Číně. Byl to poněkud jiný obraz, než od ní očekávali obhájci lidských práv všude jinde, jen ne doma.

Nepřinesla přímé svědectví o genocidě Ujgurů či pošlapávání lidských práv v provinciích Sin-ťiang nebo Tibet, a jak uvedla, kvůli tomu tam ani nejela. Hlavním cílem bylo zahájení trvalejší spolupráce s čínskými partnery v oblasti lidskoprávních témat. Neznamená to, že hlasy kritiků zcela ignorovala. Rozhovory s vedením země označila za „otevřené“. (ZDE)

Šlo o první takovou cestu po 17 letech, kdy mohl vysoký komisař OSN volně cestovat po zemi a mluvit s většinou vedoucích činitelů a dalšími partnery o lidských právech. Omezení přinesla opatření proti covidu, proto závěrečné hodnocení cesty mělo podobu telekonference z Kuang-čou u Hongkongu. Formou telekonference Becheletová hovořila i s prezidentem Si Ťin-pchingem nebo ministrem zahraničních věcí Wang Im.

Jak zjistila, Čína má Akční plán pro lidská práva, a tak nad ním mohla vést „hluboké diskuse“ o nezbytnosti respektování mezinárodních standardů zejména ve vztahu k prosazování práva a uplatňování soudních procedur. Podstatná je dohoda, že tyto debaty mají být kontinuální. Vznikla pracovní skupina pro spolupráci mezi úřadem vysokého komisaře OSN a čínskou vládou, která se bude setkávat v Pekingu i Ženevě nebo znovu virtuálně prostřednictvím videokonferencí. Tato pracovní skupina má v plánu návazné diskuse o rozvojových úkolech, odstraňování chudoby, lidských právech, právech menšin, lidských právech v podnikatelském sektoru, v protiteroristických opatřeních, v kybernetickém prostoru, ale také na jakékoliv další téma, se kterým přijde jedna ze stran.

Pokud jde o boj proti teroru, něco z toho zachytilo i oficiální české zpravodajství. Třeba ČT připomněla, že „čínská oblast Sin-ťiang na severozápadě země se stala dějištěm řady krvavých útoků na civilisty, které podle Pekingu páchají ujgurští separatisté a islamisté. Ve jménu boje proti terorismu vláda zavedla nad oblastí přísný dohled. Západní organizace obviňují Peking, že více než milion Ujgurů a příslušníků dalších muslimských etnických skupin internoval v „převýchovných táborech“. Čína má tyto zprávy za neobjektivní, tábory podle ní byly ve skutečnosti „centry odborného vzdělávání“, jejichž cílem bylo vymýtit extremismus.“ Regionální vláda Sin-ťiangu nicméně Bacheletovou ujistila, že síť „vzdělávacích center“ již byla zrušena.

Vedle vládní agendy byla na programu Bacheletové i ta nevládní. Setkání s občanskými organizacemi označila za velmi obohacující. Poukázala na velkou čínskou tradici občanské aktivity zdola. Přirozeně, že se snažila nevládnímu hnutí pomáhat poukazem na to, že „rozšiřování prostoru pro smysluplnou účast občanské společnosti a její aktivní působení ve prospěch programových cílů (advocacy) je klíčové pro posílení spoluúčasti na vládnutí (participacy) a svobodu slova.“ Kdyby to řekla u nás, uvítám to také.

V širším světě však má větší ohlas fakt, na který Bacheletová poukázala s exekutivní zkušeností z rozvojového světa hned v úvodu zprávy o své cestě. Je jím „obrovský úspěch“ ČLR, že se dokázala zbavit extrémní chudoby dokonce o deset let dříve, než bylo plánováno. Zavedení všeobecně dostupné zdravotní péče nebo téměř všeobecného pojištění proti nezaměstnanosti podle ní znamená velký pokrok na cestě ochrany práva na zdraví a hospodářských práv. K tomu bych poznamenal, že jinde ve světě i mezi nejvyspělejšími zeměmi jsou takové, kde by se něco takového říci nedalo.

Agenda Bacheletové byla široká a zpráva ji velice důkladně popisuje. Má z toho být zřejmé, že společná pracovní skupina pro lidská práva, kterou vytvořila v Číně, nemá být – možná ke zklamání mnohých - jen dalším strojem na mlácení prázdné slámy.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele