Do naší milované vlasti přivalila směska dobrých i špatných zpráv. Jako dobrá byla v Česku vyhodnocována zpráva, že spalovací motory mají budoucnost i po roce 2035, pokud je dokážeme krmit syntetickými e-palivy, které nezvyšují koncentraci skleníkových plynů v atmosféře. Jako špatnou zprávu lze z tohoto hlediska vnímat analýzu Mezinárodního měnového fondu, který v rámci pravidelných misí varoval, že na masovém trhu zvítězí elektrická auta, která jsou konstrukčně jednodušší, takže připraví spoustu lidí o práci.

Avšak elektrická auta jsou zároveň kvalifikačně náročnější, jedná se vlastně o oplechovaný software s baterkami, a tady narážíme na výrazné slabiny ČR. Tomuto požadavku totiž neodpovídá úroveň českého vzdělávání a výzkumu. Bude tedy méně práce, a ta, co na nás zbyde, bude hůře placená. Pokud se včas nevzpamatujeme, dopad bude o to horší, že automobilová výroba tvoří páteř naší ekonomiky.

Zdroj: Structural Transitions to Electrical Vehicle Production, IMF Selected Issues Papers SIP/2023/013, dokončeno 12.12.2022 a vydáno také jako IMF Country Report No 23/32. Je tam poznámka, že to není k veřejnému šíření, takže méně zkušení stáhnou jen titulní stránku a obsah.

Na stránkách Sdružení automobilového průmyslu ČR najdete konkrétní údaje o zastoupení oboru v republice – působí v něm 180 tisíc zaměstnanců a dalších půl milionu v navazujících oborech. To je 17 procent z českých 4 milionů zaměstnanců celkem. Z pohledu HDP, produkce autoprůmyslu u nás představuje 28 procent veškeré výroby zpracovatelského průmyslu a zajišťuje 19 procent českého exportu. Ve vrcholném období mezi lety 2017 až 2019 se v Česku vyrábělo přes 1,4 milionu aut a lehkých užitkových vozidel ročně. V loňském roce, po lehkém vzpamatování z poklesu na 1,1 milionu aut, to bylo 1,2 milionu aut. A teď se vede spor, co z toho je výkyv a co je trend. MMF varuje před trendovým poklesem, ale to bylo ještě před zprávou o kompromisu EU se spalovacími motory. U nás je tendence vidět trend v tom mírném krůčku z údolí nahoru.

Za pozornost stojí, co jsou ta syntetická paliva čili e-fuels. Když se podíváme na stránky eFuel Alliance, jejich výrobní cena má být v současné době kolem dvou euro a roku 2050 klesne na polovinu. Nádhera. Je tu však jedna podmínka, promítne se do toho úspora z množství v masové výrobě. Dnes se toho vyrobí leda tak na cvrnknutí do pár nádrží. Masovost by znamenala vybudovat nový chemický obor, samozřejmě za obrovských investičních nákladů a velkorysé unijní podpory – dotace, nižší daně, veřejná poptávka, výrobní cíle. Také motory budou trochu jiné, automobilky by se musely věnovat jejich vývoji nebo aspoň přizpůsobení.

https://www.efuel-alliance.eu/political-demands

Kam míří e-paliva?, ptá se na svých stránkách koncern Volkswagen. Zkrátil jsem to a podstatné jsem zvýraznil:

„To je velmi dobrá otázka vzhledem k současným cílům ochrany klimatu. Volkswagen je pevně odhodlán dodržovat Pařížskou dohodu o klimatu a nejen dosáhnout ve střednědobém horizontu neutrální uhlíkové bilance, ale také v krátkodobém horizontu snížit uhlíkovou stopu svého vozového parku osobních a lehkých užitkových vozidel. Koncern toho hodlá dosáhnout především používáním vozidel plně nebo částečně poháněných elektřinou ... což již z poloviny odpovídá na původně položenou otázku.

Co se týče druhé poloviny, ta je o něco složitější: například co se stane se stávajícími vozidly, z nichž většina má konvenční pohon a ve většině případů mají před sebou ještě dlouhou životnost? Bude mít spalovací motor přece jen ještě budoucnost? Dobrou odpověď na tuto otázku by mohla poskytnout paliva z regenerativních zdrojů. Jak biopaliva, která se vyrábějí například ze zbytků, tak e-paliva, která se vyrábějí z regenerativních zdrojů za pomoci CO2 a elektřiny, mohou významně přispět k mobilitě bez emisí skleníkových plynů. Biopaliva jsou již na trhu k dispozici a jejich podíl by se v Evropě mohl v příštích deseti letech potenciálně zvýšit na 20 až 30 % trhu s energií pro silniční dopravu.

Výzkumníci a výrobci automobilů, například značky Audi a Porsche ze skupiny Volkswagen, v současné době pracují na syntetických palivech na bázi vodíku, která lze vyrábět na klimaticky neutrální bázi pomocí technologie Power-to-X: Energií z regenerativních zdrojů, například větrné nebo solární energie, se voda rozkládá elektrolýzou na kyslík (O2) a vodík (H2). V dalším kroku se spojí s vodíkem oxid uhličitý (CO2), který vzniká jako odpadní produkt například v průmyslových procesech nebo je záměrně získáván z životního prostředí. Mezi možné konečné produkty patří syntetická nafta, syntetický benzín a syntetický plyn.

Tato syntetická paliva se zatím vyrábějí ve velmi malém množství, například ve výzkumných a pilotních projektech. Pilotní projekt "Haru Oni" v provincii Magallanes v Chile využívá vynikajících větrných podmínek v jižním Chile k výrobě klimaticky neutrálního paliva pomocí zelené větrné energie. Cílem je vyrábět zde do roku 2022 přibližně 130 000 litrů e-paliv a do roku 2024 zvýšit kapacitu na přibližně 55 milionů litrů e-paliv ročně, přičemž do roku 2026 se kapacita zvýší na impozantní desetinásobek.

Ztráty účinnosti jsou v současné době stále ještě vysoké kvůli mnoha jednotlivým krokům při výrobě e-paliv. Z energie spotřebované v procesu zůstává na konci jen asi 25 až 30 procent nebo ještě méně. Oproti tomu elektromobil přeměňuje použitou energii na výkon přibližně ze 70 až 80 procent. Výzkumný projekt Technologického institutu v Karlsruhe (KIT) proto zkoumá, jak výrazně zvýšit účinnost výrobního řetězce. V této souvislosti je teoreticky možné dosáhnout účinnosti až 60 procent. Hlavním aspektem zkušebního systému je nový syntetický reaktor, který vyžaduje výrazně méně procesní energie než dosud.“

Takže, vyrábělo by se to hlavně elektricky, zatím se jen něco zkouší, energetická účinnost je bídná a potřebné investice astronomické. I kdyby se naplnily sny o zvýšení výroby e-paliv v Chile, bude těch 550 milionů litrů roku 2026 kapka v moři. Byl by to nepatrný zlomek současné spotřeby 8 tisíc milionů litrů benzínu a nafty jen v pouhém Česku. Mezitím se však Evropa ocitá v kleštích, kdy jak v Číně, tak v USA valí peníze do elektromobility. Ve Spojených státech veřejné, v Číně už jen soukromé, ale stejně velké.

V Číně má být letos uvedeno na trh 80 nových modelů elektrických aut. Roku 2022 bylo v Číně zaregistrováno 6 milionů nových aut napájených ze zdi. Prodej elektrických osobních aut se tam z roku na rok zdvojnásobil a dosáhl 22 procent trhu. Ale tento podíl roste v celém světě, globální prodej aut na baterky loni poprvé dosáhl 10 procent trhu. V USA meziročně vzrostl odbyt elektrických aut o výrazných 65 procent a toto tempo zrychluje. Vede samozřejmě Tesla před Chevy Boltem a elektrickým Mustangem od Fordu, Ale hned za ně se vklínil Volkswagen.

https://www.chinadaily.com.cn/a/202301/17/WS63c602dba31057c47ebaa0ab.html

https://cleantechnica.com/2023/02/25/us-electric-car-sales-increased-65-in-2022/

Podívejme se ještě chvíli do Česka. Je tu zmíněná analýza Mezinárodního měnového fondu, který podobně jako OECD dělá jednou ročně přehled situace v každé členské zemi s doporučeními. Názor na to můžeme mít různý, ale když to dělá nějaká mezinárodní organizace dlouhodobě, dá se předpokládat, že je informovaná a ukáže věci v reálném mezinárodním kontextu.

MMF připomíná, že český automobilový sektor je hluboce mezinárodně integrován (automobilky mají zahraniční vlastníky i spoustu dodavatelů) a tvoří velký podíl v naší ekonomice, takže se zasloužil o období soustavného přibližování k ekonomické úrovni vyspělých zemí (konvergence). Jenže přes to všechno je to v Česku obor s relativně nízkou přidanou hodnotou (montovny), s malým zapojením výzkumu a vývoje a s nízkými kvalifikačními požadavky na pracovní sílu. Takže bychom mohli o tu konvergenci přijít.

Evropský automobilový trh přitom prožívá přechod k elektromobilitě, která má vyšší nároky na kvalifikaci pracovníků a soustřeďuje se na fáze výroby s vyšší přidanou hodnotou. MMF proto přichází s doporučením, jak se tomuto trendu přizpůsobit. Ostatně, celá Evropa zaspala a má co dohánět, byť jen málokdo tak moc jako my. Potřebujeme zvednout produktivitu práce, vybrat si specializaci a vlítnout na to, abychom zvedli míru přidané hodnoty a dosáhli posunu na globálním žebříčku v tomto směru.

Nejde o drobnosti, zatím jsme nápadně na samotném chvostu v přidané hodnotě ve srovnání automobilových výrobců. Český automobilový průmysl přitom výrazně zaostává i kvalifikačně. Nedosahuje ani kvalifikačního průměru celé české ekonomiky, která je na tom sama dost bídně, jak ukazují grafy ve zmíněné studii. Ukazuje to v novém světle protesty vysokoškolských pedagogů, které tak potvrzují, že klíčovým českým problémem není ani tak Green Deal jako zanedbané investice do vzdělávacího systému a do výzkumu a vývoje. A bez toho si neškrtneme.

Zpráva MMF varuje, že výrobní řetězec elektrických aut je kratší než u těch klasických (je toho méně), potřebuje méně práce, ale za to je kvalifikačně náročnější. Nebude těžké vypadnout z kola. Kdysi padl dotaz na Rádio Jerevan, zda budou mít lidi v komunismu peníze. „Někteří ano,“ zněla odpověď. „A někteří holt ne.“ S auty to může být podobné, někde se dělat budou, někde ne. Výroba elektrických aut bude více koncentrovaná, například v Německu. I tam však sáhne po menším počtu, zato více kvalifikovaných pracovníků.

Chceme se tomu vyhnout? Pokusíme se rozevřít kleště, ve kterých nás svírá čínská a americká konkurence? To by byl epický boj, který by stál za lístek do první řady. Ale jen ve fantastickém filmu.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele