Přání jsou málo. Britská vláda se probudila do pochmurného rána, když si začala dávat dohromady fakta spojená se zahájením formálního vyjednávání o Brexitu. Před referendem se stoupencům Brexitu slibovalo, že ušetří a získají svobodu, o své vlasti si budou rozhodovat sami. Všechno ostatní zůstane jako dřív, Londýn jako evropské finanční centrum, volný přístup na evropské trhy, jen to bude bez těch úmorných plateb do Bruselu a bez nežádoucích migrantů.

Avšak hned při první příležitosti, kdy se začalo jednat doopravdy, se premiérka Theresa Mayová opakovaně dozvěděla, že s takovými požadavky by byla „zcela mimo realitu“. Platby do Bruselu musí pokračovat do konce stávajícího finančního období, a některé (penze vysloužilým eurokratům) dokonce ještě déle. S migranty to vůbec nebude jednoduché, i nadále bude třeba ctít unijní zásadu, že po pětiletém dočasném pobytu vzniká právo na usídlení.

Když si to shrneme, jednání nebude v režii Londýna, je tou slabší stranou. A pokud má být uzavřena i navazující obchodní dohoda, za dva roky se to nedá stihnout, takže naváže nepříjemné a termínově neurčité přechodné období.

Možná, že bychom se nic z toho nedozvěděli, kdyby nebyly počáteční pozice obou stran tak vzdáleny. „Jsem desetkrát skeptičtější, než jsem byl předtím,“ napsal si předseda Evropské komise Jean-Claud Juncker po středeční večeři v londýnském sídle premiérky Mayové v Downing Street. Odmítl zejména její představu, že Británie nic nedluží a že jednání s EU by se mělo soustředit hlavně na uzavření obchodní dohody, která nenaruší stávající hospodářské vazby.

Londýn stojí proti sjednocené EU-27

Rozdíly v přístupu obou stran byly tak strašné, že si po několika dnech vynutily „únik“ Junckerova záznamu ze schůzky do německého deníku Frankfurter Algemeine Zeitung. Londýnský tisk zuřil, že jde o porušení pravidel důvěrnosti takových vážných jednání a pokus Británii zastrašovat. Jednání však nemohou být příliš tajná. Už předtím si londýnský parlament vymínil, že chce být o průběhu informován, aby mohl případně zasáhnout. A stejně na tom jsou vlády a parlamenty členských zemí EU. Taky vyžadují transparentnost, aby se neignorovaly něčí zásadní potřeby (nehledě na černé pasažéry, kteří by chtěli vyjednávat izolovaně za zády ostatních).

O tom, že Londýn stojí proti sjednocené EU-27, už není sebemenších pochyb. Možná, že to nevydrží věčně, ale na vrcholné schůzce Evropské rady, která proběhla v sobotu v Bruselu, přítomným stačily pouhé čtyři minuty, aby bleskově schválili dohodnutou směrnici pro hlavního vyjednavače, bývalého francouzského eurokomisaře Michela Barniera. Klíčový je princip, že dokud nenastane podstatný pokrok v jednáních o rozvodu, včetně dohody o platbách, ke kterým se Británie zavázala ještě jako člen EU, nelze začít s navazující obchodní dohodou. A podruhé tam zahřmělo nad rozhodnutím, že k případnému sjednocení Irska by EU přistupovala podle vzoru sjednocení Německa, tedy že unijní členství by se vztahovalo i na Severní Irsko.

Sled morových ran pro Londýn má v červnu pokračovat návrhem evropské direktivy, podle které musí být zásadní složka kapitálového trhu, a sice clearing pozic v eurech, pod centrální kontrolou Evropské banky. Je to nájezd na londýnskou City. Instituce, které tyto služby poskytují, se musí buď přesunout do některé z členských zemí, nebo strpět přímý dozor frankfurtských orgánů. Podle loňského odhadu poradenské firmy EY by tak City mohla přijít během sedmi let o 83 tisíc pracovních míst. Předtím se pokoušeli odhadnut důsledky tvrdého Brexitu na City odborníci z domácí London Stock Exchange Group a došli k číslu 100 tisíc ztracených míst.

Překvapivé předčasné volby způsobují komplikace

Situace v Británii se tedy pořádně zamotává. Premiérka Mayová předpokládala, že uspěje s tvrdým jednáním („než špatná smlouva, raději žádná“) a rozhodla se posílit svoji pozici předčasnými volbami. Ty ji měly postavit do role stratéga, který má události pod kontrolou. Potřebovala se zbavit vnitřní konkurence euroskeptiků, kteří by blokovali případné ústupky. Jenže rozbíhá se to přesně opačně. Euroskeptici jsou na koni a hlásají, že s tímhle Bruselem nemá cenu jednat, vlítněme do toho rovnou bez smlouvy. Vzniká příležitost pro hysterickou kampaň, která může poměry ve sněmovně ještě dál vyhrotit.

Labouristická i liberální opozice je viditelně smířena s tím, že tuhle bitvu nevyhraje, a tak dává přednost vyčkávání, až se v tom vláda začne topit. Překvapivé předčasné volby způsobují komplikace také vládě, neboť sněmovna je rozpuštěna a také vládní úředníci podle stávajících zvyklostí museli okamžitě ukončit přípravu všech zásadních rozhodnutí (princip „purdah“).

Oddaluje se tedy faktický začátek souvislých vyjednávání o Brexitu až na půli června. A když si na konci vyhrazeného dvouletého období, které začalo dubnem, vyčleníme tři další měsíce na schvalování výsledků v národních parlamentech, zbývá na všechno pouhých půl druhého roku. Rozvod se v tom čase dá stihnout, ale mnohatisícistránková obchodní dohoda těžko. Leda tak zásady nějakého vleklého přechodného období.

Brexit je tak názorným příkladem toho, co občan zaplatí, když věří politikům, kteří mu lhali. Půjde o opravdu rychlý ponor ze snů do reality.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele