Možná nás Donald Trump zklame, ale i potom nás bude jeho vítězství nabíjet svou energií, prohlásila spisovatelka Lenka Procházková k hloučku zástupců levicových alternativ, hledajících cestu k vytvoření silného opozičního bloku.

Malé shromáždění na Klárově patřilo k těm nejklidnějším z letošního 17. listopadu, přestože tam zazněla řada výzev k zásadnímu obratu. U stánku pod improvizovanou tribunou se podepisovala petice proti cizím vojenským základnám v ČR, proti české účasti v zahraničních okupačních misích a na podporu referenda o vystoupení z NATO.

Trumpovy poznámky o NATO jako veteši z časů studené války povzbudily i české odpůrce organizace, která už nás začíná přímo ohrožovat svými válečnými záměry. Spisovatelka Procházková volila údernější slova, než nabízí suchý popis nebo analýza, a řekla, že „zpozdilé členství v NATO nám vypaluje cejch spoluviníků za zločiny proti míru.“

Občanům přitom nikdy nebylo umožněno, aby se k členství ČR v této organizaci vyjádřili. Jak na shromáždění zaznělo, vláda znovu odmítla opoziční návrh, aby občané hlasovali o setrvání v NATO ve speciálním referendu, a proto je tak důležité, aby se iniciativy ujali občané a podepisovaly petice na podporu takového návrhu. Podle Procházkové, i mnozí politici si uvědomují rizika, do kterých jsme se nechali zavléct, a tak by nakonec mohli referendum podpořit, „aby si kryli záda - to my ne, to občané...“

Procházková nebyla sama, myšlenku referenda o NATO podpořila řada dalších řečníků. Méně časté byly úvahy, jakou alternativu kolektivní bezpečnosti hledat. Připomínalo se dědictví Helsinské konference a jeho systém evropské bezpečnosti. KSČM, jak uvedl jeho tajemník Josef Skála, je pro modernizovanou verzi, která by zahrnovala všechny evropské státy bez výjimky, dále USA, Kanadu a všechny jaderné mocnosti. (Širokou organizaci, která může trpět všemi neduhy OSN.)

Bývalý zpravodajec a diplomat Miroslav Polreich, se kterým jsem o tom potom chvíli stranou hovořil, vidí chybu víc v tom, jak se NATO chová, než v tom, co NATO je. Severoatlantická smlouva, podepsaná 4. dubna 1949, ve své chartě přece členské státy zavazuje „urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“ (Článek 1)

Vlastní smysl NATO má spočívat v ryze obranných aktivitách, jak čteme v článku 3: „Aby bylo co nejúčinněji dosaženo cílů této smlouvy, budou smluvní strany jednotlivě i společně stálou a účinnou svépomocí a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svoji individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku.“

A dokonce i podle často citovaného článku 5 je pomoc ostatním členským států dobrovolná a v součinnosti s Radou bezpečnosti, protože „dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.“ (ZDE)

Když jsem si to doma znovu pročítal, bylo stále zřejmější, že útočné operace mimo severoatlantický prostor a bez zapojení Rady bezpečnosti, jen na principu „spolupráce ochotných“, jsou v rozporu s tuto chartou a vlastně přímým ohrožením NATO. Buď se tedy NATO dokáže vrátit ke svému původnímu účelu, nebo tam nemáme co dělat.

Zvolený americký prezident Donal Trump to posuzuje z jiného úhlu a má za to, že dávno pryč jsou časy, kdy Evropa oslabená druhou světovou válkou potřebovala ochranu USA. Dnes jsou evropští spojenci dost silní, aby se dokázali ubránit. Vedle toho Trump odmítá i politiku obojetnického boje s terorismem, kterým se ohánějí expedice spojeneckých států na Blízkém východě. Jsou vedeny tak, aby část „umírněných“ teroristů zůstala zachována pro další použití. Podle Trumpa, když Syrie bojuje proti ISIS a Rusko pomáhá Sýrii, nemá smysl bojovat proti Sýrii a je třeba se domluvit s Ruskem.

Na levicovém shromáždění na Klárově se otevřela i další témata: spolupráce roztříštěné levice, odmítnutí Chovancovy cenzury, úvahy o skutečné obraně vlasti.

Co tedy na shromáždění zaznělo?

Spisovatelka Lenka Procházková účastníky vyzvala: „Věnujme se přípravám společenské obnovy, sdílejme informace, organizujme se, staňme se základem skutečné opozice!“ Připomněla, že díky nezávislým webům prociťují další a další lidé. Proto má být svoboda internetu umezena opatřeními před „nákazou proruské propagandy“. Držíme se hesla: Ukrajina, náš vzor? Nevzdávejme boj s cenzurou, vyzývá Procházková a dodává velebné: „K tomu nám dopomáhej naše svědomí!“

Podplukovník v záloze MUDr. Marek Obrtel vystoupil ve stejnokroji Národní domobrany, a s batohem, takže vypadal jako s plnou polní. Nicméně někdejší vojenský lékař na misi v Afghánistánu si uvědomil marnost svého původního pokusu sloužit vlasti hned dvakrát, tedy na bojišti a v medicíně. Hlásí se k potřebám obrany, ale je přesvědčen, že NATO to za nás neudělá. Měla by vzniknout zcela jiná branná síla, samozřejmě řízená státem, která by se orientovala na obranu vlastního území. Než se tak stane, měli by občané obracet pozornost státu tímto směrem vlastním příkladem.

Nyní máme jen expediční sbor, který je prodloužením akcí USA, konstatuje Obrtel. Nemůžeme trpně čekat, až nás pošlou proti Rusku. Mimochodem, to se může stát i dnešním záložníkům, protože nové zákony je vystavují stejným povinnostem jako aktivní vojáky. „Ale teď možná to riziko není tak strašné, jako bylo ještě čtrnáct dní před americkými volbami,“ soudí vojenský lékař.

Nemá návod, jak skutečnou obranu vlasti organizovat. Snad podle švýcarského vzoru, na principech domobrany. Možná jinak, ale za co nejširší účasti občanů, mužů i žen. „Nikdo jiný to za nás neudělá,“ varuje Obrtel.

Další doktor, někdejší ministr zdravotnictví MUDr. Ivan David, reprezentoval stále zajímavější server Nová republika (občas něco přebírá i z Vaší věci). Varoval před hrozbou úpadku společnosti. „Chybí nám projekt pro 10 milionů a nemůžeme čekat v předklonu na instituce v Bruselu.“

Připomněl knihu docentky Ilony Švihlíkové: Jak jsme se stali kolonií. Teď bychom potřebovali další: Jak přestat být kolonií. Je přesvědčen, že nastal čas přestat platit „za ochranu“.

Josef Skála z KSČM připomněl společné petiční hnutí, které běží už několik týdnů a odmítá jak cizí vojáky na našem území, tak vyslání českých vojáků na ruské hranice. Třetím požadavkem je referendum o NATO. Návrh nového systému kolektivní bezpečnosti už jsme zmínili výše.

Zástupce nezávislých webů Jan Korál přišel s optimistikou zprávou: „Už je vyhráno.“ Měl na mysli fakt, že „lidé se dostávají z hypnotického mediálního vlivu mainstreamu“. Za dvacet let existence internetu už je na síti uloženo tolik znalostí, že tam najdeme všechno důležité. Jak něco vyrobit, kam se obrátit, kdo nás okrádá, prostě všechno.

Milan Neubert ze Strany demokratického socialismu byl skeptický k tomu, co vývoj ve Spojených státech přinese. Ale rozdíl vidí. Clintonová představovala akutní hrozbu války, Trump nám přinejmenším dává trochu času.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele