Bylo to smutné divadlo. Premiér Petr Fiala najednou zjistil, že válka na Ukrajině, kterou tak příkladně podporujeme, nás může zasáhnout také, a dokonce způsobem, který si nikdo neumí představit. „Bude to šok,“ znělo klíčové sdělení z premiérova televizního projevu k národu z několika stanic současně. „Ale nenecháme vás padnout,“ slíbil za vládu, která se taktak drží na nohou.

Premiér za ODS, strany, která v 90. letech prosadila privatizaci všeho, a klidně i do zahraničí, nás teď informuje, že předchozí vlády zklamaly, když nedokázaly zachovat čtvrtinový podíl norského plynu na českém trhu. A jak to měly udělat, když nám trubky nepatří? Měly je zestátnit? Proč ne, teď to vláda vedená premiérem za ODS navrhuje u menšinového podílu v ČEZ.

Je to zajímavý obrat. ODS se přece kdysi dostala k moci, když slíbila podíl v ČEZ rozdat v kuponovce. A to jsme měli kliku, že to ČEZ přežil, na rozdíl od ČKD, většiny Škody Plzeň, ostravského průmyslového jádra a spousty dalších zdrojů národního bohatství. O tom už se televizní projev k národu nezmínil.

Premiér Fiala také slíbil rozsáhlý program energetické suverenity, ze kterého čouhají obrovské náklady, protože zachovává přežilý model těsné centralizace („základním pilířem je jádro“). Zdá se, že dospěl do poloviny kurzu, už mává prapory liberální ekonomie, ale zatím ještě nehledí na ceny. Vypočítává, co všechno si opatříme. Bude to nesmírně drahé, ale uklidňuje nás: „Vláda se nechce zadlužovat.“

Tady mi chyběla otázka majora Terazky: „Čo si představujetě pod takým slovom zadlužovat?” Vytáhnete to z kapes občanů? Máte v klobouku další kouzla? Nemají podobu prodeje Českých drah, České pošty nebo Budvaru? Vytloukání klínu klínem? Jak moc si tím pomůžeme a kolik nás to bude stát na dražších službách?

S tím jádrem je to nejvtipnější. Založíme naši energetickou suverenitu na jádru, ale nikoliv na ruském, které umíme, ale jiném, odněkud zdaleka a živeném palivovými tyčemi z uranu z Konga nebo jiné spolehlivé země. Zahraniční technologie bude tak složitá, že budeme na dodavatele odkázáni věčně, nebo aspoň dokud bude existovat. Víme, kdy to chceme a za jakou cenu, ale nedokážeme říci, kdy to doopravdy bude a kolik to bude doopravdy stát. To se zatím nepodařilo nikomu, kdo se do takové stavby pustil. Zkušenost mluví o dvojnásobku času a ještě vyšším násobku ceny, než s čím se počítalo na začátku.

Česká energetická suverenita tak bude postavena na zahraniční závislosti v obtížně odhadnutelném čase a nejspíš za výrazně vyšší cenu než dnes, kdy trpíme totální závislostí. Stavba to bude státní, proto ty úvahy o vykoupení menšinových akcionářů ČEZ. Když totiž jádro nebude zahrnuto do „taxonomie“ klimaticky příznivých investic, nemá šanci na evropskou podporu a žádný investor do toho nepůjde.

Bůhví, jak to nakonec dopadne. Předpověď výsledku války na Ukrajině se zdá být snazší než odhad životnosti vlády, která se neštítila prolínání s prostředím kolem Radovana Krejčíře. Sázet se nedá ani na prozíravost kabinetu Patra Fialy, když ve válce zatím viděl jen vítanou příležitost, jak se zbavit staré munice a vyměnit vysloužilé ruské tanky za nové německé Leopardy. Jenže najednou se ukazuje, že Rusko není bezmocný otloukánek a může rány vrátit. Jak jsme byli premiérem informováni, ruské kohoutky se mohou zavřít z rozhodnutí druhé strany, a mohou se zavřít už teď.

To je ale překvapení! Co s tím uděláme? Zbavíme se závislosti na ruských energetických surovinách, které si zatím ponecháme. Vládě se podařilo vyjednat, že můžeme ruskou ropu využívat i nadále. Přesněji, produkty z ní, pokud nějaké budou, protože české rafinerie už nám nepatří, a ty slovenské ve Slovnaftu, které nás zásobují v režii Maďarska, si v těchto podmínkách asi lehnou. Nemáme ani vlastní distribuci plynu, ale vláda prosadila aspoň povinnost doplnit ruský plyn v zásobnících. Pod skořápkou bojových hesel tak vykukuje holá realita: Ruskou ropu rozhodně ne, ale pro nás ano. Prcháme od ruského plnu cestou zvyšování zásob za nejvyšší cenu. Co budeme dělat, až to nepůjde? Co budeme dělat v příští zimě?

Za tři až pět let, to už má být jiná. Natáhnou se jiné plynovody a plyn se bude kupovat odjinud, pokud bude odkud. Jenže Evropa zatím dostatečné náhradní zdroje nemá, a ani mít jen tak brzo nebude. Evropská komise spoléhá na snížení spotřeby plynu o třetinu a co nejrychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů. Využití dováženého kapalného plynu vyžaduje obrovské investice v době, kdy má použití fosilních paliv jen krátký horizont životnosti. Za pár let to budou utopené investice. Chystáme se na nesmírně drahý utopený investiční program, kde i provozní náklady budou násobně vyšší než dosud.

Stálo nám to za to? To si skutečně nikdo nedokázal představit, co se stane a na kolik nás to vyjde, když tak bohorovně odmítneme ruské požadavky na jednání o evropské bezpečnosti? Opravdu pomáháme ukrajinskému lidu, když přispíváme k prodlužování systematického ničení jeho země? Opravdu se u Kyjeva bojuje za Prahu, když jsme náhle vystaveni největšímu ohrožení národní bezpečnosti a situaci nemáme ani náznakem pod kontrolou? Premiér Fiala mluví o druhé frontě, kde Rusko útočí „morálně a ekonomicky“ na celou Evropu. Má tím asi na mysli zmatené sankce, které jsme uvalili sami na sebe, protože Rusko na nich vydělává.

Jak premiér slíbil, v nejbližší zimě plyn pro domácnosti vystačí, ale průmysl už podobný slib nedostal. Nelze odvrátit, že plynu bude málo a za ničivé ceny. Postižené podniky se začnou hroutit, lidé přijdou o práci. Podpory jim pokryjí zlomek nákladů. Kdo všechno si pak bude moci teplo dovolit?

Budou nějaké podpory, ale stejný den zvedla Česká národní banka základní úrokovou sazbu na 7 procent a dala tak podnět k dalšími zdražení hypoték na zcela nedostupnou úroveň. Koruna reaguje poklesem na takový souběh pokusů, jak českou ekonomiku zničit.

Na konec ještě drobnost. Ve chvíli, kdy český premiér Fiala pár dní před převzetím předsednické funkce v Radě Evropské unie vyhlásil svůj program energetické suverenity Česka na principech cizího jádra, schválil Evropský parlament program REPowerEU. Ukrajinská krize se má využít k urychlení přechodu k obnovitelným zdrojům, či z opačného gardu, k rychlejšímu snížení skleníkových emisí v EU. V Česku je to vytrvale odmítáno a zesměšňováno. Předsednická funkce nabízí ČR příležitost, jak to předvést na podstatně viditelnějším fóru.

Mezinárodní plky nám mohou být ukradené, ale ono jde taky o peníze. Český přístup k podpoře obnovitelných zdrojů ukazuje metodika a rozpočet pro tyto účely, které právě procházejí parlamentem v podobě novely příslušného zákona, který pak bude rozvinut ve vyhláškách. Evropský program spoléhá nejvíc na solární panely a větrníky. U nás rozvoj solárů deset let stojí, větrníky prakticky ani nevznikly. Český program podporovaných energetických zdrojů vynaloží obrovské částky na ruský plyn pro teplárny, ale pro solární elektrárny nic a pro větrníky jen hrst drobných.

Pokud jde o soláry, mohou něco dostat z Modernizačního fondu a Fondu obnovy, ale modernizace má být financována obchody s emisními povolenkami, a proti těm chceme rozhodně bojovat. Pokud jde o větrníky, není divu, že se s nimi moc nepočítá, u nás totiž nefouká. Tak se to aspoň traduje. Jenže součástí přípravy programu REPowerEU byl taky výzkum evropských větrných podmínek. Co čert nechtěl, Česko tam vychází jako jedno z nejpříznivějších míst v Evropě, kde by se daly větrníky efektivně využít. V Česku fouká líp než v Německu, ukazuje mapa v příloze tohoto evropského programu.

Je to doklad, jací jsou to ignoranti, zazněl český komentář. Znovu se potvrzuje, že všichni kolem jsou idioti a jen my víme, kde je pravda. Ta, jak známo z praporu na Hradě, vítězí. Konečně k tomu dostaneme příležitost. Hrr na ně!

Věřte vládě! Nenechá vás padnout! Ledaže by padla před vámi.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele