Na druhou stranu, jsme zvyklí. Kdysi - před 40 lety - na jedné výstavě se omylem objevil krejčovský výuční list tehdejšího hradního (kremelského) poskoka Vasila Bilaka s poznámkou „nepúšťat na saká". Za čerstvými českými hospodářskými statistikami se dá vytušit podobná úroveň kvalifikace.

Nové průmyslové zakázky ze zahraničí vzrostly o 8,1 %, zatímco ty tuzemské klesly o 9,4 %, ohlásil Český statistický úřad čerstvá červencová čísla, abychom si ujasnili, zda tu je, nebo není krize. Podobně je to i s tržbami. Vývozní tržby průmyslových podniků v běžných cenách se zvýšily o 15,4 %, ale domácí tržby klesly o 2,9 %. Vývozu aut se daří, obnovil dvouciferný přírůstek. Ale vyváží je německá firma Škoda VW a jí patří i výnos z této činnosti. Upozorňuje na to technicky náročná věta ze zprávy ČSÚ, ve které je však zcela srozumitelná nula na konci: „Podle metodiky platební bilance v národním pojetí založeném na koncepci změny vlastnictví mezi rezidenty a nerezidenty vykázala v červenci 2011 obchodní bilance schodek 0,2 mld. Kč."

Česká republika má dvě ekonomiky. Ta exportní má zahraniční vlastníky, vykazuje přírůstky a je závislá na vývoji evropské konjunktury. Vláda, která si na tomto exportu zakládá, ale současně sype písek do soukolí evropské spolupráce, tak zvyšuje české národní riziko. Toto riziko je o to vyšší, že druhá část naší ekonomiky, ta domácí, se zároveň zmenšuje a vykazuje ztráty. Kdyby pracovala pro domácí poptávku, krize by mohla být tlumena veřejnými zásahy. K tomu nás však ministr financí Miroslav v neděli znovu poučil, že - přeloženo do češtiny - „nemůžeme dělat nic, ale můžeme to dělat jenom my".

Bída ekonomiky se promítá do bídy s platy. ČSÚ poskytl informaci o průměrných hrubých nominálních mzdách ve druhém čtvrtletí. Když do těch čísel započteme i to, o kolik se zvýšily spotřebitelské ceny, vidíme, že v meziročním srovnání reálné mzdy v podnikatelské sféře ještě stagnovaly (plus 0,7 %), ale v nepodnikatelské sféře jasně klesaly o 2,7 %. Průměrná čísla pochopitelně zahrnují jak astronomické platy ředitelů z některých ministerstev a státních úřadů, tak bídnou mzdu třeba ve vytrvale klesajících stavebních firmách. Průměrné spotřebitelské ceny zase zahrnují jak sezónní pokles cen ranných brambor, tak trvalé prudké zvýšení činží.

Přesto se pokusme přiblížit, o čem vypovídá informace, že „průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v celém národním hospodářství" činí 23 984 Kč. Zahrnuje všechno, i přesčasy a odměny, ale musí se od ní odečíst daně a pojištění. ČSÚ nám napovídá, že zhruba dvě třetiny zaměstnanců mají mzdu nižší než je celostátní průměr. Zajímavější než průměr je proto medián, tedy mzda přesně v polovině žebříčku (polovina zaměstnanců má víc než medián a druhá polovina zas míň). Tenhle údaj zatím není k dispozici, ale v loňském roce byl medián asi 15 procent pod průměrem. V Česku je také velký rozdíl mezi mzdami mužů a žen, mužský průměr byl o čtvrtinu výš (ale přeplácení šéfové jsou častěji chlapi!) a ženský o čtvrtinu níž než společná cifra. A mizerně placené ženy z dolního kvadrantu (platy z dolní čtvrtiny žebříčku žen, obyčejně za služeb, obchodu a pomocných prací) mají poloviční platy ve srovnání s mužským průměrem a jsou poblíž minimální mzdy (mezi 10 a 12 tisíci korun). Uklidnit je může v takové situaci jen to, že bude hůř.

Podívejme se raději na velká čísla, na ony miliardy. Vláda rozpočtové odpovědnosti má za hlavní prioritu konsolidaci rozpočtu. Ten se hroutí. Druhou prioritou je boj proti korupci. Došel tak daleko, že Brusel nám pozastavil platby z evropských fondů, protože se bojí, že to ukradneme.

O hroucení rozpočtu se začalo otevřeně mluvit v neděli U Moravců, když Kalousek nabízel nový úsporný balíček, pokud by mu to na konci roku nějak nevyšlo. Škrty přinesly bídu a v bídě se nedaří vybírat daně. Ale „mimorozpočtové financování" je z veřejných zakázek ještě horší. To, co Brusel nedokáže zkousnout, by přitom u nás doma klidně procházelo.

Zastavení plateb z evropských fondů přitom představuje dvojí škodu. Vláda bude muset uhradit veřejné zakázky, které vypsala v dopravě a jinde, tak jako tak. Spoluúčast evropských fondů přitom měla mít hodnotu desítek miliard korun. V takové situaci má asi radost, že produkce inženýrského stavebnictví v červenci klesla o pětinu ve srovnání s předchozím rokem. Chybějící peníze z Bruselu však jsou jen částí celkové škody, protože musíme oželet i nemalý český příspěvek do EU, který zakládal právo na využití oněch evropských fondů. Jednalo se vlastně o českou investici do Evropy. Korupce pod křídly protikorupční koalice zmaří jak výnos z této investice, tak investici samotnou.

Výnos je slovo, které by se mělo u státních financí užívat častěji. Pokud si půjčím za tři procenta, jako si liboval ministr financí v těchto dnech, ale hospodářský růst mám jen dvě procenta nebo nic, jak se to letos rýsuje, investice spotřebuje víc, než vynese. A pokud někde škrtnu deset procent na platech a vykoleduji si za to podtržení hospodářského růstu, nezaměstnanost, vlnu předčasných důchodů jako útěk z nezaměstnanosti, vyšší nároky na podpory a dávky, vyšší kriminalitu a hroucení dalšího okruhu veřejných služeb, je to opravdu pochybný výsledek. Jinou věcí je, že v důsledku této politiky pěkná čísla zasvítila na soukromých účtech nemnoha subjektů, kterým se podařilo některé nezastupitelné aktivity a ušetřené zdroje stáhnout na sebe.

Škrty a korupce jsou horší než krize. Nepúšťat na rozpočet, nepúšťat k lizu...