Česko vstoupilo do vznikající válečné krize s finančním zdravím, které nebylo příliš podlomeno náklady pandemie. I když dnes vláda vykládá o Babišově éře hrůzostrašné příběhy, před covidem jsme na to byli finančně skvěle. Vstoupili jsme do pandemie s jedním z nejnižších státních zadlužení v EU, a to se zvedlo po kovidu podobně jako u evropského průměru, nicméně v českém případě na stále extrémně nízkou úroveň 40,4 procenta HDP. Ukončili jsme tak rok na pouhých dvou pětinách průměrného zadlužení EU-27.

Rizika každého státního dluhu představují situace, když je dluh příliš velký, je na vysoký úrok, převažují v něm krátkodobé závazky a má velký podíl dluhů v cizí měně. To všechno jsou parametry, které se v krizi snadno zhorší. Velký dluh vyvolává obavy a snižuje kredibilitu země, jinými slovy – rating a z něho odvozený odstup úroků od těch nejlepších. Půjčky na vysoký úrok odčerpávají peníze z reálné ekonomiky a snižují tak příliv rozpočtových zdrojů pro splácení závazků vlády.

Začne-li to dusit ekonomiku do té míry, že produkce stagnuje nebo dokonce klesá, rozsvítí se červená u nejsledovanějšího kritéria, kterým je poměr dluhu k HDP, a začne být problém s prodejem dluhopisů za rozumnou cenu. V tu chvíli začnou nejvíc tlačit krátkodobé závazky, nutící sehnat peníze ber, kde ber, bez ohledu na náklady. Otřesené státní finance pak snadno přivolají pokles kurzu měny, který zdraží dluhy v zahraniční měně. Když je jich moc, je tu riziko státního krachu, kterému lze ujít jen za cenu mučivého protektorátu Mezinárodního měnového fondu a jeho vyděračského diktátu.

Je to děsivá představa, ale nic z toho loni Česku nehrozilo. Jak vyčteme ze Zprávy o řízení státního dluhu ČR, na konci roku 2021 činil státní dluh 2,5 bilionu korun (2 465,7 miliardy Kč). Hrubá emise střednědobých státních dluhopisů toho roku přesahovala půl bilionu korun (572,7 miliardy Kč), ale to pokrylo i splatnost stávajících dluhopisů za 162 miliard korun. Na zahraničních trzích jsme rychleji spláceli staré dluhopisy (2,0 miliardy euro), než emitovali nové (1,0 miliardy euro). V souhrnu všech dluhů jsme si v loňském roce půjčovali levně (průměrně za 1,61 procenta ročně) a na dlouho (průměrná vážená splatnost nově prodaných dluhopisů činila 8,8 roku). Průměrná splatnost státního dluhu (i s dluhy z minulých let) se lehce prodloužila na 6,4 roku. Krátkodobé závazky činí jen asi desetinu státního dluhu.

Fialova vláda to bude mít těžší, ale je otázka, zda si to uvědomuje, a hlavně zda je schopna podle toho jednat. Má to přitom horší venku i doma. K důsledkům pandemie, která stačila ochromit většinu českého automobilového průmyslu, se přidává válka a inflace. Inflace na nás útočí přímo i prostřednictvím toho, co mělo být bojem proti inflaci. Reakce České národní banky by vydala na menší bombardování. Tím, že zvedla základní úrokovou sazbu na 5 procent, zatímco v eurozóně vládne nula, nejenže zdražila současné české peníze, ale zároveň znehodnotila i ty minulé.