Nevím, jestli ta zpráva nezapadla, ale je důležitá. Evropa sice projevovala obavu z tvrdé zimy s nedostatečně naplněnými zásobníky plynu, ale to se nemohlo týkat Česka. Jak uvedla Česká tisková kancelář ve zprávě z 6. října, tedy ze dne, kdy byly světové ceny plynu nejvýše, v Česku byly zásobníky skoro plné.

„Podzemní zásobníky zemního plynu, které v Česku provozuje společnost RWE Gas Storage CZ, jsou nyní plné z 88 procent a plně připravené na nadcházející topnou sezonu. Společnost, která je největším provozovatelem těchto zařízení v ČR, to dnes uvedla na dotaz ČTK. Firma v Česku provozuje šest zásobníků s celkovým provozním objemem přes 2,7 miliardy metrů krychlových, což představuje zhruba třetinu celkové roční spotřeby zemního plynu v Česku.“ (ZDE)

Vedle toho je v Česku teplo, zima ještě spí. V Praze nemá být mráz ani v noci minimálně do 10. listopadu, hlásí dlouhodobá předpověď na metoecentrum.cz. Znamená to, že do 8. listopadu opravdu vydržíme, jak se říkalo o posledních dnech povinné vojenské služby, „s holým zadkem na rozpálených kamnech“. Byť tady by se lépe vyjímala kamna studená. (ZDE)

A tak zpráva o chystajícím se zvýšení dodávek plynu pro Evropu je pro Česko jen třešničkou na dortu. Nic strašného se neděje, jen někteří dodavatelé si trochu přivydělají. České protiruské běsy je možno znovu odvázat z řetězu, bude jim to procházet, dokud nenastřádají větší škodu. Jak se dozvídáme, spolu s příslibem větších dodávek ruského plynu totiž stoupnou také exporty norského plynu, slibuje jeho největší prodejce Aquinor ASA. (ZDE)

Zbývá zjistit, proč tedy v Česku vládla panika, když se jinak moc nedělo.

Ceny plynu na světových trzích se zatím vrátily na hodnoty z konce září, o čtvrtinu níže, než bylo říjnové maximum. Na Přehledu trhů, který zveřejňuje český server oenergetice.cz, vidíme ve sváteční čtvrtek 28. října pokles ceny plynu skoro o 9 procent za jediný den. Tato cena je vykazována v eurech za jednotkové množství tepla, nyní je tedy na 79,1 EUR/MWh.

Jakou roli v tom hrají drahé emisní povolenky? Debata na toto téma se odehrála v Českém rozhlase a reprodukovala výměnu názorů v Europarlamentu. Jak se dá očekávat, europoslanec za ANO hájil tezi premiéra Babiše, že se ceny povolenek musí zkrotit, zatímco europoslanec za Piráty jej brzdil:

„Zasahovat do cen emisních povolenek nepomůže, musíme vyřešit problém zásobování plynem,“ tvrdí eurposlanec Mikuláš Peksa /Piráti/ v pořadu Pro a proti na Českém rozhlasu Plus.

Očekává se, že příští rok problémy s plynem nebudou, oponuje Ondřej Knotek (ANO). „Takže bude povolenka zásadní faktor a Česká republika jako průmyslová země závislá na fosilních energiích potřebuje mít nějakou schopnost predikce. Musíme také zajistit, aby s povolenkami nespekulovaly různé investiční fondy,“ tvrdí a zasazuje se za předvídatelnost cen energií pro sektory, které povolenky potřebují.

Emisních povolenek je ovšem dost na to, aby pokryly současnou spotřebu, soudí Peksa. „Problém je skutečně docházející plyn. Pokud cena plynu vzroste od nového roku o 300 procent a země jako Španělsko, Itálie nebo Velká Británie velkou část elektřiny vyrábějí spalováním plynu, tak se to promítne do cen v celé Evropě velmi negativně. Křivit trh s povolenkami umělými regulačními opatřeními je nesmysl,“ nesouhlasí s Knotkovými požadavky. (ZDE)

Určitě by stálo za to vědět, proč by měla cena plynu vyrůst o 300 procent od nového roku, tedy v době, kdy skončila panika uměle vybičovaná snahou nahradit ruský plyn zkapalněným americkým. Ruský plyn bude, bude víc i toho norského. Samozřejmě, že za vysoké ceny mohou i spekulace na světovém trhu s plynem, povolenkami nebo investiční politika fondů i bank, které stále častěji pod tlakem akcionářů odmítají investice do fosilních paliv. Ono to není ani tak věcí přesvědčení, jako racionální úvahy, že nutnost snižovat emise skleníkových plynů nedává těmto investicím žádnou budoucnost. Když se neinvestuje, chybí rezervní kapacity, které by pokryly náhlý vzestup poptávky, jaký jsme zaznamenali teď, a ceny letí vzhůru.

Ale proč letí vzhůru i u nás, kde je plynu dost?

Jistě je rozdíl mezi zásobami a průběžnou spotřebou. Ceny plynu rostly prudce až od září, kdy už byly české zásobníky zvětší části doplněny. Jinou věcí je, že veškerý plyn se teď nakupuje přes krátkodobé kontrakty na burzách. Dlouho to bylo nesmírně výhodné, ceny se válely dobrých pět let hodně hluboko. Teď nás to tíží a je tu pochopitelně otázka, zda nás to bude tížit dlouho. Avšak opravdu musí být každý český občan tak závislý na vrtoších světového trhu? Má se to řešit regulací toho trhu? A je vůbec šance s tím něco udělat?

Ten, kdo se modlí k volnému trhu, spolehlivě opáčí, že se s tím nedá dělat nic. Vládní pokusy ovlivňovat světové trhy mimotržním hlasováním jsou donkichotským bojem s větrnými mlýny. Pěkně to vypadá, když se to občanům slibuje, dá se o tom poutavě psát, ale je to k ničemu. Existuje však – zatím malá – skupina českých občanů, kteří nepatří do kategorie miliardářů, spíš drobných milionářů (mají venkovský domek), a těm je světová cena plynu jedno. Třeba v Kněžicích u Kutné Hory, kde si opatřili společnou výtopnu na biomasu, nejčastěji slámu nebo štěpku. Podobně v Hostětíně v Bílých Karpatech.

Hostětín je dokonce uváděn v reprezentativní mezinárodní studii o komunitní energetice jako příklad zvládnutí soběstačnosti s obnovitelnými zdroji. Jenže Kněžice i Hostětín jsou českými bílými vránami. Celá Česká republika je však ve stejné studii uváděna jako negativní příklad s extrémně nedostatečným přístupem k využití potenciálu obnovitelných energií. S trochou nadsázky, ten náš donkichotský boj s větrnými mlýny je míněn vážně, proto se k nám větrníky bojí a neodváží se dál než kousek k české hranici.

V Praze v minulých dnech referoval Lucas Roth z Evropské university Viadrina ve Frankfurtu nad Mohanem o tom, jak občanům umožnit, aby tlak klimatických opatření a vysoké světové ceny mohli využít jako výhodu. Musí dostat možnost společně investovat do vlastní komunitní energetiky. Musí v tom mít podíl, protože při vysokých cenách plynu a elektřiny se návratnost těchto investic zkracuje, a pak už následuje čistý výnos. Studnice poznání k tématu je ZDE.

Jsou prostě politiky dobré a politiky špatné. Když budeme jen snižovat DPH a jen pomáhat dotacemi domácnostem ohroženým energetickou chudobou, dopadne to stejně jako s příspěvky na bydlení. Peníze se přesunou k podnikatelům s chudobou, jinak se nic nezmění. Pokud však zároveň podpoříme vznik inkluzívní komunitní energetiky, která bude řešit i situaci těch nejzranitelnějších, nebo když rozvineme sociální bydlení, lidem se pomůže a situace s zlepší.

Český přístup si zatím libuje v pasívních dávkách, proto je v mezinárodním srovnání tak na ráně. Je tu příliš zřejmé, že politiky diktuje pár nejsilnějších miliardářů, takže skutečná koncovka jakéhokoliv penězovodu musí mířit do jejich kapsy. Teď by to mohli mít ještě lepší. Pokud se nové reprezentaci podaří prosadit tak velké rozpočtové škrty, aby rozvrátily veřejné služby, nastoupí privatizace a proud peněz od domácností k těm jediným správným příjemcům bude ještě mohutnější. Jistě, všeho do času. Až to lidem začne být divné, vezmou do ruky vidle.

Zmíněný Lucas Roth na pražské konferenci o komunitní energetice připomněl, že příležitost pro občany už otevřely dvě novely evropských směrnic, jedna o obnovitelných zdrojích (RED II) a druhá o vnitřním trhu s energiemi (IEMD). Do národního práva měly být převedeny v půli letošního roku, v Česku se to zatím nestalo.

Právo občanů neznamená, že je něco volně k dispozici. Musí na to být a musí se to umět. Proto Roth prosazuje iniciativu SCORE, která počítá s vlastnickou účastí občanů na těchto projektech, a také na širším přístupu v podobě klastrů, kde přizvou spoluinvestory jako malé místní podniky, město, partnery z energetiky, a vedle toho i potřebné specialisty. Elektřina je levnější, bez distribučních poplatků, když je sdílena na vlastní síti. Tu však musí někdo spravovat a udržovat v rovnováze, což není nic pro amatéry.

Inciativu SCORE, součást evropského výzkumného programu HORIZON21, chce realizovat i Praha. Hlásí se k ní nově vzniklé Pražské společenství obnovitelné energie. Střídá zde původního účastníka Litoměřice, kde se však po místních volbách změnila situace a zájem zmizel.

Uvedené evropské směrnice požadují od národních vlád, aby občanům tyto iniciativy usnadnily a podpořily. Mají například zveřejnit seznam národních příležitostí i existujících překážek, které by tomu stály v cestě. To se taky nestalo.

Jestliže si teď české domácnosti začnou stěžovat na vysoké ceny energií, neměly by své rozhořčení adresovat jen spekulantům na světovém trhu nebo zlému Bruselu a „šílenému Zelenému údělu“, jak se to u nás často prodává. Občané by neměli přehlížet, že příčiny jsou i doma. A že jsou odstranitelné, jen chtít. Případně o to důrazněji chtít, aby to chtěli i ti, kdo o tom rozhodují.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele