Prezident republiky Petr Pavel by těžko mohl nepodepsat zákon o okleštěné valorizaci penzí, když to bylo právě kvůli němu schvalováno v nouzovém režimu až na poslední chvíli. Šlo přece o to, aby zákon přišel na řadu až po prezidentských volbách. Kdyby se přiškrcení důchodců projednávalo už na začátku prosince, ve stejné době, kdy se naopak rozhodovalo o prudkém zvýšení platů poslanců, lidé by se seběhli na Václaváku ještě před prezidentskými volbami, a ty by pak mohly dopadnout jinak. Jo, po volbách, to už je jiná. To si občané mohou běhat, jak je napadne. Kdo by se o to zajímal? Ostatně, mají na to svaté právo, i s rizikem, že si policie někoho vybere a dá mu přes hubu.

Když vláda Petru Pavlovi k prezidentství tak hezky dopomohla, tak zase generál jako ukázněný voják může zvážit jen elegantní přehlídkový manévr, nikoliv účinný bojový úder. Ostatně, proč by se nemohl obrátit na Ústavní soud, když jej vnímá jako vstřícnou instituci? Tak to aspoň vyhodnotil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský 16. února po hodinové návštěvě v sídle Pavlova přípravného týmu v Hrzánském paláci v Praze. Jasně prohlásil: „Naslouchali jsme si navzájem a jednoznačně jsme si rozuměli.“ (ZDE)

Retroaktivní zákon o okleštění valorizace, který byl přijat v bojovém duchu za použití nouzového stavu, jako kdyby se jednalo o urychlené dodání munice někde na předměstí Bachmutu, má proto u Ústavního soudu slušnou šanci. Může být užitečným testem loajality stávajících členů usnadňujícím pozdější obtížné personální rozhodování. Stačí, když soudci potvrdí, že vládní snaha o zabránění velké hospodářské škodě, spočívající ve výplatě zákonem stanovených důchodů, je kompatibilní s ústavním pořádkem ČR.

Prezident republiky svým podpisem vyjádřil, na čem má zájem, a teď už může jen pozorovat, jak se kdo snaží. Loajalita se vyplatí, Hrad bude mít letos na Ústavní soud extrémní vliv. Od května do listopadu má jmenovat hned sedm členů. Mohlo jich být většinových osm, ale jeden nastoupil už v únoru, když ho jmenoval dosluhující Miloš Zeman. Sám předseda Rychetský končí 6. srpna, a tak Ústavní soud bude potřebovat i nového předsedu. A tady je ústava velice vstřícná k prezidentu republiky. Je to plně v jeho rukou. (ZDE)

Kdyby dal Petr Pavel přednost tomu, že by jmenoval předsedou někoho ze stávajících členů Ústavního soudu, má k tomu úplně výlučnou pravomoc. Do toho mu nemůže nikdo mluvit. Stačilo by vybrat někoho, komu mandát nekončí. Sepíše lejstro, podepíše, a jsme z lesa venku. U těch s končícím mandátem je to trochu složitější, ale i tam máme situaci pod kontrolou. Zatímco v bankovní radě ČNB lze odsloužit jen dva šestileté termíny a je konec, u Ústavního soudu, kde platí desetileté funkční období, nic takového neexistuje. Soudci mohou být jmenováni znovu. Čeká je však podobná procedura jako u nových kandidátů, musí být znovu navrženi prezidentem republiky a znovu schváleni Senátem.

Pokud jde o Senát, jde vládě extrémně na ruku, měl by si nechat poradit. Ale nesmí se dráždit tím, že by tam někdo znovu prosazoval reprezentanty Zemanovy hrůzovlády. V tom si zas nechá poradit prezident Pavel. Rychetský o tom během svého setkání s generálem Pavlem jistě mluvil, byť novinářům pak řekl jen to, že by byl rád, kdyby možnost zopakovat mandát dostal některý z kolegů, kteří končí už na jaře.

Než však dojde na tyto horké personální otázky, musí se vyřešit ta patálie s důchody. Ústavní sudí nemůže říci, že se mu něco líbí, nebo nelíbí. Měl by argumentovat ústavou, ale ta nemůže řešit každý detail, a tak je tu i „materiální jádro“ ústavy čili nevyslovené základní hodnoty naší demokracie. Toto „materiální jádro“ bylo využito v argumentaci, kterou Rychetského Ústavní soud zrušil předčasné volby 2009, kdy to vypadalo na jasnou výhru sociální demokracie. Ono to na první pohled vypadá podobně – demokracie a sociální demokracie, ale úkolem ústavního soudce je dohlédnout dál než na první pohled. (ZDE)

O formální vyjádření „materiálního jádra“ se pokoušely autority v řadě zemí, včetně sousedního Německa. Názory jsou košaté, shoda není. Nelze dát ani na hospodské řeči, že „demokracie je, jen když vyhrajeme my“. Tajemné „materiální jádro“ sahá dál než neurčité tvrzení, že všechna moc pochází z lidu. Lid by dokázal zvolit i pěkné lumpy, jak ukazuje historie. Nevhodné je také žertování, že „všechna moc pochází z klidu (na práci)“. Máš moc, a klid není? Tak ho plácni.

Když to shrneme, Ústavní soud bude pod tlakem, aby okleštěnou valorizaci důchodů schválil, a v lidech bude kvasit přesvědčení, že s takovouhle demokracií ať jdou někam na hrnec. Avšak ve složitých případech nebývá ani hlas Ústavního soudu jednotný. Většina může být pro, ale neméně důležitý je hlas disentu, jak se říká těm, kdo s rozhodnutím nesouhlasí. Také oni vypracují často obsáhlé ústavně právní stanovisko. Je jich tam patnáct, nejsou všichni stejní. Můžeme se spolehnout, že mezi ústavními soudci jsou vzdělané a občansky zralé osobnosti, jejichž argumentace pomůže pochopit, na co by se občané měli zaměřit, aby zvýšili šance na úspěch.

Čeká nás tedy mimořádně zajímavá událost, která ukáže rozložení sil i možnosti argumentace. Občanský boj to může pozvednout na nový level, jak pokud jde o jeho odhodlání, tak i jeho zacílení. Někdy dokáže pomoci i ten, kdo škodí.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele