Šest důvodů, proč se afghánská vláda zcela zhroutila během odchodu aliančních vojsk USA a spojenců obsahuje nová oficiální zpráva úřadu amerického Zvláštního generálního inspektora pro rekonstrukci Afghánistánu (SIGAR). Věnuje se jí - jako jeden z mála - Adam Weinstein na vlivném nezávislém webu Responsible Statecraft. (ZDE)

Jak poznamenává, dnes už se Afghánistán zdá být tak vzdálenou minulostí, že skoro nikoho nezajímá. Nicméně zpráva identifikuje šest hlavních příčin kolapsu režimu, který Washington dvě desetiletí nákladně podporoval, a z toho by měla vyplynout zásadní ponaučení pro budoucnost americké zahraniční politiky. Podle zmíněné zprávy SIGAR lze příčiny pádu afghánské vlády redukovat na šest faktorů:

1. Kábul si neuvědomil, že USA skutečně odejdou;
2. postavení afghánské vlády bylo podkopáno rozhodnutím vyloučit ji z rozhovorů mezi USA a Tálibánem;
3. Kábul trval na tom, aby Tálibán byl začleněn do stávající republiky, spíše než aby vytvářel zcela nový model; ;
4. Tálibán nehodlal dělat kompromisy;
5. bývalý afghánský prezident Ašraf Ghaní "vládl prostřednictvím úzkého kruhu loajalistů" (čti: kývalů), což vládu destabilizovalo a
6. Kábul trpěl nadměrnou centralizací, korupcí a krizí legitimity.

Autor Adam Weinstein dává přednost tomu, aby svůj rozbor začal od konce. Má za to, že nesmyslná centralizace, korupce a chatrná legitimita, jež provázela afghánskou vládu, byla založena již na mezinárodní konferenci o Afghánistánu v Bonnu na konci roku 2001. Připomeňme, že na konferenci byli přítomni jak Američané a jimi vybraní afghánští vůdcové, tak země kolem konfliktu včetně Ruska, Íránu, Indie a Pákistánu. Tato konference vyloučila jakoukoliv účast Tálibánu a byla tak prvním krokem k vytvoření systému řízeného výlučně z Kábulu. A tento systém byl přímo ideální pro zkorumpované politické elity, konstatuje Weinstein.

Za ještě větší pošetilost pak Weinstein považuje aroganci Washingtonu, který si usmyslel, že bude prostředníkem mezi soupeřícími afghánskými skupinami, a že dokonce může vybrat vítěze, kteří „budou respektovat lidská práva, disent a pluralismus“. Dopadlo to přesně opačně. Vzniklo období legitimizovaného warlordismu a konsolidace moci a brutality silných mužů za podpory USA.

Afghánská vláda postrádala schopnost efektivně vládnout, a tak se soustředila na krátkodobé politické zisky a klientelismus. Americké ministerstvo zahraničí reagovalo na toto zjištění SIGAR věcnou poznámkou, že „to, zda země je v těchto oblastech (boj proti korupci, reprezentativní zastoupení atd.) úspěšná nebo ne záleží nakonec na jejím vlastním úsilí."

Pátou příčinu kolapsu afghánské vlády představuje podle SIGAR nepotistický prezident Ašraf Ghaní a jeho patolízalská kamarila. Washington má odpovědnost za povýšení Ghaního a nemůže tvrdit, že o jeho chybách nevěděl. Velvyslanec Michael McKinley, který sloužil v Afghánistánu v letech 2013-16 nejprve jako zástupce velvyslance a později jako velvyslanec, řekl SIGAR, že je jasné, že Ghani "žije v říši fantazie". McKinley popsal nízkou volební účast a podvodné volební praktiky jako "největší červenou signálku, že politický systém, který byl v Afghánistánu zaveden, nemá žádnou legitimitu". Ghaního poradce pro národní bezpečnost v době pádu vlády, Hamdullah Mohib, řekl SIGAR, že afghánská vláda až do posledního týdne před kolapsem se stále považovala za "dominantní stranu". To bylo zcela mimo realitu.

Jak třetí, tak čtvrtá příčina zhroucení okupačního režimu se týkala vlastních plánů Tálibánu, což bylo očividně mimo kontrolu Washingtonu. Ghaního nerealistické vnímání situace vedlo tohoto afghánského prezidenta k upřímné víře, že Tálibán přijme roli jednoho z mnoha politických aktérů v republice. Avšak hnutí Tálibán jasně pochopilo, že má vojensky převahu a těží ze silné soudržnosti, proto odmítlo kompromisy u jednacího stolu a tato rigidita mu prospěla na bojišti i při jednáních o odchodu Američanů v Dauhá. Jednoho dne by se však mohla ukázat jako zdroj jeho pádu, když pokračuje ve stejném stylu i po převzetí vládní moci.

Nakonec se dostáváme k příčinám číslo jedna a dvě, které jsou vzájemně propojeny a odhalují, jak v měsících před kolapsem narůstal nesoulad mezi zájmy Washingtonu a afghánské vlády. Primárním cílem Washingtonu bylo opustit Afghánistán, proto souhlasil s vyloučením afghánské vlády z rozhovorů mezi USA a Tálibánem. To podkopalo legitimitu vlády v očích Tálibánu i v očích afghánského lidu. Bývalý americký chargé d'affaires pro Afghánistán Hugo Llorens o tom pro SIGAR uvedl, že „samotné rozhovory s Talibánem bez účasti našich spojenců prokázaly tvrzení Talibánu: Afghánská vláda jsou vaše loutky, s těmi není třeba mluvit."

Krize legitimity Kábulu se připravovala roky. Vyloučení kábulské vlády z rozhovorů s Tálibánem bylo spíše poslední kapkou než hlavní příčinou tohoto deficitu legitimity, píše Weinstein. Washington jednoduše nepovažoval Ghaního administrativu za spolehlivého partnera. Ghaního administrativa však odmítla uvěřit, že Washington skutečně odejde. Protikladnost zpráv, které afghánští představitelé dostávali od různých zainteresovaných stran ve Washingtonu, je dobře zdokumentována. Také přítomnost amerických vojáků v zemi a obrovské výdaje, které na to byly vynaloženy, kultivovaly mezi afghánskými představiteli dojem, že jejich země je životně důležitá pro americké strategické zájmy.

Bude napsáno ještě mnoho pozdních úvah o tom, co by se dalo udělat jinak, ale kolaps nastal právě proto, že pozornost tomu, so se proměnilo v jeho příčiny, nepřišla včas. Tvůrci politik by udělali dobře, kdyby měli uvedené příčiny afghánského fiaska stále na paměti, uzavírá analýza na Responsible Statecraft. Souvislost s válkou na Ukrajině snad není třeba připomínat.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele