Nepříjemné zprávy hlásí Český statistický úřad, podle kterých průmyslová produkce v říjnu meziročně klesla, reálně (po odečtu inflace) o 1,7 %. Po další mírné statistické úpravě, která bere v úvahu také to, že letošní říjen byl o jeden pracovní den kratší, nám vyjde jen nepatrný růst průmyslové produkce o 0,8 %.

Ale je tu další negativní signál, stavebnictví klesá podstatně rychleji, meziročně reálně o 8,5 %. Najdeme v tom samozřejmě vliv pomalejšího čerpání evropských zdrojů, kterého jsme si povšimli i nad rostoucím přebytkem státního rozpočtu. Produkce inženýrského stavitelství meziročně spadla dokonce o pětinu.

Klesá také zahraniční obchod, a to už je u malé exportně orientované ekonomiky na pováženou. Když jej posuzujeme podle toho, kolik zboží přešlo jedním či druhým směrem přes české hranice bez ohledu na vlastníky, pak se vývoz v říjnu meziročně snížil o 6,5 % a dovoz dokonce o 7,8 %.

Mírný pokles zahraniční poptávky vidíme v celé Evropské unii. Do českých čísel pak promluvil zejména masivní pokles dovozu zemního plynu o 40 %, objemově (pokud zahrneme i klesající cenu, bylo to dokonce o 53 %). Něco z toho mohla způsobit narůstající energetická účinnost budov. Delší čas už běží bohulibé státní aktivity, jako jsou podpory typu Zelená úsporám, které jsou využívány hlavně na zateplování. Jenže hodně dodavatelských firem a vlastníků nemovitostí k tomu přistupuje dost amatérsky a neřeší taky ventilaci, takže pak se o to víc větrá, aby byt nezplesnivěl. Ale nějaký úsporný efekt tu bude.

V loňském roce spotřeba zemního plynu rostla, promítl se do toho průběh zimy, informuje Energetický regulační úřad. Přestože průměrná roční teplota roku 2015 byla v Česku o 1,9 °C vyšší než dlouhodobý teplotní průměr, v zimě bylo chladněji. A protože podíl spotřeby zemního plynu v topném období představoval 70 % souhrnné roční spotřeby, mělo to podstatný vliv na dovoz plynu. Na celkový účet za letošní zimou si tedy počkejme až do dubna. A taky na vývoj cen, které mohou být ovlivněny chováním ropné kartelu OPEC, pochopitelně také.

Nejvíc nás však pochopitelně zajímá vývoz českých aut, to nás živí. Proto je zvláště nepříjemné, že vývoz strojů a dopravních prostředků se meziročně snížil o 6,7 %. Znamená to nižší tržby skoro o 14 miliard korun (i když samotná auta ubrala jen 2,1 miliardy korun). Klesal také vývoz telekomunikačních zařízení (o 5,2 miliardy korun) a výpočetní techniky (o 3,8 miliardy korun), a míň se jich i dováželo. Celkový pokles českého dovozu a vývozu je trendový. Lépe to uvidíme v březnu, až budou známa čísla za celý letošní rok, protože konec roku bývá vždycky trochu slabší.

Kdybychom se drželi jenom zpravodajství o tom, jak firmy shánějí chybějící zaměstnance, měli bychom představu o bouřlivém hospodářském růstu. Oficiální statistika o průměrném evidenčním počtu zaměstnanců v podnicích s 50 a více zaměstnánci v průmyslu ukazuje, že v říjnu tam přibylo 2, 2 % osob na výplatní listině. Vzrostla i průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců v těchto středních a větších firmách o 2,8 % a dosáhla 29 132 Kč. Když odečteme nejvyšší platy manažerů, dostaneme se o nějaké 4 tisíce korun níže, kde bývá mzda střední, mediánová, lépe vypovídající o většině.

Avšak zatímco počet zaměstnanců roste, hodnota nových průmyslových zakázek v říjnu meziročně klesla o 1,6 %. Nové zakázky ze zahraničí stagnují, jsou někde na černé nule, zatímco tuzemské nové zakázky klesly o 4,8 %, hlásí ČSÚ.

Pokles zakázek vidíme také v klíčovém segmentu výroby motorových vozidel, přívěsů a návěsů, kde je poptávka menší o 1,7 %. A ve výrobě ostatních dopravních prostředků a zařízení, kde hledejme tramvaje, lokomotivy a letadla, je pokles skoro čtvrtinu. Zakázky ve výrobě strojů a zařízení nebo kovových konstrukcí a kovodělných výrobků naopak mírně rostou, což by znamenalo, že se trochu zlepšuje struktura naší dosti monokulturní ekonomiky.

S těmi auty to může být docela dramatické. Každý den se objevují zprávy, kdo všechno se chce vrhnout na nejrůznější systémy automobilů budoucnosti. Naposledy to byla společnost Uber, ona alternativní taxislužba kombinovaná se sociální sítí, která zároveň narušuje představu o zaměstnaneckém vztahu, protože nás obsluhují "dobrovolníci". Také ona se chce věnovat systémům pro auta bez řidiče.

Všechno směřuje k tomu, že soukromý automobil, náš plechový miláček, který stojí 95 % svého času nečinně před domem nebo v garáži, relativně brzy z větší části zmizí. Nejradikálnější předpovědi očekávají, že za 15 let jich bude tak desetina dnešního počtu. Nahradí je různé formy dopravních a služeb. Některé mohou být charakter veřejné dopravy. Lze si představit autonomní auta nebo mikrobusy, jezdící po trase, která vzniká na základě okamžité poptávky v internetovém internetovém zákaznickém systému. Nebo individuální auta, která přijedou, odvezou a znovu se vypraví za jinou prací - sama, bez řidiče.

Víme, že Volkswagen už se rozhodl skončit s dieselovými motory. Řada zemí uvažuje o datu zákazu výroby všech motorů s vnitřním spalováním. Stále se aktualizují předpovědi prodeje elektrických aut, ve kterých většina toho, co z auta známe, není, takže připomínají spíše pračku. Množí se představy o zapojení elektrických aut do vyrovnávání výkyvů energetického systému s obnovitelnými zdroji, což by mohlo dát další impulz rozvoji elektromobilů i větrníků a slunečníků. Ale možná vidíme jenom zlomek toho, co nás v nejbližších letech čeká.

Problém je, že kára se někam zběsile řítí, ale volant drží někdo jiný. Klíčový průmysl je v zahraničních rukou. Údaje o klesajícím objemu nových zakázek pro domácí výrobce jsou zároveň sdělením, že český vliv v tomto procesu vytrvale klesá. Tohle je obrovské riziko, ze kterého plyne jasné strategické zadání pro vedení země.

Zatím se pozornost soustřeďovala na nejrůznější podpůrné programy pro technologické firmy začínající od nuly nebo skoro od nuly (start-up), kterým je třeba pomoci v pronikání na globální trh. Také v Evropské unií se hledají nástroje, jak rozvinout rizikový kapitál pro obory a firmy, které stojí na začátku něčeho zásadně nového, co banky nedokážou úvěrovat. Jenže problém je podstatně širší a malý technologický start-up představuje jenom zlomek jeho řešení.

V zásadě se jedná o to, že standardní ekonomický přístup, který se orientuje na nabídkovou stranu ekonomiky - vymyslete to, vyrobte to, nabídněte to, a on už to někdo koupí, - může být chybný nebo jen doplňkový. Klíčový problém přece už řadu let představuje chybějící poptávka. Ale také podpora poptávky může být mimo, pokud se chápe jen jako injekce veřejných peněz do infrastrukturních investic nebo spotřeby, ať už klikou točí centrální banka nebo se nafukují dluhy ve státním rozpočtu. Co když tu popotávka je, ale jenom mlčí, protože jí chybí nástroje, jak se projevit?

Právě české domácí poptávce chybí nástroje k tomu, aby se zkoncentrovala tam, kde může přivést k životu nějaké reálné ekonomické aktivity. Stále se nikdo neujal myšlenky, kterou propaguje senátor František Čuba. Spočívá v tom, že základem kvetoucího hospodaření regionu mohou být lokální koncerny - pravděpodobně 1 - 3 v každém okrese, které kombinují výrobu v malém a středním měřítku s vysoce profesionálními službami zapojeným subjektům.

Základem může být využití zemědělské produkce pro místní výrobu potravin a zásobování energií. Tím se generují finanční zdroje, které neodplývají přes hypermarkety nebo přes velké energetické společnosti do zahraničních metropolí, ale umožňují investovat do další místních projektů.

Výhoda smluvního uspořádání do koncernu spočívá v tom, že uživí existenci společného centra, které obslouží veškerou administrativu, marketing, obsluhu zahraničního obchodu či platebních a dalších nezbytných služeb. Mohou si tak vybudovat i společné vývojové laboratoře nebo výzkum ve spolupráci s místními univerzitami. Tím se kombinuje obrovská pružnost a iniciativa malých tvořivých skupin a profesionálního zázemí, jakým disponují velké společnosti.

František Čuba se nepokouší vynalézt trakař. Tento model bychom ve světě našli, ale u nás by se možná budoval o to snadněji, že stále je tu k dispozici hodně nevyužitého základního vybavení po nesmyslném rozpadu zemědělských družstev a místního průmyslu. Všude je spousta starých průmyslových a hospodářských budov, kasáren a podobných staveb, které by k tomu mohly být využity.

Co však bylo klíčové pro tuto myšlenku: Jádrem projektu by byla velká prodejní centra, podobná těm dnešním, jen s jiným obsahem. Bylo by to místo, kde se místní výrobce a místní kupující dostanou do kontaktu. Tato tržiště by byla spojena se soustavným průzkumem trhu, který by v rámci onoho koncernu poskytoval informace o vývoji poptávky a poradenství při vývoji nových produktů. Tady by se také odehrávala kordinace nákupu vstupů a a prodeje produktů, aby zmizela nevýhoda odíraných trpaslíků.

Základem lokální ekonomiky je družstevní sektor. Není to český nápad, je to světový standard. Upozorňují na to OECD, Evropský parlament, najdeme to v nejrůznějších studiích velkých univerzit. Když se zkombinuje s dalšími formami zaměstnanecké spoluúčasti, vzniká struktura, ve které jsou lidé připraveni k dohodě. Rizika i příležitosti vnímají společně, jsou ochotni se přizpůsobit. Proto - jak statistiky potvrzují - jsou ve svém souhrnu často výkonnější a odolnější vůči vnějším šokům než nadnárodní společnosti.

První reakce na zneklidňující čísla české ekonomiky, podle kterých exportní poptávka skutečně není nekonečná, by nás měla vnést k zamyšlení, jestli není čas udělat taky něco pro lidi, co jsou tady doma.

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.