Průmysl začíná váznout. Ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostl o jediné procento, zatímco celý český hrubý domácí produkt je vyšší o 2,4 procenta. Celkovému růstu nejvíc pomohl obchod, doprava, ubytování a pohostinství (čínští turisti) a odvětví informačních a komunikačních činností (reklama). Výroba aut ještě trochu jde, byť otázka je, jak dlouho. Třeba německý Daimler ohlásil propouštění 10 tisíc pracovníků a další německé automobilky budou propouštět také. I v českém průmyslu už je někde útlum. Podle zprávy ČSÚ pokračoval ve výrobě elektronických a optických přístrojů (kde bychom se naopak rádi probili do první ligy).

Na straně poptávky to zachraňovaly domácnosti zhruba stejnou měrou jako export, zatímco investiční výdaje zaznamenaly mírný pokles. Výdaje domácností rostly stejně rychle jako celý HDP o 2,3 procenta ročně. To je signál do vánoc – hlavně neochabnout, jinak je celá česká statistická sláva v čudu. (ZDE)

Analytici na portálu Patria to doplňují dalšími mrzutostmi. Slabší hospodářský růst se promítl do nižšího výběru DPH, proto schodek státního rozpočtu už v listopadu dosáhl hodnoty 39 miliard korun, kterou měl mít až za měsíc. A jedno z populárních měřidel konjunktury, index nákupních manažerů PMI, ukazuje nejnižší hodnotu za čtyři měsíce. Jeho hodnotu 43,5 bodu musíme odečíst od neutrální padesátky. Je to rozdíl odpovědí, že to bude príma (čísla nahoru) a že to půjde do kopru (čísla dolů). (ZDE)

S HDP ČR to tedy začíná být nahnuté. Co to může znamenat pro občany ČR? Zatím je to dobré. Podobný index jako je PMI sleduje i životní situaci občanů v odpovědi na otázku, jak jste v těchto dnech spokojeni se svým životem? Podle listopadového sdělení Eurostatu je to o trochu lepší (7,3 bodů) než před pěti lety (7,0 bodů).

Samotné Česko patří k nejšťastnějším, život se u nás zlepšil o půl bodu z desetistupňové škály. Bodejť ne, když tu byly jedny z nejvyšších přírůstků příjmů (0,7 bodu). Taky mezilidské vztahy (aspoň těch dotázaných) jsou u nás slušné (8,3). Shrnuto a podtrženo, v EU jsme nadprůměrně šťastni.

A teď pár vlídných slov o HDP. Jedná se o takový výpočet výkonu národního hospodářství, který vychází z toku libovolné produkce, nikoliv vzniku něčeho užitečného. Sleduje jen to, co vzniká a lze prodat, a je mu jedno, jestli už to máme. Stejně tak je HDP jedno, jestli to pomáhá, nebo škodí.

Epidemie, která kosí obyvatelstvo, přispívá do HDP zvýšenými výdaji na zdravotnictví a léky. Pro HDP jsou nemocní a hypochondři v lékárnách lepší než zdraví lidé a ti, kdo drobné nachlazení řeší čajem z vlastního nasušeného lipového květu.

Zemětřesení, které srovná město se zemí, zvyšuje HDP o práce obnovy. Války jsou pro HDP skvělé, nabízejí odbyt rakví, zbraní a munice. K tomu ještě zoufalí lidé pracují ve zbrojovkách i v noci, takže očima HDP jsme na tom dvakrát líp.

HDP nezapočítává domácí práci. Kdyby si každá domácnost nechala vyprat prádlo u sousedů a zaplatila za to, pak budou mít všichni prádlo stejně čisté jako dřív, a budou mít i stejně peněz, protože co za praní vydali, to z druhé strany dostali, ale HDP bude vyšší.

HDP zahrnuje obrovské skryté dotace fosilních paliv v energetice a dopravě. Potom, co se prodá uhlí a energie, musíme ještě zachraňovat astmatické děti, které musely dýchat jedovaté emise nebo se narodily matkám promořeným jedy. Obojí pomáhá růstu HDP. Avšak toto slepé číslo nevidí, že zisk z prodeje fosilních paliv jde uhlobaronům, zatímco náklady na léčbu a další škody platíme všichni z daní a pojistného na zvýšené náklady veřejného zdravotnictví. Ti postižení si samozřejmě ještě připlatí za léky a náklady péče o maroda doma.

Těmto nezapočteným škodám ekonomové říkají externality. To, že je doly a elektrárny neplatí, ale zaplatí je za ně postižení občané, to je vlastně skrytá dotace fosilních paliv. Je to rozdíl mezi tím, kolik by to stálo, kdyby měli hradit úplné náklady fosilní energie, včetně léčení, pohřebného a znehodnocení krajiny. Občas se nějaká mezinárodní instituce pokusí o odhady těchto skrytých dotací fosilních paliv na globální úrovni, jako například Mezinárodní energetická agentura, a dochází k obrovským číslům na úrovni půl bilionu dolarů ročně. Existují i česká čísla. Potvrzují, že skryté dotace fosilních paliv jsou zhruba pětkrát vyšší než dotace obnovitelných zdrojů.

Dá se proti tomu namítat, že to jsou jen odhady. Avšak skutečnost, že neumíme nějaký škodlivý jev přesně ocenit a vyjadřujeme jej číslem, které je špatné, neúplné nebo zavádějící, rozhodně neznamená, že onen jev neškodí. Proto pokles HDP – jednoho takového typicky špatného a zavádějícího čísla – může ve skutečnosti znamenat zlepšení. Přinese je změna priorit, třeba ve prospěch zdraví, štěstí a životního prostředí, a ty pak můžeme jinak i měřit.

HDP může velmi překážet zavádění cirkulární ekonomiky, kdy se odpady mění ve zdroje. Potřebujete méně dolů a zpracování základních materiálů? Méně růstu? Zachránilo by nás, kdybychom ty odpady měnili na zdroje stejně draho jako když je dobýváme ze země a dovážíme přes půl planety. To jistě někdo zvládne, ale do té doby si na to musíme počkat.

Nebo že bychom si raději přestali všímat HDP a začínali se více zajímat o to, co skutečně přispívá žádoucímu cíli a co mu škodí? Tím bychom ale zkomplikovali život politikům, protože větší a menší číslo rozezná skoro každý, ale s vyhodnocením užitečnosti pro lidi a jejich životní prostředí už mohou mít někdy problém.

Šetrný občan, který nakupuje jen opravitelné věci s dlouhou životností, ten HDP vyloženě škodí. Zato blázen, který kupuje nesmysly a rychle je pak zahodí, aby vyhodil peníze za jiné, to je náš člověk, ten dělá číslům radost! Je součástí ekonomického ráje, ve kterém HDP roste, píše se o tom v titulcích, provázejí to široké úsměvy celebrit a potvrzují, že to jsme chtěli.

Proč si lámat hlavu s tím, že zdravá půda, odnášená z obrovitých polí každým větším deštěm, by mohla za 60 let celosvětově úplně zmizet. U nás možná ještě dřív. Kdybychom se však pustili do ochranných opatření, které by měly přednost před ziskem, zvedne to náklady, sníží konkurenceschopnost, a pozor – ohrozí HDP.

Také mizející voda z krajiny by si zasloužila jinou pozornost než výstavbu nových přehrad, které vodu zadrží nahoře, takže na dolním toku jí bude o to míň. Proč si s tím lámat hlavu? Tisíce míchaček betonu přidají svatému číslu HDP víc než pohublí rolníci z vyschlých polí.

Velké stavby vůbec jsou pro HDP úplné vánoce. Třeba takový průplav mezi Dunajem a Labem, který by přeměnil Prahu na přístav sedmi moří, je tak nádherně drahý, že jeho výstavba by přidávala HDP jeden celý procentní bod ročně.

To, že tam nakonec nebude voda, nevadí, na těžších místech můžeme lodě přenášet. Nebo vodu vozit v lahvích. Když se lahve vyprázdní, zvedne se hladina a z prázdných petek se nadělají vory, které zmenší ponor.

Kdyby i ty petky uvázly, lze využít toho, že průplav bude obklopen kapacitními hostinci napojenými online na měřící plováky u břehů. Ve chvíli poklesu vyhlásí signál pro jednotky pivní hotovosti. Speciálně vycvičení muži všeho nechají, utíkají do hospody a po krátké rozcvičce čtyřmi pěti pivy běží ke břehům s uvázlými plavidly. Pak už stačí jen chvíle soustředění a loď vyráží vstříc dalším dobrodružstvím jako legendární Kon-Tiki.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele