A je to venku. Nejbohatší američtí miliardáři, včetně toho úplně největšího Jeffa Bezose, šéfa Amazonu, vydělali za posledních pět let 401 miliardu dolarů, ale na daních zaplatili jen 13,1 miliardy. To jsou hodně skromná 3 procenta. Víme to ze serveru ProPublica, který má data z daňových archívů za posledních 15 let, takže další překvapení mohou být na cestě. Jak se k tomu v ProPublica dostali, to odmítli zveřejnit. Americké úřady to vyšetřují. Koukat cizím lidem do karet, zvláště když fixlují, není hezké. Ale za zavřenými dveřmi v Bílém domě si nejspíše rozdávají radostné dlaňovky, jak to vyšlo, když se hledá podpora Kongresu pro vyšší progresívní sazby a důraznější výběr daní právě od této kategorie plátců.

Už jsme psali o tom, že americký prezident Joe Biden veze do Londýna na schůzku G7 (a pak do Bruselu pro NATO a EU) návrh minimální globální daně a rozdělování podílu z toho, co největší americké společnosti vydělávají tam, odkud pocházejí jejich tržby. Pokud jde o to příští rozdělování, nejsou to závratná čísla. Minulý pátek je probírali ministři financí skupiny G7, a tak víme, že se na to má vyčlenit jen 20 procent celkové daňové povinnosti. A dělit se budou jen ty z největších světových společností (jejichž seznam má být teprve sestaven), které dosáhnou ziskové marže nad 10 procent.

Když se tedy sejde bezpočet zájemců o výnosy internetového prodejce, který operuje prakticky všude, na toho největšího ani nemůže vyjít víc než nějaká dvě, tři procenta. Ovšem tam, kde mají daňové sídlo, tam budou muset odevzdat ty zbylé čtyři pětiny daňové povinnosti. A pokud bude ve všech zemích platit aspoň minimální globální sazba 15 procent, na které se pravděpodobně dohodneme, nemá smysl prchat z Ameriky. Přišli by o peníze všude.

Biden tedy veze do Evropy pytlík drobečků, ale pořád líp než drátem do oka. Ke všemu ani on neví, jestli zrovna tudy dosáhne i na ten Amazon, protože loňská marže této největší světové společnosti prý činila kolem 7 procent. Z pohledu dosavadní představy o globální dělbě zisku v místě působnosti by tedy zůstala pod čarou. Jinou věcí je, že nahlédnutí do archivu, do kterého se naboural server ProPublico (nebo kdo mu k tomu pomohl), může ukázat příjmy Amazonu v jiném světle. Ale moc bych na to nespoléhal, výhodou retailových obrů je objem tržeb, který umožňuje bohaté objemy zisku i při minimální marži. Možná proto by bylo lepší jít spíš po těch prachách než po nějakých poměrových ukazatelích, jimiž lze finanční úřad poměrně snadno ošálit.

Na druhou stranu, i v jiných zemích mají velké společnosti, které měly tendenci utíkat do daňových rájů. Globální minimální daň by umožnila, aby se s nimi vlády domluvily po dobrém. Globální daň přitom nemusí být dohodnuta úplně globálně, stačí, když na to přistoupí ony největší trhy, tedy řekněme G7 a EU, které už se zdají být rozhodnuté. Musí se však dohodnout i na tom, že když někdo – třeba z Karibiku nebo jiného ráje se slepými bankami kolem dokonalých pláží – dohodu odmítne, bude drsně proclen, aby se mu to nevyplatilo. Tak to doporučuje neúnavný daňový reformátor Gabriel Zucman z Kalifornské univerzity v Berkeley, a máme signály, že jeho myšlenky pronikají i k nám.