Odbory ve slovenském Volkswagenu vybojovaly výrazně vyšší mzdy, než navrhovalo vedení bratislavského podniku. Výsledek je blízko původnímu požadavku zástupců zaměstnanců, aby se mzdy zvedly o 16 procent, tedy skoro dvakrát více, než bylo původně navrženo (o 9 procent). Zvrat nastal až po ostré stávce v provozech luxusních SUV. Jednání nakonec dospělo ke kompromisnímu zvýšení mezd o 14,12 procenta, a to postupně do listopadu příštího roku. K tomu si ale mohou zaměstnanci přičíst ještě jednorázový příspěvek 500 euro, zrušení bezplatnosti prvních tří dnů nemoci (zatím dostanou aspoň hubených 40 procent mzdy) a den dovolené navíc.

Ve stejné době bylo českým zaměstnancům Škoda Auto navrženo zmrazení mzdy v rámci mobilizace zdrojů pro digitalizaci automobilového průmyslu, jak informuje předseda odborů KOVO a předseda Podnikové rady mladobleslavské automobilky Jaroslav Povšík. „To jsem jednoznačně odmítl,“ uvedl v tiskové zprávě odborového svazu. „Naopak, hodláme příští rok vyjednat vyšší mzdy. Musíme být těmi, kdo hlasitě řeknou, že nejsme montovna, máme vysokou přidanou hodnotu.“

Také české odbory tedy zvedají hlavu. Když jsem pořizoval rozhovor s předsedou ČMKOS Josefem Středulou, který právě vychází v Literárních novinách, upozornil na jednu důležitou podmínku úspěchu:

„Potřebujeme větší národní sebevědomí, a za část z toho jsou rozhodně odpovědni politici, to si nemohou odpárat. Já jako zástupce zaměstnanců dávám najevo, že my to sebevědomí rozhodně máme. Teď byla stávka ve společnosti Mitas, která od loňska patří švédské firmě Trelleborg. Zaměstnancům nechtěli přidat. Najednou přijela delegace ze Švédska, a samozřejmě přišli s tím, že zaměstnancům zvýší mzdy asi o 24 procent. Vystávkovali si tak velice slušný přídavek, a je to zcela namístě. Taky jsem panu švédskému premiéru na jeho twitterový účet napsal, proč k nám exportují sociální dumping? Mzdy, za které tu v Mitasu dělali, byly nedůstojné.“

Pokud jde o slovenské zaměstnance VW, z hlediska domácího pracovního trhu dosáhli jistě významného úspěchu, protože už teď mají podle ČT v průměru 1800 euro měsíčně, to je asi 47 160 korun (a to je statistika, která nezapočítává vysoké mzdy managementu). Jenže vhodnější je srovnání s Německem.

Laťka je vysoko. Podle zpravodajství německého hospodářského deníku Handelsblatt (který byl mým partnerem v letech, kdy jsem pracoval v Ekonomu) jsou průměrné mzdy v automobilových městech Wolfsburg (VW) a Ingolstadt (Audi) nejvyšší v Německu. Mediánové mzdy tam činily 4610 a 4900 euro a byly tak o polovinu vyšší, než je celoněmecký medián 3000 euro, jak ho vypočítává ministerstvo sociálních věcí. Slovenští zaměstnanci VW jsou pak někde na 40 procentech Wolfsburgu, nebo spíš níže, protože redukovaný průměr (ze všech mezd bez managementu) porovnáváme s mediánem (střední mzda, polovina má víc, polovina míň). V českých statistikách průměrná mzda přesahuje mzdy 66 procent započítaných osob (ale to zahrnuje i management).

Při porovnávání mezd venku a u nás se obyčejně argumentuje rozdíly v produktivitě práce, ale to je křeč, která může zapůsobit jen na úplné ignoranty. Jestliže se auto vyrobí v Bratislavě nebo Mladé Boleslavi na zhruba stejné lince jako ve Wolfsburgu a sjede z pásu za srovnatelnou dobu a ve srovnatelné kvalitě, pak se ty rozdíly v produktivitě hledají opravdu špatně. Musí se vyrobit pomocí triků s fakturami a účetnictvím. Je to příležitost k vykreslení elegantního logického kruhu – lidem se zaplatí míň, a tím vznikne nižší cena, ze které se vypočte nižší produktivita. A je to.

Je přitom snadné zaplatit lidem míň, protože hotový produkt prodává někdo jiný, my jsme jen subdodavatelé. Upozorňuje na to i volební program ČSSD, byť dost nejasně:

„České mzdy zůstávají nízké zejména kvůli nedostatečně vysoké přidané hodnotě firem působících převážně jako subdodavatelé velkých firem. To vede k nízkým mzdám i u zahraničních firem s vysokou přidanou hodnotou. Ty totiž upravují své mzdy podle naší celkové hladiny, protože konkurují

místním levným firmám na stejném pracovním trhu. Právě tím dochází k vysokému odlivu zisku z výrobních podniků do zahraničí.“

Zkusím to přeložit do češtiny: Nedostatečně vysokou přidanou hodnotou se myslí její účetní vyjádření dané podřízeným postavením subdodavatele. Nepomůže vám, že děláte pro zahraniční firmu s vysokou přidanou hodnotou a dodáváte na její úrovni. Mzdy se určují podle toho, co se platí u nás, ne podle toho, co se platí u nich. Nicméně zmíněný text správně poukazuje na to, že na nízkých českých a slovenských mzdách zahraniční firmy extrémně vydělávají.

Přejme Slovákům jejich úspěch, nepochybně není poslední. Automobilům se v tomto roce překvapivě daří, přestože houstne zpravodajství o tom, že zásadní změna v oboru, přechod na elektromobily, dokonce samořiditelné (což urychlí i zájem o sdílení aut) je mnohem rychlejší, než si kdo myslel. Je to patrné i z toho, že všechny velké automobilky dávají veškeré peníze na výzkum a vývoj do elektromobility a digitalizace.

Vzhledem k tomu, že ČR a Slovensko jsou státy s největší koncentrací automobilového průmyslu na světě, je tam obrovské riziko. Jen samotná digitalizace podle dnešních představ zruší asi 50 procent pracovních míst. Nebude to ze dne na den, ale čekejme stejnou změnu, jako když Baťa vytlačil drobné ševce nebo když bankomaty na kdejaké zdi likvidují místa pokladních za šaltrem v bance.

Volební program ČSSD reaguje i na tuto vyhlídku, byt trochu jinak, než bych čekal:

„V digitalizaci vidíme šanci pro rozvoj českého průmyslu, zejména v klíčových a dlouhodobě velmi úspěšných oblastech automobilového průmyslu, elektrotechniky a strojírenství. Chceme poskytnout největší možnou podporu našemu automobilovému průmyslu, na který jsme právem hrdí. Úspěšná modernizace nás může přiblížit lídrům v současných trendech – elektromobilech, digitálně řízených a úsporných vozidlech nové generace.“

Podpora modernizace automobilového průmyslu je hezká, ale chybí mi tu zmínka o riziku jeho současné koncentrace a o potřebě diverzifikace. Ale třeba se to rozumí samo sebou.

Samotný automobilový průmysl v každém případě čekají krušné časy. Pokud se to nepovede, lidé přijdou o práci a akcionáři o peníze. Situace VW je o to obtížnější, že se pořád nemůže vymotat se skandálu s podfuky při testování nových dieselových motorů a není vyloučeno, že po amerických spotřebitelích, kterým už slíbil odškodné, mu pustí žilou i ti evropští. Ale je to firma silná se skvělými inženýry, a když budou mít v čele někoho zodpovědného, nepochybují, že krizi zvládnou.

Pro nás je důležité, že ve VW i Škodě Auto jsou si tohoto zlomového období vědomi a pustili se do důrazného strategického plánování. Zpracovává se výhled na deset let dopředu. Od Povšíka se dozvídáme, že první pokus přenést část nákladů na zaměstnance byl odmítnut, ale to neznamená, že dohoda není možná.

Vím jen to, co je v oficiální zprávě staré zhruba týden. Uvádí, že v novém centru DigiLab, kde firma vyvíjí inovace směrem ke konektivitě a digitalizaci, se uskutečnilo zasedání představenstva koncernu Volkwagen s dozorčí radou společnosti ŠKODA. Probíral se vznikající „dekádní pakt“, tedy plány a závazky sociálních partnerů, pokrývající příštích deset let. Co se bude vyrábět, kde, s kým, za jakých podmínek. Jeho základním pilířem je e-mobilita, konektivita a produkty - jak modely, tak komponenty.

Odbory KOVO už zahájily práci na paktu pro zajištění budoucnosti, zaměstnanosti a vytížení závodů ŠKODA, informuje Povšík: „Obdobný pakt byl loni podepsán v Německu, kde zajišťuje tamním továrnám přidělování nových modelů do výroby a tím zachování pracovních míst. Odbory KOVO pracují na poněkud upravené formě dohody, která by byla takzvaně dekádní, na 10 let.
Jde o velmi zásadní dokument, který je nezbytné připravit, aby i do budoucna v časech, které mohou být turbulentní, nepřišli zaměstnanci firmy o zaměstnání.“

Turbulence v předu? Klid! Odvahu! A sebevědomí!

Zbyněk Fiala