Poslední jednání odcházející sněmovny jen vzácně přineslo bilanci toho, co se vlastně stalo a kdo za to může. Většinou to ústilo do vyrovnávání účtů mezi jednotlivými pravicovými stranami, které se prostřednictvím televizní obrazovky začaly prát o voliče. Psychiatr Pavel Bém se loučil s politickou kariérou v estrádním stylu, ale přitom jasně vyložil krédo ODS: Smyslem politické moci je politická moc, a kdo se jí vzdává, ten páchá politickou sebevraždu.

Nejlepší nápad měl jako vždy Miroslav Kalousek, když vyzval, abychom volby pojali jako boj za obnovu demokracie (jenom nechápu, proč předtím věnoval tolik energie pokusům o obnovu feudalismu). Kalousek zaperlil také ve sporu s bývalým šéfem poslaneckého klubu ODS Zbyňkem Stanjurou, když na jeho posmutnělé výzvy, zda přecejen nezkusit splácat ještě nějakou tu pravicovou většinu, poznamenal: „Není možné prodlužovat politickou krizi čekáním na to, kteří dva jiní prodají příští zápas.“

Do posledního boje za demokracii se vydala i posmutnělá Miroslava Němcová. Důvody, proč se pravicová vláda zřítila, se nezabývala. Někde našla svůj notýsek s nejdůležitějšími výrazy pro život v politice, a tak ve svém projevu připomněla únor, srpnovou okupaci a listopad, a pak postavila parlamentarismus, občany a voliče do protikladu k vyhlídce „levicové komunisticko-socialistické ústavní většiny“.

Demokracie v jejím pojetí, to je demokracie jako řemen. Když bilancovala práci končící sněmovny, nikterak si nelámala hlavu s poměry, které vládnou mezi jednotlivými názorovými proudy ve společnosti: „Určitě někdo bude dávat plusová znaménka například tomu, že došlo po letech diskusí k vyrovnání státu s církvemi, někdo to bude vidět jako největšího strašáka současné doby.“ Čtu to jako sdělení, že tu máme poměr „někdo“ proti „někdo“, což dává skóre jedna - jedna. A vzpomeneme-li si na historické poučení, že „není sto jako sto“, pak není ani jedna jako jedna, je jenom jedno „jedna“, takže jsme to vlastně zvládli „za jedna“. Ale nekřivděme Němcové, zrnko realismu tam bylo, když uznala, že „moje politická strana ODS není ve výhodné pozici“.

Mnohý pysk se třepil slovem „svoboda“. Svobody jsou různé. Občas se mísí a jdou třeba i proti sobě. Například v médiích máme svobodu slova a svobodu podnikání. Která je silnější? Až do vzniku internetu potřeboval člověk, který chtěl oslovit veřejnost, buď klidný kout v parku a bedničku od mýdla (ale pak měl jen velice omezený počet posluchačů), nebo redakci deníku a rotačky chrlící statisíce výtisků či televizní studia s miliardovými rozpočty.