Konferenci pořádala iniciativa ProAlt společně s předsedou Senátu Milanem Štěchem (ČSSD), proto se také konala v hlavním sále naší druhé parlamentní komory. Ale zmrazila to věta, se kterou Drábek mávl rukou nad tím, jak se všechno kromě exportu hroutí: „Domácí poptávka není výrazně určujícím faktorem pro rozvoj české ekonomiky.“ To už mohl říci rovnou – čeští občané, takhle republika tu není pro vás.

Hospodářská situace ČR a její výhled se jmenovala konference, která měla umožnit výměnu názorů levicové i pravicové orientace. Byli tam zástupci iniciativ Ilona Švihlíková z AZ a Jiří Šteg z ProAltu. Jan Mládek vystupoval za Fontes Rerum (ale to nemění nic na jeho pozici stínového ministra financí ČSSD). Centrální bankéř, guvernér ČNB Miroslav Singer měl protějšek v investičním bankéři Ondřeji Jonášovi. Experty reprezentoval také Jaroslav Vostatek, známý svou kritikou české „penzijní anomálie“.

Ale mohli jsme se na tuto příležitost dívat i jinak. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek oslovoval publikum, ve kterém jsme viděli představitele odborů, jak osoby z ČMKOS, tak třeba předsedu ASO Bohumíra Dufka a další. A v panelu vystupoval viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar, tedy zástupce zaměstnavatelů. Po zhrouceném tripartitním jednání v březnu to mohla být neformální příležitost k výměně názorů mezi sociálními partnery.

Na prahu nejistoty

Taková debata o variantách hospodářské politiky a scénářů dalšího vývoje je zvláště důležitá v nejistých dobách, tedy právě teď. Zatímco v Senátu jednala tato pestrá konference, ve stejné době grémium koaličních Věcí veřejných dávalo ultimátum premiéru Petru Nečasovi, že vystoupí z vlády. A Petr Nečas se nemohl veverkám věnovat, protože musel ve Strakovce vysvětlovat německé kancléřce Angele Merkelové, že jí bude i nadále soustavně okopávat kotníky, aby spasil nás, Německo, Evropu i zbytek světa. A nezapomeňme, že lidé, kterým ministr Drábek hleděl v Senátu do očí, byli signatáři výzvy Stop vládě! Dosud největší společná akce všech protestních proudů má vyvrcholit 21. dubna na Václavském náměstí.

Základními východisky potřebné debaty jsou stále divočejší škrty vlády, která chce během tří let snížit schodky o 150 miliard korun. Proti tomu je naléhavé doporučení ČMKOS, aby vláda přibrzdila a zastavila snižování schodku na úrovni 120 miliard korun, protože se hroutí domácí poptávka.

„To je špatná cesta, už kvůli malému významu domácí poptávky,“ řekl na to Drábek. „Domácí poptávka není výrazně určujícím faktorem pro rozvoj české ekonomiky.“ Jako by řekl – čeští občané, takhle republika tu není pro vás.

Máme se dobře

Ministr Jaromír Drábek řekl i spoustu dalších pozoruhodností.

„Česká ekonomika stagnuje, není v tom ojedinělá v evropském prostoru.“ Ale co Německo, které má nejnižší míru nezaměstnanosti od sjednocení??

„Jsme země s téměř nejnižší mírou ohrožení chudobou - zejména se to týká seniorů, kde je ohroženo jen 9 procent, to je nejnižší číslo v Evropě.“ Jenže v pásmu s příjmy jen pět procent nad hladinou chudoby je skoro třetina populace.

„V ČR je vysoce nastavená laťka sociálního systému.“

Drábek nakonec lidi povzbudil, aby důrazněji dupali po těch pod sebou: „Musíme zvýšit cílenost i spravedlnost sociálního systému - nejde jen o fiskální vyjádření, ale o skutečnou solidaritu. V Ústeckém kraji je zneužívání dávek - podle veřejného mínění - druhým největším problémem, po nezaměstnanosti.“

Pobavil, poseděl, odešel.

Problém zůstává – mělo by se snižování rozpočtového schodku přibrzdit?

Proč přibrzdit?

Analýza ČMKOS, která na začátku března reagovala na první návrh z porady ekonomických ministrů, vycházela z vládního záměru výrazně snižovat rozpočtový schodek o 30 miliard korun ročně. Přitom vláda původně předpokládala přírůstek HDP o 100 miliard korun ročně, z čehož mělo být zhruba 30 miliard korun výnosu pro stát.

Jenže na růst HDP můžeme zapomenout, v letošním roce bude ekonomika stagnovat. Nižší než předpokládaný ekonomický růst způsobí výpadek příjmů státního rozpočtu o 23 miliard korun – ty vyškrabuje ministr financí Miroslav Kalousek (TOP) tupými škrty už teď.

A vedle toho se někde muselo vyškrtat také na snížení rozpočtového schodku na 105 miliard korun z loňských 142 miliard korun. To máme dalších 37 miliard korun, které už jsou v rozpočtu zakomponovány, ale musí se to ještě provést – lidi se musí vyhodit, školy zrušit, investice zastavit.

Dohromady to tedy má být letos o 60 miliard korun horší než v loňském roce.

A v příštím roce chce vláda ještě přitvrdit. Chce spustit důchodovou reformu, což znamená, že se zříká příjmů dalších desítek miliard korun, které zamíří do soukromých penzijních fondů. Kdyby se důchodové reformy zúčastnila polovina současných pojištěnců v odpovídajícím věkovém pásmu, bude ročně chybět 20 miliard korun. Když se jich zapojí víc, může chybět třeba i 30 miliard, vypočítává analýza ČMKOS.

Rizika!!

Vznikají tak obrovská rizika. Odbory varují, že „úsilí o mimořádně rychlé snížení schodku v kombinaci s důchodovou reformou může vést k podstatné redukci vnitřní poptávkyinvestičního charakteru. Již dnes je tento pokles patrný ve stavebnictví a postupně se přelije i do dalších sektorů ekonomiky.“

Pokles ekonomiky pak znovu prohloubí schodek veřejných financí.

Avšak toto riziko je o to větší, že kroky vlády jsou nekoncepční a bezvýchodné, ukazují, že vláda si prostě neví rady. K existující krizi přidává problémy z vlastní dílny. Typické je zvýšení DPH, jehož výnos částečně spotřebuje zdravotnictví, kterému to zdraží vstupy. Vláda to možná zkusí kompenzovat zvýšením spoluúčasti pacientů – ale ti pak musí omezit spotřebitelskou poptávku, takže problém se opět jen přelije jinam.

Objeví se další deficit – a znovu se zvýší škrty?

Odbory proto navrhly zastavení snižování deficitu na úrovni kolem 120 miliard korun ročně – než se ekonomika vzpamatuje. Argumentuje příkladem americké ekonomiky, ale podobnou cestou se vydávají i vyspělé země EU, protože se chtějí vyhnout daleko hlubší krizi svých ekonomik.

Řeckou cestou?

Opačný přístup ukazuje řecký příklad:

„Úskalí cesty trvalého snižování deficitů a ekonomické stagnaci snad nejlépe dokumentuje vývoj v řecké ekonomice. Nejde o velikost dluhů, ale o způsob, jak se těmito dluhy až dosud tato ekonomika vypořádává – pod tlakem mezinárodních kruhů.

Řecká ekonomika přijala v uplynulých dvou letech řadu tzv. úsporných programů rozsáhlých rozpočtových škrtů. Výsledkem je dlouhodobý hospodářský pokles, který se zatím stále zrychluje. Čím větší úspory jsou provedeny, tím je pokles ekonomiky výraznější. Oproti roku 2008 již řecká ekonomika ztratila minimálně 12 % HDP - a přesto není schopna pokles zastavit. Současně tam prudce narostla nezaměstnanost – až na 20 %. Neexistují žádné známky toho, že by se hospodářská situace začala zlepšovat,“ píše se v analýze ČMKOS ze začátku března, která zároveň připomíná, že nás ke snižování schodků nikdo nenutí – „s výjimkou několika českých politiků“.

Co udělat

Odbory současně doporučují odložit důchodovou reformu na pozdější dobu, zavedení registračních pokladen, zvýšení daně z příjmů organizací o jeden procentní bod, rozšíření daňového základu, důslednější vybírání daní, zrušení možnosti nakupovat auta bez DPH, zavedení majetkových daní, což jsou opatření, která mohou vynést minimálně 50 miliard korun ročně.

Zpátky na konferenci

Jiří Bis (ČSSD) ze senátního hospodářského výboru připomněl, že růst HDP Česka je nejmenší z okolních zemí. Všechny reformy snižují domácí spotřebu. Zvýšit rozpočtové příjmy lze i lepší administrací evropských fondů. Zvýšení hospodářského růstu by zrychlilo odstraňování deficitů, ale na to vláda rezignovala. Snižování mezd představuje primitivní cestu ke konkurenceschopnosti. Když dokáže Německo dosahovat konkurenceschopnosti se svými mzdovými náklady, není důvod, proč bychom o to neměli usilovat také. To, co nám brání, je „fanatická ideologie, která se zdá být o 180 stupňů ideologie komunismu“.

Guvernér ČNB Mirosalv Singer řekl, že Německu se daří historicky velmi dobře (protože se mu dařilo velmi špatně v minulé dekádě). Ukazuje to na nesourodost eurozóny. Rozdíl mezi úrokovými sazbami jádrových zemí a periferie, které by odpovídal jejich situaci, by mohl být až deset procent. „Rozdíl je mimořádně dramatický.“

Náš vývoj je tažen eurozónu. Na začátku jsme dokázali krizi vzdorovat, teď je tu druhá vlna. Jsme jednou z nejotevřenějších zemí Evropy, možná světa, blízko Slovinsku nebo Belgii.

Překvapení: Začala znovu posilovat koruna a české ceny velice ovlivnilo zvýšení daní.

Fiskální konsolidace vlády zpomalila hospodářský růst ČR v loňském o 0,6 % HDP, letos o 0,4 % HDP.

Guvernérovy počty: Vláda má svázané ruce - musí si ujasnit, zda platit úroky, nebo konsolidovat rozpočet. Když dá peníze na podporu růstu o jedno procento, vynese jí to 15 miliard korun příjmů, ale také nárůst úrokových nákladů o 12 miliard korun. (Finančního otroctví je dosaženo?)

(Pokračování příště)

Publikováno se souhlasem vydavatele.