Řídit stát jako firmu znamená, že se peníze nevyhazujou za blbosti. To může být jeden ze zdrojů překvapivého rozpočtového přebytku, který už se blíží hodnotě, jaká by vznikla, kdybychom celý jeden měsíc provozovali republiku úplně zadarmo.

Pravda je, že to není zásluha jen českého ministerstva financí, byť je nadále zdobí rychlejší růst daňových příjmů a výběru pojistného, než by odpovídalo pouhému přírůstku ekonomiky. Zasloužily se o to i minulé vlády, ano, ty s Kalouskem, když získaly v Bruselu takovou pověst, že tam v kontrolních útvarech zavedli nepřetržitou bojovou hotovost, aby je už nikdo od nás nedokázal přečurat. Peníze nám dají, ale utratit prakticky nejdou.

Když se podíváme do Čtvrtletní zprávy o implementaci evropských fondů v ČR v programovém období 2014 - 2020, kterou vydává ministerstvo pro místní rozvoj, vidíme, že na konci letošního června (dva a půl roku po začátku období) prošlo různými právními akty o poskytnutí podpory jen 7,4 procenta z celkové vyjednané částky. Tomu odpovídá i české spolufinancování, pro které bylo ve státním rozpočtu vymezeno 70 miliard korun. Zatím našlo uplatnění jen 20 miliard.

Samotné ministerstvo financí sděluje, že v loňském roce bylo využití společných programů EU a ČR o 73,8 miliardy korun vyšší než letos. Ale k tomu dodejme, že se srovnáváme s rokem, kdy byly tyto výdaje – v honbě za dočerpáním přídělu – extrémně vysoké. Nicméně celkové kapitálové výdaje státního rozpočtu dosáhly za deset měsíců jen 70 procent rozpočtované částky. Jsou tedy na konci října tam, kde měly být v půli srpna.

Možná se (správně) šetří, možná se (nesprávně) neví, co s tím. Vypadá to jako okamžik pravdy pro velké oči ministrů, kteří se každoročně okázale bijí o příděl pro svůj rezort.

Proč se nedaří čerpat evropské peníze? Pokud jde o betonářský obor, za něco může šílené vedení ministerstva dopravy za časů Víta Bárty, které zastavilo projektování poté, co Brusel – zděšený z českého hospodaření - přiškrtil kohoutek. Nastala děsivá krize stavebnictví, obor se odkrvil a ztratil kvalifikované lidi. Inženýrská práce byla svěřována v rámci úspor levným začátečníkům, třeba i studentům stavařiny. Takové rány se nezacelí za rok.

Pak je tu levná koruna. Ta sice přifoukne celkový objem dotací, které byly vyjednány v euro, ale zdražuje technologické dodávky a může tedy být brzdou investiční aktivity.

Projekty jsou navíc těžší. Zvedly se nároky, více se hledí na jejich společenský přínos, ochranu životního prostředí, vliv na rozvoj regionu. Pryč jsou časy rychlých prachů typu vydláždit náves za 100 milionů. Chce to víc přemýšlení, ústup od stereotypů, kdy posuzování environmentálních dopadů bylo chápánu jako útok na konkurenceschopnost. Evropa pochopila, že své hodnoty u nás neprosadí jinak než přes peníze. Nejde tedy jen o to, aby se nekradlo, ale aby se budovalo něco, co má smysl. Tahle novinka nás zaskočila. Je charakteristické, že na další výzvy, jako je Junckerův investiční plán pro Evropu, kde se zdroje doplňují vstřícnými bankovními zárukami, ČR nereagovala vůbec.

Když to tedy sečteme, státní rozpočet je v přebytku o 98,3 miliardy korun, a proti situaci před rokem je na tom dokonce o 127,6 miliardy korun líp. Na plánovaný celoroční schodek 70 miliard korun můžeme zapomenout.

Na straně výdajů vidíme pokles o 58 miliard korun proti loňsku. Něco z toho dělá příroda – extrémně nízká hladina úrokových sazeb, na které jsme ušetřili skoro 11 miliard korun při obsluze státního dluhu. Ale 51 miliard představuje výpadek kapitálových výdajů. Nepatrně rostly výdaje na platy (3,3 miliardy) a na důchody a další sociální transfery (9 miliard). Tady ovšem mějme na paměti, že jedno přidání je přidání na vždycky, takže se nemůže řídit okamžitým výkyvem státních financí.

Stranu příjmů doporučuji posuzovat z hlediska celostátního výběru daní a pojistného, jinak nám do toho vlezou změny v rozpočtovém dělení daní mezi stát, kraje a obce. A tady vidíme, že se vybralo o 84 miliard korun více než v loňském roce. Zkusme to porovnat v souvislosti s hospodářským růstem. Daně se vybírají z nominálního HDPO, v běžných cenách. Podle této statistiky loni rostla ekonomika o 5,5 procenta a promítlo se to do přírůstku celostátního výnosu daní a pojistného asi o 50 miliard korun. Letos roste zhruba polovičním tempem a přírůstek výnosu je 84 miliard. Něco na tom výběru tedy bude.

Pokud však mluvíme o HDP, je třeba zmínit ještě jednu částku. V republice se spotřebuje a investuje zhruba o 6,7 procenta HDP méně, že se vytvoří. Je to proto, že zhruba 300 miliard korun zamíří do zahraničí v podobě primárních důchodů nerezidentů. Jsou to výnosy zahraničních investic, ať už přímých nebo portfoliových. ČR je v tomto ohledu nejvýnosnější ze všech vyspělých zemí světa. Nabízíme nejvíc, jako kdybychom nic jiného neuměli.

Zatímco státní rozpočet je tedy v přebytku, země prožívá drastický deficit podnikatelského myšlení. Neumíme využít zdroje, kterých nám přebývá, a přitom škemráme o přímé zahraniční investice, pro které se podbízíme nejvíc na světě. Ať je stát jako firma – ale firma, kterou vlastní občané. Zdroje jsou, a bude líp, když budou pro lidi.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.