Nově zvolený prezident Spojených států Donald Trump poměrně rychle vybral svůj vládní tým, kterým chce – za vydatné pomoci Elona Muska – zásadně změnit Ameriku. Možná revolučně, jak soudí někteří. Nicméně v ekonomické oblasti se vrací k mnohému z toho, co začal už v prvním funkčním období po roce 2016. Tehdejší dočasné snížení daní, které mělo vypršet v příštím roce, chce změnit na trvalé. Hospodářství má ochraňovat celní bariéra namířená nejen proti Číně a Evropě, ale také proti nejbližším smluvním partnerům Mexiku a Kanadě. A s děsivými schodky federálního rozpočtu se musí skončit.

Jak to chce Trump udělat, aby omezil příjmy, přibrzdil obchod, a přitom ušetřil, aniž by Ameriku zvedl k pochodu na Washington? V tom bude dost spoléhat na ministra financí, kterým jmenoval fondového manažera Scotta Bessenta (62).

O jeho makroekonomické kvalifikaci není pochyb. Jako mladá puška nastoupil roku 1991 u Sorose a nabídl mu analýzu britského trhu nemovitostí po prasknutí inflační bubliny. To otřáslo částí bank, protože spousta hypotéčních dlužníků přestala zvládat splácení inflační sazby bez inflačních příjmů. Slabý trh srazil ceny zástav, takže banky se neměly kde hojit. Libra byla otřesena, ale konzervativní britská vláda Jamese Majora (po Margaretě Tchatcherové) hájila kurz jako o život. Tím ukázala zeď, za kterou nemůže ustoupit.

Soroš se opřel o Bessentovu analýzu, vsadil proti libře a slavně vyhrál první miliardu. To pak vešlo do učebnic, kde už se učedník v pozadí moc nezmiňuje. Ten mezitím vyrostl a v letech 2011 až 2015 se stal finančním ředitelem Sorosových fondů. Když se udělal pro sebe, s úvodní Sorosovou pomocí ve výši dvou miliard dolarů, založil Key Square Capital Management a vydělával miliardy na spekulacích proti japonskému jenu. Jeden čas také učil ekonomickou historii na prestižní Yale University.

Wall Street si nad Trumpovým výběrem libuje, opadla obava, že ekonomická politika bude snůškou náhodných nápadů nového prezidenta. Příklady se spekulací proti britské libře i japonskému jenu zároveň potvrzují pozorování kolegů, že Bessent rád vyhledává zapomenuté analogie z minulosti, které mu umožňují dohlédnout následky jinak dost dobrodružných kroků. Na veřejnosti vystupuje zdrženlivě a profesorsky. Je protikladem svého šéfa v tomto ohledu.