Veselé příběhy ze Spojených států pokračují přípravami na první oficiální setkání prezidenta Donalda Trumpa s ruským protějškem Vladimírem Putinem na víkednovém summitu skupiny G 20 v Hamburku. Uklidnit nás může, že americká protiruská hysterie začíná drhnout o dno, když velká média začínají přiznávat, že jim nejde o pravdu, ale o sledovanost.

Vyznat se v dnešní politice Spojených států není snadné, přestože pramenů je dost a každý tam říká něco jiného. Jenže je jedno, co kdo říká, na fakta se nijak zvlášť nehraje. Připomíná mi to dávné časy, kdy se novináři a diplomaté pokoušeli zjistit, co se děje pro změnu v Pekingu, kde zase všichni říkali to samé. Jediným zdrojem byly fotky betlémovitého typu z nejrůznějších oficiálních událostí, na kterých se dalo analyzovat, jak přesně jsou tam pupíci nasáčkováni. Kdo stojí vedle koho a kdo byl přeskočen.

Ve Washingtonu máme pro změnu seznam, kdo je kým vyšetřován pro neamerickou (alébrž proruskou) činnost, a v jakém pořadí musel jít před nějaký kongresový výbor či policejní vyšetřovatele. Ne, že by z těch vyšetřování něco vyplynulo, ale dá se z toho sestavit, kdo s kým o čem a proti komu. Skutečnost, že samotný věcný obsah vyšetřování nedává smysl, nepřímo potvrdily i New York Times a tisková agentura Associated Press, když přiznaly vylhanost tvrzení, že „všech 17 amerických agentur se shoduje v názoru, že Rusko se pokusilo volby ovlivnit“. O tomto ovlivnění mluvil jejich šéf, ale podpořily ho jen tři (FBI, CIA a NSA), žádná další.

To, že o tom někdo mluvil, ještě neznamená, že to bylo. Ukazuje to skrytá nahrávka vysoce postaveného produkčního CNN, tedy televizní sítě s obrovským zpravodajským a investigativním potenciálem, že zatím nikdo nenašel žádné doklady ruského ovlivňování. Proč se to přesto promílá i v CNN s neztečenou silou? Zvyšuje to sledovanost a příjmy z reklamy.

Když tedy Trump mluví o novodobé inkvizici, má pravdu. Stále musí věnovat čas a energii vyšetřování, jestli mu nepomohl ďábel. Mimochodem, má kliku, že aspoň v jedné věci už jsme dál a neřešíme neprokazatelná podezření metodou božího soudu. V takovém případě podezřelého zašili do pytle a hodili do vody. Když se utopil, byl nevinen, když se neutopil, byl vinen a musel být upálen.

Dnešní mučení předstíráním utopení watterboardingem, které Trump dost neuváženě podpořil, je jen slabým odvarem někdejší praxe. Avšak zůstává, že i kdyby byl nevinný, moc si nepomůže. Děti by mu mohly zprostředkovat poučení ze Švejka, že Kristus pán byl taky nevinný, a taky ho ukřižovali. A než k tomu dojde, americký Kongres jedná ještě v dalších směrech, protože je zděšen také nedostatkem agresivity vrchního velitele. Nenechal se zmást jeho šaškárnami, jako byl útok na syrský Idlíb, kdy výbuchy prvních Tomahavků zmátly ty za nimi a vychýlily je kamsi do pouště. Proto se zákonodárci z nejrůznějších zahraničních a bezpečnostních výborů snaží prezidenta připravovat o kompetence v oblasti zahraniční politiky. Chtějí ho vyšachovat, aby z něj mohli kdykoliv vyždímat povel k palbě.

Mimochodem, to se nás týká také, jak nám neustále připomínají americké vojenské konvoje, brázdící (a příležitostně ochromující) naše dálnice. Jsme v situaci popisované starým vtipem o paní Brežněvové a jejích nádherných kožiších, které si odvážela po návštěvě Československa. To ji tedy musíte mít hodně rádi, poznamenal k tomu jakýsi vnější pozorovatel. Ano, to musíme, zněla upřímná odpověď. I my bychom museli mít radost z obrozené americké agresivity, jsme přece spojenci.

Neznamená to, že se Trump vzdal a opustil svou představu, že řadovým Američanům sníží náklady na zahraniční války a soustředí se na domácí prosperitu. Nová a lepší pracovní místa, jenom to učiní Ameriku znovu velkou a jeho znovu prezidentem. Ale jak má jednat s Putinem, aby si to dál doma nepolepil u těch, kdo na rusofobii vyrostli a získali jí moc a majetek? Objevily se rady, aby se při setkání netvářil moc přátelsky. Má mu tedy vrazit facku?

Také o programu jednání by se prý Trump neměl moc vyjadřovat předem, nebo mu zákonodárci a média něco zatrhnou. Přitom je toho tolik, co se nastřádalo a je třeba probrat, jedná se o první setkání obou prezidentů. Ruská strana bude nepochybně připravená. Trumpův poradce pro národní bezpečnost Herbert McMaster nicméně tvrdí, že „žádná specifická agenda“ není a „bude záležet na tom, o čem chce prezident mluvit“.

Putinovy názory známe ze čtyřdílného televizního seriálu, ve kterém odpovídá na otázky Olivera Stona. Samozřejmě bude řeč o obkličování Ruska americkými základnami, o americkém záměru opustit smlouvu o omezení strategických zbraní SALT, nemluvě o nejrůznějších sankcích, které však nepochybně nejsou tím hlavním.

O tom, s čím přijel Trump do Evropy tentokrát, se něco dozvíme až na poslední chvíli. Než přistane v Hamburku, zastaví se krátce ve Varšavě, aby si prohlédl bizarně rusofobního prezidenta Kaczinského a po něm smečku podobných. Uvidí je na varšavské vrcholné schůzce „Trojmoří“, tedy 12 států od Baltu, Jadranu a Černého moře. Totálně vnitrozemská ČR je tam také, neboť český prezident Miloš Zeman se chce k mořským břehům prokopat svým vysněným kanálem.

Trumpovi se předvedou jako shromáždění úpící pod knutou levného ruského plynu. Záchrana spočívá v dovozu drahého zkapalněného plynu ze Spojených států. Estonský terminál, odkud by se dala americká surovina rozvádět, je už v provozu, obchody mohou začít. Naopak, ruský plynovod Nordstream 2 pod Baltem do Německa je třeba zakázat, nestavět a zrušit. Jenže Němci Nordstream 2 chtějí. Také tento konflikt může rozšířit vznikající příkop mezi starými a novými členskými zeměmi EU. Jistou naději nabízí zkušenost, že ve Varšavě se něco řekne, a už se pak k tomu nikdo nebude vracet.

Ponechme tedy stranou americký boj s papírovými tygry a hledejme něco reálného. I v Americe se občas musí přijmout rozhodnutí, které nějaký čas platí. Trumpovou prioritou je daňová reforma, která by měla oslabit motivaci k vývozu kapitálu a zvýhodnit domácí produkci. V radikální podobě ji nabízí koncept předsedy republikánské většiny ve Sněmovně reprezentantů Paula Ryana, a byl by to opravdový úder pro přerostlou globalizaci. Trump váhá, poštval by proti sobě další velké hráče. Ale možná mu nic jiného nezbude. Jestli chce přežít, nějaký silový souboj, kdy bude mít veřejnost na své straně, vyhrát musí.

Ohrožení američtí globální hráči mají mocné přímluvce v dalších světových exportérech, jako je Německo. Proto chce kancléřka Angela Merkelová hamburského summitu skupiny G 20 využít k tomu, aby se na Trumpa zatlačilo ve prospěch „volného trhu“. Možná, že z něj vymámí něco neurčitého, ale velké americké bitvy se odehrávají doma. Proto je rozumné, a to budiž závěrem tohoto přehledu zmateností světa, když Merkelová nabízí i plán B. Spočívá v tom, abychom se méně spoléhali na jiné a víc se zabývali sami sebou. Němcům holt na faktech záleží a uvažují logicky.

Zbyněk Fiala