Může se obejít výsledek voleb tím, že o volitelích prezidenta USA rozhodnou raději zákonodárné sbory jednotlivých států Unie? V těch rozhodujících, kde teď Donald Trump výsledek zpochybňuje, tedy v Pennsyvánii, Michiganu, Arizoně nebo Georgii, vládnou Republikáni, a ti už budou vědět, jak hlasovat. Vedoucí úloha, jak tohoto strašáka známe i od nás, vyčuhuje za nečekaným rohem.

Tohle je údajně hlavní složka strategie Trumpova týmu, který zatím ve vykazovaném skóre drtivě prohrává na volitele 306 : 232 a v lidovém hlasování o pět milionů hlasů. Ale kdo by se s tím počítal, když je to od začátku podvod, že.

Trumpovi právníci proto musejí nejprve dosáhnout toho, že se sčítání zastaví. A tam kde proběhlo, že se zastaví ověřování výsledku místními státními orgány, aby výsledek mohl být považován za neověřený, neurčitý, nepoužitelný. Pak by přišly ke slovu státní kongresy a ty by určily, kdo má za daný stát hlasovat ve sboru volitelů. Dál už by vše běželo po stranické linii, protože každý chce být jednou na kandidátce, a taková moc se dá svěřit jen spolehlivým osobám.

Není to něco, čemu bychom tak úplně nerozuměli. Když se volil poprvé Václav Havel prezidentem, volili ho komunističtí poslanci, kteří si nechali vysvětlit, co mají ve vlastním zájmu dělat. Později už tam tolik komunistů nebylo, ale prezidenta stále volil Parlament, tedy obě jeho komory s jasně stanovenými požadavky na počty hlasů. S těmi, kdo mohou rozhodnout, se pak dá promluvit o jejich budoucnosti, což by u lidového hlasování zdaleka nešlo tak snadno. Když se později žádná velká strana neodvážila otevřeně hlasovat proti přímé volbě prezidenta, spadli straničtí favorité pod stůl. Z pohledu občana je tak přímá volba jasnou výhodou, zvlášť když jsou kandidáti, ze kterých lze vybírat.

Ve Spojených státech je nepřímá volba prezidenta, přestože lidi stojí dlouhé fronty u volebních uren a prožívají pocit, že to mají ve svých rukou. Někdy mají, někdy nemají. Volební systém, který byl zaveden roku 1787, je odrazem hluboké nedůvěry občanů v takovou demokracii, která přesahuje přímé formy občanských shromáždění, fungujících třeba v Nové Anglii. Proto je centrální moc oddělena od volebního chování občanů a samotná pravidla pro odevzdávání, sčítání a kontrolu hlasů jsou stanovena místně. Ale občan je zase oddělen od konečného rozhodování, protože ústava dává velké příležitosti státním zákonodárným sborům, soudům a případně federálnímu Kongresu (US Congress). Mělo to zabránit nadměrnému vlivu náboženských fanatiků, manipulátorů a bláznů, pro které je přímá demokracie podobným živným roztokem, jaký hledá koronavirus v našem těle.