Vláda ve čtvrtek rozhodla, že z odhadovaných 80 miliard korun, které mají být získány do roku 2020 z obchodovatelných uhlíkových limitů (nadále z velké části nikoliv prodávaných, ale rozdávaných největším znečišťovatelům), půjde pouhých 30 procent do programu Zelená úspora, ale i tam budou zateplovány hlavně veřejné budovy. Další peníze půjdou teplárnám, jak o to žádal současný předseda Teplárenského sdružení Mirek Topolánek na mezinárodní konferenci Šetrné budovy 2012. Hlavní je zlepšit zisk teplárnám, nikoliv snížit odběr tepla. Úsměvné je očekávání ministra Tomáše Chalupy, že na takový program mu EU přispěje.

Ve skutečnosti je jedno, jak vláda rozhodla, protože se jedná o peníze v období, kdy u toho ani Petr Nečas, ani Tomáš Chalupa dávno nebudou. Peníze na teplo jsou však skutečně horké peníze, protože jejich konkrétní použití může bezprostředně ovlivnit vývoj ekonomiky.

Zateplování je považováno za jedno z nejúčinnějších protikrizových opatření, protože s ním lze začít relativně rychle, spousta projektů je dávno připravena, zaměstná to spoustu lidí, efekt neskončí v jednom industriálním centru, ale rozptýlí se po regionech, a peníze, které byly ušetřeny za teplo, představují stejné povzbuzení poptávky, jak kdyby lidé dostali přidáno na platu. O kvantifikaci tohoto jevu v českých podmínkách se opakovaně pokouší ekonom Miroslav Zámečník. Ve své letošní studii se pustil také do srovnání podpory zateplování s jinými státními dotacemi, aby bylo jasné, že zvyšování energetických standardů budov je jasně zdůvodnitelná priorita. (http://www.sanceprobudovy.cz/images/docs/analyza_ives2012.pdf)

Skutečnost, že domy jsou všude, má z hlediska protikrizových opatření další výhodu - zateplování nelze koncentrovat do jednoho místa. Podpora místních nebo regionálních projektů zvyšování energetické efektivnosti (úspor elektřiny a tepla) znamená, že investiční impulz bude déle kolovat v regionu (stejné peníze tam oběhnou víc ekonomických subjektů a jejich vliv se tak násobí – „multiplikační efekt“).

Ekonomický impulz přitom přinese nejen samotná výstavba, ale i její výsledek. Ušetřené peníze na účtech za dodávky energie ze vzdáleného centra jsou fakticky snížením dlouhodobého finančního krvácení regionu. A kdyby projekty zahrnovaly také vznik místních alternativních zdrojů energie, region by měl výdělek místo výdajů. I laik pochopí, že to je zásadní změna. Také u takového výdělku přitom lze počítat s podobným multiplikačním efektem jako u lokálních energetických úspor. Podpora zateplování, stavby šetrných budov a lokálních alternativních zdrojů má tedy pro ekonomickou kondici regionu stejný efekt, jako když záhon prohnojíte kompostem.

Zcela opačně to dopadne, když se veřejné peníze určené na změnu velkoryse zmaří a domácnostem bude svěřena jen nezastupitelná role těch, kdo mají platit stále vyšší účty za dodávané teplo. Kdybychom znovu sáhli po zahradnickém příměru, investice do kompostu jsou zrušeny a místo toho vložíme peníze do chovu plžů.

Vyšší účet za teplo má stejný efekt jako zvýšení daní nebo snížení platu, prostě máte méně peněz, přestože všechno ostatní zůstává stejné. Současně se snižují i šance něco na tom změnit, protože vyvádění místních peněz na konta někoho daleko odčerpává jak úspory, které by se daly použít na investice a tvorbu pracovních příležitostí, tak poptávku, která by dávala takové investici životaschopné vyhlídky. Těžko najít efektivnější politiku pro decimování regionů.

Tento ideální nástroj pro ovládnutí dobytého území se přitom dá dobře marketingově prodat, protože preferenci zisků vzdálených dodavatelů lze vydávat za ochranu zákazníků („Kdyby si to teplárny a elektrárny platily samy, měli byste teplo ještě dražší!“). Takhle argumentoval Mirek Topolánek, když vystoupil (pro zpestření) na letošní konferenci o šetrných budovách a trval na tom, že když zateplit, tak trubky, které vedou od centrálních dodavatelů. Pro zateplování budov měl jen pohrdlivá slova o „přátelích polystyrénu“.

Jako slabina nákladné modernizace tepláren a uhelných elektráren se může jevit fakt, že až to bude hotové, nebudou mít žádné uhlí. Jenže to je povrchní pohled. Cílem je zachování klientského vztahu do doby, než bude hotova dostavba Temelína. Pak objevíme novou potřebu elektrických přímotopů, třeba i ve velkém, a nadbytečnou elektřinu tak snadnou užijeme. K tomu je však nezbytné, aby závislí zákazníci v potřebné koncentraci zůstali zachováni pro toto budoucí využití.

Existují však vlivné síly, kterým se to nelíbí. Stavební průmysl a navazující obory jsou na zateplování a konstrukci nízkoenergetických nebo dokonce zcela pasívních budov (prakticky bez potřeby vytápění) připraveni. V květnu byla na Rohanském nábřeží v Praze otevřena nová centrála Kooperativy z dílny architektů českého ateliéru DaM s názvem Main Point Karlin, která se ocital na špici žebříčku nejekologičtějších budov v Evropě. Získala za to certifikát LEED Platinum (Leadership in Energy and Environmental Design) od americké Rady pro ekologické budovy.

Rozsah průmyslové podpory energetické efektivnosti se dal vyčíst třeba z dlouhého seznamu partnerů, kteří podpořili Českou radu pro šetrné budovy při pořádání květnové mezinárodní konference Šetrné budovy 2012. Z konference přitom vyplynulo, že energeticky šetrná řešení staveb nejsou propastně dražší než řešení standardní. Je to spíše tak, že ceny, na které se běžné stavby během let vyšroubovaly, ani zvyšovat nelze, a provozně levnější řešení jsou teď hlavním nástrojem konkurenčního boje při získávání nových klientů. Tuto soutěž nyní usnadní nově zaváděná povinnost označovat budovy energetickými štítky, kterou ve čtvrtek schválil i Senát v novele zákona o hospodaření s energií. Energetická náročnost budovy se tak stane součástí ceny. Nemožnost zlepšit energetickou efektivnost budovy se časem stane dalším důvodem pro zhroucení ceny nemovitosti. Nehraje se tedy o hrst buráků.

Neochota vlády přesměrovat větší podíl výnosů z emisních povolenek do podpory energetické účinnosti budov se stává nepřátelským aktem vůči českému stavebnictví - sníží jeho konkurenceschopnost. Velkým firmám zmenšuje hřiště a menší firmy, které se nechytnou při úpravě či výstavbě největších administrativních a komerčních budov, fakticky likviduje.

Je pozoruhodné, jak systematicky si Nečasova vláda dělá nepřátele. Stavebnici, zemědělci, policisté, učitelé, zaměstnanci, důchodci, matky s dětmi, nájemníci, klienti síťových služeb – zapomněl jsem na někoho?

Kdyby z toho aspoň něco bylo, ale nebude – jak hlásí čerstvá zpráva Kalouskova ministerstva, škrcení bylo v pořádku, ale dluh neklesne. Výraz z nové prognózy ministerstva financí, že„fiskální konsolidace bude zmírněna“, neznamená – jak by si někteří prosťáčci mysleli -, že se bude škrtit méně, ale že to přinese horší než očekávaný výsledek. Polovina výnosu z emisních povolenek proto podle čtvrtečního rozhodnutí vlády poplyne na zalepení děr ve státním rozpočtu. Aby se ušetřilo na církevní restituce. Nebo na další pokračování oblíbeného korupčního seriálu CASA a státní kasa.

Vyšlo na serveru Vaše věc. Publikováno se souhlasem vydavatele.