Vzpomeňme, jak směšně vypadal Libor Rouček, když ho sociální demokracie odsunula na deváté místo kandidátky. Oháněl se svojí údajnou odborností, která jej měla „po správnu“ katapultovat do čela kandidátky. Podobné stesky jsme slyšeli i po oznámení kandidátky občanských demokratů, na níž některé překvapilo „až“ deváté místo Edvarda Kožušníka a absence Hynka Fajmona. Hned se proto rozeběhla diskuse, jakáže je to pomsta na Kožušníkovi za kandidaturu na předsedu a podobně.

Kandidátka se určitě ne každému líbí. To je v demokratické straně přirozené. Co je však podstatné, že vznikla demokratickým procesem, a to je cennější, než kdyby náš lídr rozhodl, jak má listina vypadat, jak se to děje v jiných stranách. Vždyť právě to je devíza ODS!

Méně než sto procent

Z ní však samozřejmě plyne, že ne všechna jména a jejich pořadí se nám musí líbit. To ale ve standardně fungující politické straně ani není možné. Konečné pořadí je výsledkem kompromisu, který, jak lakonicky poznamenal polský ministr Radoslaw Sikorski při vyjednávání na Ukrajině, znamená, že nikdy nedosáhnete sta procent.

A podobně je to i při sestavování kandidátky. Něčí zájmy jsou zohledněny více, jiné méně, což je ale naprosto běžný proces. Důležité pro politickou stranu, resp. pro ty, jejichž zájmy jsou zohledněny méně, je, aby takový výsledek respektovali, nezpochybňovali jej a táhli za jeden provaz, třeba s vidinou, že příště pro ně může být lépe.

Hlasy kritizující složení kandidátky se přesto objevily. Každý člen na ně má právo, je však třeba si uvědomit, v jaké situaci je pronáší a jak tím „prospívá“ ODS. Vznášet výhrady ke složení kandidátní listiny mohli členové během nominačního procesu. Ten však úterkem skončil a začala předvolební kampaň. V ní ale platí úplně jiná pravidla. Politická strana je vnímána jako značka, za niž kopou všichni její členové, nejen vedení či kandidáti. Veřejnost nás posuzuje jako celek a hádky o tom, jestli je v čele Pepa nebo Pavel, ji nezajímají. Ba naopak, rozhádanost je tím, co nás v očích voličů diskredituje.

Jedna ODS

Ke složení kandidátní listiny můžeme mít výhrady. Můžeme se ptát, proč jeden europoslanec kandiduje na nižší pozici a někteří nekandidují vůbec, proč jsou některé regiony na předních příčkách zastoupeny více než jiné, proč je ten tam a druhý jinde. Takové debaty jsou však v dnešní situaci neefektivní a zbytečně podrývají důvěru v celou kandidátku. A také nám berou drahocenný čas a energii.

Nyní je třeba na všechny tyto výhrady zapomenout, semknout se a myslet na to, že kandiduje jedna ODS, nikoliv dvacet jejích kandidátů. Jen tak můžeme dosáhnout co nejlepšího výsledku, který je v dnešní situaci více než důležitý.

Vyšlo na serveru pravybreh.cz