Rodiny mnoha z nich ztrácejí zdroj příjmů, což se o Vánocích pociťuje tíživěji než jindy. Nejvíce citově strádají děti, které se provinily jen tím, že se narodily rodičům, jež si nevybraly. Trpí zvláště ty nejmenší, jež se s nepříjemnou situací neumí vyrovnat. Prožitky z tohoto vývojového období jsou nesmírně významné pro utváření jejich osobnosti a budou je skrytě či zprostředkovaně pronásledovat celý život.

Uvedené okolnosti zvýrazňují hrůznost opakovaně prokázané skutečnosti, že občas dochází k justičním omylům, přehmatům ba přímo zločinům, jejichž výsledkem je věznění nevinných lidí nebo ukládání nepřiměřených trestů.  Jejich náprava je značně obtížná, často zcela nemožná, protože justiční systém se brání prokázání svých selhání. Vyznávání zlatého telete neprolomitelnosti soudního rozhodnutí, netečnost, povrchnost, necitelnost a tupý byrokraticko-prokurátorský způsob myšlení lidí, jimž procházejí rukama mimořádné opravné prostředky, proto považuji za zavrženíhodné zvláště v případě procesů, jejichž nepřímými obětmi jsou děti vězňů.

Pod tímto úhlem pohledu přistupuji k hodnocení genese trestního řízení, ukončeného pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2013.  V něm byly potvrzeny tresty odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na 3 roky Vladimíru Chrásteckému, bývalému vrchnímu řediteli podsekce Ministerstva vnitra ČR a Vlastimilu Matulovi, soudci Okresního soudu v Kladně, v době páchání trestné činnosti stážistovi na Ministerstvu spravedlnosti ČR. Rozsudek dopadá zvlášť tvrdě na posledně jmenovaného zničením jeho dosud úspěšné kariéry, neboť okamžikem jeho vyhlášení ztratil status soudce.                     

O případu jsem psal již dříve (např. v článku Soudci sobě VI z 13. srpna 2013) a při vší úctě k soudcům senátu jinak mnou váženého předsedy Jana Kareše nemám, co bych na dřívějších vyjádřeních změnil či odvolal. Podrobněji se k němu možná vrátím až po získání písemného vyhotovení rozsudku. V tuto chvíli jen předesílám, že předpokládám, že rozsudek neobstojí při přezkoumání mimořádnými opravnými prostředky již proto, že soud se odchýlil od předběžného projevu mínění Nejvyššího soudu ČR způsobem, jenž naznačuje, že soudci nejvyšší instance byli buď účastníky spiknutí ve prospěch zločinců nebo nerozumí svému řemeslu.

Pro neznalé jen stručně zopakuji, že žalobce kladl obžalovaným za vinu, že připravili exministryni Daniele Kovářové k podpisu stížnost pro porušení zákona ve prospěch údajných pachatelů odcizení 74 milionů Kč z auta bezpečnostní agentury a s ní rozhodnutí o přerušení výkonu trestu. Měli to provést s úmyslem pomoci zločincům dostat se na svobodu. Vedoucí oddělení trestního dohledu ministerstva Jiří Balzer, ač odpůrce rozhodnutí, se postaral o jeho okamžité provedení, ale nebyl stíhán. Odsouzení odjeli po propuštění s rodinami na zotavenou do Thajska, odkud je ale zanedlouho přivezla zpět policie.