Petr Nečas a jeho souputníci se ale nikdy s jmenováním Petra Lessyho nesmířili, neboť si byli vědomi, že policie v rukou nezávislého policejního prezidenta je může ohrožovat. Odchodem Radka Johna a jeho nahrazením osvědčeným autorem „Kubiceho zprávy“ ztratil Petr Lessy politické krytí a jeho pád se stal jen otázkou času.

Jan Kubice nezklamal očekávání svých bossů: vyřešil kvadraturu kruhu nalezením schůdného způsobu odvolání zdánlivě neodvolatelného policejního prezidenta. Pohotově pomohla Generální inspekce bezpečnostních sborů sdělením obvinění, jehož ministr vnitra použil jako záminky k propuštění nepohodlného policisty ze sboru. Bylo to dokonalé: Petr Lessy vypadl okamžitě a dokonce bez výsluhy. Ještě před formálním vypršením platnosti jeho služebního poměru jmenoval Jan Kubice Martina Červíčka.

Pak se ale kola spravedlnosti začala točit sice pomalu a s obtížemi, ale přece jen ve prospěch Petra Lessyho. Zlínští policisté, kteří stáli za jeho trestním stíháním, odešli z veřejného projednávání obžaloby před soudem s ostudou. Samosoudce Roman Podlešák pak bývalého policejního prezidenta zprostil obžaloby. Odvolací soud ale nakonec rozhodl jinak: trestní stíhání zastavil jako nezákonně vedené od samého počátku.

Tím se otevřela Petru Lessymu cesta k návratu do funkce policejního prezidenta. Úspěch ve správním řízení o zrušení odvolání je prakticky neodvratný a Petr Lessy nenechává nikoho na pochybách, že chce svou funkci zpět. K jednání o náhradním uspokojení se zřejmě nechystá.  Na policejním prezidiu tak nastane „prezidentské schisma“: Martin Červíček je stejně jako kdysi Petr Lessy prakticky neodvolatelný a jakékoli špatné zacházení s ním za účelem vypuzení z místa by si nezasloužil. Ale souběžnou existenci dvou policejních prezidentů zákon neumožňuje, takže ministr vnitra bude muset situaci nějak vyřešit. Je zvlášť nemilé, že rozhodnutí zřejmě připadne Martinu Pecinovi, jehož postavení ministra vnitra v demisi není pro tento úkol zrovna nejpříhodnější.