Zdeněk Jemelík: Kdo unesl Pavla Buráně?

Čtenáři mají uvěřit, že Novotní nechali Pavla Buráně unést do své vily a tam jej pod hrozbou násilí měli přimět k podpisu jakýchsi listin, čímž mu mohla vzniknout majetková újma. Křivdy na Pavlu Buráňovi se dále měly dopustit olomoucké justiční orgány, které ve všem slepě vyhovovaly obhajobě Novotných.

Článek z 13. září vyšel po poměrně dlouhé přestávce. Proti těm dřívějším nepřináší prakticky nic nového: stejné lži a polopravdy. Nevím, co si o od jeho vydání Pavel Buráň slibuje: jím vyvolané dlouholeté trestní stíhání Novotných bylo pravomocně uzavřeno zprošťujícím rozsudkem a všechny pokusy o jeho zvrácení mimořádnými opravnými prostředky byly marné. Prakticky nemá šanci tento stav zvrátit.

Čtenář se v článku setká se spoustou tvrzení, jejichž pravdivost nemůže ověřit, protože nemá k disposici trestní spis. Jsem si jist, že jej nemá a nezná ani autor článku, ale přesto píše a ostouzí. Pecunia non olet.

Vyvolat trestní stíhání nevinných lidí je samo o sobě hrůzný čin. Trápení Novotných na popud Pavla Buráně trvalo od října r.2014 do konce roku 2022. Několikaleté navazující ostouzení zproštěných obviněných pomluvami hrůznost kauzy zvyšuje. Proto mě Buráňovy mediální aktivity popouzejí. Sledoval jsem proces přímo v soudní síni od podzimu 2017 až do prosince 2022 a na rozdíl od Buráněm najatých novinářů mám k disposici a důkladně jsem prostudoval spis z přípravného řízení, takže si mohu dovolit tvrdit, že pomlouváním se Novotným děje křivda. Také ostouzení Šlapákova senátu Vrchního soudu v Olomouci je neopodstatněné.

Proto obvykle na články o „únosu bez únosce“ odpovídám a oceňuji, že Parlamentní listy mé odpovědi uveřejňují, byť jsou pro jejich redaktory nepříznivé. Přiznám se ale, že už mě tyto přestřelky nudí: je to pořád o tom samém a nikam to nevede.

Nebudu se proto tentokrát pouštět do žádných podrobností. Upozorním jen na hlavní chyby autorů, píšících ve mzdě Pavla Buráně: zatím se ho nikdo nezeptal, kdo vlastně ho unesl. V přípravném řízení se jednalo o trestnou činnost čtyř únosců- tří přímých účastníků přepadení Pavla Buráně na silnici a jejich velitele ve vile Novotných. Sdělení obvinění se dočkali jen ti tři ze silnice, velitele policie vůbec neustanovila. Ale nakonec nebyl odsouzen nikdo.

Podle výpovědi Pavla Buráně bezprostředně po činu měli únosci mezi sebou mluvit nějakým východoslovanským jazykem, dokonce to možná mohli být „Rusáci“. Policie předvedla dva Slováky a Rusa s trvalým pobytem na Slovensku, o nichž nedokázala před soudem vysvětlit, jak se na jejich stopu dostala.“Únosci“ mluví běžnou slovenštinou. Únosce, ztotožněný později jako Robert Sádecký, měl podle Pavla Buráně mít hubené šlachovité ruce. Nevšiml si, že jsou plošně potetované od zápěstí až po ramena.

Policie usnadnila Pavlu Buráňovi poznání „únoscsů“ provedením rekognice podle fotografií, při které fotografie byly v albech umístěny tak, aby nemusel váhat, na kterou ukázat. Když už mu je ukázali na fotografií, došlo na rekognice in natura, při nichž byli označení tak, aby je musel „poznat“. „Poznal“ je s vysokým stupněm jistoty. Rekognici podle fotografií soud později odmítl jako nezákonně provedenou, ale žalobce obžaloval všechny tři nešťastníky, které Pavel Buráň „poznal“.

Hned prvním rozsudkem se důkazní konstrukce obžaloby začala bortit: soud zprostil obžaloby jednoho z „únosců“, a to hned pravomocně, čili v součinnosti se státním zástupcem, jenž určitě nebyl nakloněn Novotným (zde). Druhým rozsudkem zprostil opět pravomocně zbývající dva, neboť nemohli být v danou dobu na místě činu. V důkazní situaci „únosu bez únosců“, senát Radomíra Koudely pak odsoudil manžele Novotné k vysokým trestům (zde).

Když soudce Radomír Koudela opustil soudní síň a spatřil mě v předsálí, navodil se mnou řeč. Nakonec upřel zrak někam do neznáma a vyjádřil se, že je nešťastný, že musel tento rozsudek vyhlásit, a to zejména kvůli paní docentce, která bude muset na 4 roky do vězení. Následovalo, co následovat muselo: vrchní soud k odvolání obžalovaných podivný rozsudek zrušil.

Odvolací soud vrátil věc k novému rozhodnutí na 1. stupeň s tím, že věc má projednat v novém složení senátu. Za běžných okolností by to znamenalo, že by soudce Radomír Koudela v řízení nemohl pokračovat. Ale změnilo se složení senátu nahrazením přísedícího, jenž se zapletl se zločinci, a předseda senátu si případ ponechal. Vydal pak podivný rozsudek, jímž obžalované zprostil obžaloby, protože nebylo prokázáno, že se stal žalovaný skutek. Ale na právně závaznou výrokovou větu navázal odůvodněním, jež bylo z větší části s ní v rozporu. Toho využil státní zástupce (stejný, který se přičinil o zproštění „únosců“) k odvolání proti rozsudku v neprospěch obžalovaných. Vrchní soud v Olomouci, který dostal věc do rukou již potřetí a znal dokonale důkazní situaci z prvostupňového řízení, jeho odvolání nevyhověl.

Radomír Koudela je inteligentní soudce. Jistě věděl, že odsuzující rozsudek po zmizení „únosců“ nemůže obstát. O tom, proč jej přesto vynesl, a proč pak vydal podivný zprošťující rozsudek, si můžeme myslet cokoli (zde). Soukromě si myslím, že soudce Radomír Koudela ze složité situace nakonec vybruslil se ctí, byť vydal dva podivné rozsudky.

V té kauze je více podivností, např. není vůbec jasné, kdo a proč do ní zatáhl nevinné „únosce“, a způsob provedení rekognic páchne. „V prostředí“ se po celé roky vypráví až o 30 milionech Kč, které měl Pavel Buráň vyčlenit na úplatky a posílat je policistům prostřednictvím Michala Rédla. To jsou ovšem jen klepy, jejichž pravdivost nikdo neprokázal, i když k jakémusi neúspěšnému pokusu o prověření došlo.

V každém případě novinář, za nímž příště přijde Pavel Buráň se zadáním článku, by se ho měl zeptat, kdo tedy ho unesl. V té souvislosti není bez zajímavosti, že policie se snažila nalézt jakékoli stopy po stycích Novotných s únosci, ať přímých nebo nepřímých, před únosem i po něm, ale nic nenašla. Zorganizování únosu by vyžadovalo náročnou přípravu a asistenci při provedení, ale policie nenašla žádnou skupinu, která by Novotným mohla pomoci s přípravou akce.

Případný příští novinář by se měl dále Pavla Buráně zeptat, proč označil Jaroslava Novotného za kriminálníka, ale nezmínil se, že sám čelí obvinění NCOZ pro podvod se škodou 140 milionů Kč a dalšímu pro maření spravedlnosti podplacením svědka. Nemohu ovšem vyloučit, že trestní stíhání Pavla Buráně bylo zastaveno, ale na rozdíl od sdělení obvinění se zpráva o zastavení ve veřejných zdrojích neobjevila.

Čtenáři by dále měli vědět, že počátkem ledna r. 2011 koupil Pavel Buráň od Jaroslava Novotného jeho polovinu firmy. Zaplatil zálohu, zbytek dle tvrzení Jaroslava Novotného dosud nedoplatil. Po dobu trestního řízení, tedy od října 2014 do prosince 2022, nemohl Jaroslav Novotný vymáhat pohledávku, zatímco Pavel Buráň požíval výnosy i z jeho poloviny firmy. V současnosti probíhá občanskoprávní řízení o vymožení Novotného pohledávky řádově ve stovkách milionů Kč. Je možné, že článek z 13. září 2024 má ovlivnit mínění soudce ve prospěch Pavla Buráně.